jay.jay.13

K vidění zde: https://vimeo.com/31735601

"Světová invaze" je taková filmová obdoba hry Call of Duty: furt se tam střílí a je to úplně blbý. Scénář na mě celou dobu působil dojmem, že se původně skutečně mělo jednat o videohru a nějakým nešťastným nedopatřením se dostal do ruky filmařům. Dokonce tu nechybí ani obligátní videoherní situace, kdy skupina vojáků musí udržet pozici a po určitý časový limit odrážet nekonečné zástupy nepřátel, dokud nepřijde záchrana (v tomto případě naváděná raketa). Zápletka je jednoduchá jak facka a funguje spíše jako záminka k tomu, aby mohla hráče… tedy pardon, diváka… vrhnout do výru přestřelek. O co že jde? Mimozemšťani prostě zaútočí na L.A. a skupinka amerických mariňáků po nich 2 hodiny střílí. Toť vše. Tato skupinka je tvořená jednorozměrnými archetypy, jejichž osudy jsou vám úplně lhostejný... jednak proto, že jejich naprostá nezajímavost z nich dělá de facto anonymi v uniformách, a taky je to tim, že jsou svojí klišovitostí dokonale směšný - už jenom seržant Nantz v podání Aarona Eckharta (asi jediný ksicht který si budete pamatovat i 5 minut po skončení filmu) je parodií sebe sama - velitel před penzí, který má výčitky protože při své poslední akci přišel o jednotku. A tak se hrdinně vrhá do akce, protože už nehodlá nikoho ztratit. Scénář je tak narvaný všemožnýma klišé, že tam na nic jiného ani nezbylo místo. Například nepřátelé z kosmu mají OPĚT jedno jediné velící centrum (jak strategické), po jehož zničení všechny nepřátelské letouny popadaj jak hrušky. A tak je to tu se vším. Film je prakticky jenom slepenina situací a dialogů, které jsme slyšeli už mockrát… a vždycky nám přišli debilní. Takže tu už po x-tý znějí fráze typu: "Dejte tento dopis mojí ženě... a teď už jděte, nechte mě tu a zahraňte moje muže". Podobné výlevy by byli k smíchu i před 20ti lety. Patetických proslovů a situací je tu vůbec neskutečné množství a jsou k nepřežití. Občas film připomíná spíše náborové video US Army. Když otec svému malému synkovi pomáhá salutovat, měl sem chuť nakopnout strýčka Sama do řiti. Což o to, třeba takový "Den nezávislosti" toho byl také plný, ale to byla vyložená taškařice. Battle: L.A. se ale bere hrozně vážně a to mu láme vaz. Film ale přesto není vyložená sračka, zachraňuje ho relativně povedená technická stránka. Zvukům není co vytknout, v dobře ozvučeném sále budete mít pocit že jste uprostřed bojiště. Roztěkaná ruční kamera plní svůj účel - přestřelky jsou sice nepřehledné, ale velice intenzivní. Jenom ten střihač to (už zase) trochu přehání. Relativně skromný rozpočet (70 mega) je vyždímaný na maximum a film vypadá že stál dvakrát tolik. Minimálně za to si režisér Jonathan Liebesman zaslouží uznání. Battle: Los Angeles je prostě klasický povrchní akčňák, který si můžete užít pouze v případě, že budete mít mozek přepnutý do režimu "standby". Pokud to neumíte a nad každým filmem musíte mermomocí přemýšlet (můj případ), vyhněte se mu velkým obloukem. Bude to bolet. 4/10

Gore Verbinski je skutečně univerzální režisér. Zvládá natočit bláznivou komedii o dvou chlapech bojujících proti myši (Hon na myš), děsivý horor o holčičce vylézající z televize (Kruh) nebo velkorozpočtový dobrodružný film o pirátech (trilogie Piráti z Karibiku). Když budeme předstírat, že dvojka a trojka pirátů nikdy nevznikly, dá se říct, že si Verbinski se všemi těmito žánry rozuměl. A teď do nich přibyly další dva - animák a western. Rango je totiž obojí. Jedná se o naprosto zřejmou (komediální) poctu slavným westernům Sergia Leoneho a vtipné je, že ty klasické žánrové postupy tu fungují skvěle, režisér má evidentně nakoukáno. A nekončí to jenom u kovbojek, těch odkazů a citací tu najdete spousty (namátkou - Apocalypse Now, Transformers atd.). Verbinski má v rukávu neskutečné množtví nápadů a dokonalý cit pro timing. Akčí scény mají skutečně drajv a dokonce i snové sekvence fungují na jedničku (hlavně přecházení přes dálnici a následné nalezení "ducha západu") Rango je prvním kompletně animovaným filmem trikového giganta Industrial Light & Magic a musim říct, že co se týče vizuální stránky, film překonává téměř vše. Pixar má konečně pořádnou konkurenci. Ale nejde jen o kvalitu samotné animace, která je občas skoro až fotorealistická. Na filmu se jako konzultant podílel slavný kameraman Roger Deakins a je to poznat. Kompozice záběrů, nasvícení scény… prostě paráda. K tomu všemu hraje opět bezchybný soundtrack od Hanse Zimmera, který sice neustále variuje klasické motivy Ennia Morriconeho a Elmera Bernsteina, ale vždy má dostatek vlastních nápadů, takže se jen stěží dá mluvit o vykrádání. A stejně jako Verbinski i Zimmer potvrzuje svojí neuvěřitelnou všestrannost. Snad neexistuje žánr ke kterému by tento němec nedokázal složit hudbu. Po formální stránce tedy není téměř co vytknout, bohužel, jak už je v Hollywoodu zvykem, obsah to sráží dolů. Hlavní zápletka je zcela triviální (hrdinové hledají vodu), zvraty předvídatelné. Z filmu jsem měl podobně rozpačitý dojem jako z "Legendy o sovích strážcích". Přestože je Rango o třídu lepší film, stejně jako ze Snyderova "fantasy" není jasné, pro koho je vlastně určen. Určitě bych ho neoznačil za "animovaný film pro děti", protože obsahuje dost drsného humoru a některé narážky a podtexty jsou vyloženě pro dospělé. Ale stejně tak tu je humor ryze dětinský (hlavní hrdina je popleta který furt do něčeho naráží atd.), což v kombinaci s vyloženě jednoduchým příběhem budí pocit klasické rodinné podívané. Třeba nedávná disneyovka "Na vlásku" byla od začátku dělaná pro děti, díky čemuž se tvůrci soustředili na naplnění tohoto konkrétního cíle a mohly tak stvořit ultimátní animák pro caparty, u kterého ale pro jeho roztomilost zaplesá i srdce dospěláka. Rango ale neustále balancuje na hraně mezi dětským a dospělým filmem, díky čemuž nemůže ani z jednoho konceptu vytěžit maximum. A to je škoda. Navíc má Rango potíže s tempem vyprávění, chvilkami jsem se trochu nudil. Nicméně pořád je to velice originální, svěží a vizuálně vymazlený filmeček. 7/10