xenopus

Čert vem to, že jsem tenhle snímek poprvé viděl v Chovatsku na freedivovém výcviku jen pár metrů od moře. Kdybych si měl vybrat jeden jediný film ze všech těch, které jsem za celý svůj dosavadní život viděl, a měl tu možnost mu nedat jen pět, ale šest hvězdiček, byl by to bez váhání tenhle. Ano, je to poměrně dlouhé (nezkrácená verze), jsou tam i občas pasáže, co pořádně neodsýpají, je to smíchání komedie, dramatu a romantiky, ano, je to prodchnuté duchem 80. let. JENŽE! Tenhle strhující snímek mi vždycky poskytne filmový zážitek zcela jiného druhu. Absolutní, niterný, mystický prožitek, kdy odcházím - možná se i vracím - ani nevím kam, ale vždycky mám pocit, že je to tam lepší než kdekoli jinde. A že je to místo, kde chci být celým svým srdcem. Cítím klid, pokoru, smíření a absolutní sounáležitost s celým vesmírem. "I'm searching for something that I'll never reach. I see eternity." (...) Add 2012-03-23: po shlédnutí zkrácené, 4:3 oproti 1:2,25, dabované televizní verze se mi chce zvracet a radím všem: sežeňte si director's cut v HD kvalitě a v orig. znění.

Co na to říct? Tohle se musí vidět. Kdo neviděl, nepochopí. Možná nejlepší Formanův film a zřejmě nejslavnější Nicholsonova role. A celé je to zabalené do kabátu, který nesežrali moli ani po více než třiceti letech - americkou literární modernu zfilmoval Čech a nelze říct jinak, než bravurně (i když trochu jinak než o čem je kniha).

Tenhle film má v sobě snad všechno. O režisérských kvalitách C.E. netřeba polemizovat, navíc zde zvěčnil příběh, který je inspirující, motivující, dojímající i varující zároveň; ale především neuvěřitelně silný. Poslední třetina filmu mě mě vždycky spolehlivě rozbrečela. Spolu s tímhle mám ve své TOP10 ještě Gran Torino. To jsem znovu zkouknul někdy před měsícem. Po opětovném zkouknutí MDB předevčírem (asi po 7 letech) jsem musel změnit pořadí... Málokdy se sejde, aby ve filmu bylo drama, napětí, širokánské spektrum emocí, láska i smrt, poselství, která jsou nesmrtelná, a to všechno a ještě mnohem víc bylo řemeslně naprosto výjimečně zvládnuto. Jak říkal jeden můj kamarád: "One mistake - and you can lose evertything you've dreamed about."

Chci říct to a to, máte dvě hodiny na to, to pochopit, ustupte mi z cesty, protože tohle pojede pořád dál, stůj co stůj, děj se co děj, kašlu na všecko kolem. Přijde mi, že něco takového musel mít Clint Eastwood na mysli, když vytvářel svůj poslední herecký (a doufejme, že zdaleka ne poslední režisérský) snímek. V podstatě banální, ale tak mistrovské a sdělné... Jen u mála filmů se mi stalo, že bych od prvních minut věděl, že sleduji něco výjimečného, takže... jasná TOP10. Takhle ze světa odcházejí chlapi! Až nám, pánové, bude pětasedmdesát, tak to pochopíme... a mělo-li by to být v takovém stylu, ta se na to docela těším.

Nemá cenu probírat stokrát řečené o námětu, scénáři, režii, hudbě, hercích... Na tomhle snímku jsem pochopil, co znamená režie. Kromě toho je tu s odstupem času přesně vidět, jak "pouhý" film dokáže ovlivnit nejen následující kinematografii, ale kulturu vůbec. Scéna, kdy se mladý Michael chystá zastřelit policejního důstojníka a dalšího mafiána v restauraci, je myslím jedna z nejlépe udělaných scén ve světě filmu vůbec - moje tepová frekvence se zvýšila asi tak dvaapůlkrát. Těžko se hledají slova, kdo neviděl, nechal si ujít opravdovou legendu mezi filmy.

Když jsem tenhle film dokoukal poprvé, říkal jsem si, že mi něco nesedí. Z nějakého důvodu jsem se zdráhal dát pět hvězdiček. Následujících několik dní jsem o filmu neustále přemýšlel, v mysli se mi zjevovaly některé obrazy z filmu a zněly dvě melodie - ta valčíková hraná orchestrem na náměstí a potom ta zvláštní kombinace houslí a cimbálu, která doprovází scénu, kdy Tóno sedí večer na zápraží, kouří, rozmotává šňůru na prádlo a je nucen jít spát do izby. Nějak jsem to všechno nemohl dostat z hlavy... Po několika dnech jsem dvd vložil do mechaniky podruhé - a najednou - jako mávnutím kouzelného proutku - jsem začal film vnímat úplně jinak - jeho umělecké ztvárnění, výrazové prostředky, hudbu, herectví, ale především myšlenku a obsah. A najednou jsem byl stoprocentně přesvědčen, že to byl jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, a jeden z mála nejlepších filmů, co vznikly na území ČR a SR. Možná vlastně ani nevím, co tímto filmem chtěli tvůrci říci. Obsah, děj, psychologii chování postav - to vše jsem schopen nějak popsat. Ale je tu něco víc, co zatím prostě nechápu (a možná ani nikdy chápat nebudu) - něco vyššího, snad cosi o Bohu. Kéž bych na to jednou přišel... Naprosto nevšední, komplexní zážitek.

Bez diskuze jeden z nejlepších českých filmů vůbec, v němž Zdeněk Svěrák zobrazil část svého dětství stráveného na Praze 10. Bližší informace o lokacích i některých hrdinech podal speciál seriálu Z metropole: Historie bývalé nouzové kolonie Slatiny. Samozřejmě se autoři nevyhnuli jisté dávce idealizace, ale po těch letech je to přece pochopitelné. Celkové nostalgické vyznění snímku je podpořeno kamerou F. A. Brabce a hudbou Jiřího F. Svobody. Takže kromě scénáře, kamery a hudby je tu množství výborných hlášek, excelentní výkony některých herců, navíc jistá režie. Kdo nedá 5*, toho teda moc nechápu, ale proti gustu... Film jsem poprvé viděl v DDM na pátečním promítání odhaduji v roce 1993 (max. 1994). Díky tomu, že dřevěná budova tehdejšího DDM už nestojí, přičemž budovy obecné školy na Bohdalci už taktéž téměř ne, dostává celý film i poněkud symbolický, osobní rozměr doplněný o prostou nadčasovost. Také jsem totiž býval kluk a čím starší jsem, tím více historek a dojmů zapomínám. Z těch zbylých zůstávají hlavně ty lepší a barvou neblednou, ale žloutnou a zlátnou. Přesně jako v Obecné škole.