Vitex

Další film podle nového rumunského kánonu. Rozuměl jsem záměru atd. Ale asi jako divák příliš vězím ve starém dobrém modernismu, kde kamera jen tak nepřihlíží, tzn. nerezignuje na vyjádření psychologických rovin postav, které nejsou postřehnutelné okem v reálném životě, naopak se je tvůrce snaží kamerou, zvukem, střihem nebo rytmem mizanscény evokovat. V tom filmu je všechno v pořádku, na svém místě. Je ale pro mě zbytečně chladný a brouka do hlavy nesází zdaleka takového, jakého by mohl (což v tomto případě není záležitost scénáře, ale zpracování).

Naprosto mě překvapily poslední dvě minuty (čtení dopisu), které tento skvěle natočený, ale vším tím tarantinovským krvavým balastem zahlcený film pozvedávají o pár pater výš.

Film celkově na velmi vysoké úrovni (kamera, režie, herci atd.) a celkově rozhodně sympatický. U mě ale nastal jeden zásadní problém, totižto že od chvíle, kdy se film začne věnovat Esther, už to dál nežeru, respektive přestávám jít s hlavní postavou Paulem, nerozumím mu, nevciťuji se do něj, protože mě narozdíl od něj Esther sama o sobě vůbec nefascinuje, žádná láska na první pohled nepřichází, přičemž ale jakoby s tímto Despechin zásadně počítal, vše vsadil na tuto "automatickou" přitažlivost představitelky Esther pro jakéhokoli diváka. Asi proto se bohužel tvůrci nevěnují nijak zvlášť nějaké názornější explikaci její postavy a dějovým či situačním budováním její pozoruhodnosti. Místo toho občas ve vnitřním monologu Paula zaslechneme, že prý je drzá, výjmečná, samozřejmá a kdoví jaká, ale to taky spíš až v poslední třetině filmu.. Já jsem tedy s Paulem emocionálně nešel a film mi proto připadal dost "pouze odvyprávěný" a přitom taky trochu odnikud nikam. Druhá věc pak je, co si počít s postavami, které, přestože jsou samozřejmě nezralé atd., se chovají tak evidentně sobecky, nepromyšleně, nezodpovědně, "morálně nekoherentně".. Ani jedna z postav v sobě vedle toho nemá nic dalšího a natolik sympatického, aby to vyvažovalo tuto směs puberťácko-nihilistické a znuděně-promiskuitní do-sebe-zahleděnosti a nesvéprávnosti. Nemůžu to bohužel brát ani jako nějakou kritickou zprávu o čísi generaci, protože reflexe po letech z předposlední části filmu je vlastně... trochu plačtivě bezzubá (a pro mě emocionálně nevěrohodná, jako celý vztah Paula a Esther).

Podobně jako zdejší LeoH, taky jsem měl od repliky "To máme dělat, že tu velryba není?" neodolatelný dojem, že jde o alegorii na události r. 1968 a následující. Mrož má tři míčky, jeden "se nechce nechat vodit za ručičku" a vydá se do světa. SSSR měl svoje satelity - Polsko, Maďarsko, Východní Německo, Bulharsko atd. - a nás, kteří jsme se v lednu 68 začali cukat a utíkat z jeho vlivu. Neposlušný míček se dá chytit na pamlsek, pak si ho mrož už pohlídá. Čechoslováci se (i když je to spíš jen takový mýtus) nechali po nepokojích v r. 69 ukolébat "gulášovým socialismem". Nakonec policajti medvědi odplouvajícímu mroži doporučí "Radši si je přivažte...". Ještě by mě zajímalo, kdo tady z autorské dvojice režíroval více - u některých dílů prý Pojar kvůli pobytům v Kanadě prakticky nebyl, i když byl pak do titulků stejně psán jako režisér, ale ovlivňoval po návratu už jen střih a zvuk.

Není to vůbec špatný film. Hudby bylo samozřejmě na mě trochu moc a občas se tlačilo na pilu v místech, kde to chlapa moc nebaví. Jinak už ale všechno, co mě tam občas iritovalo, vychází ze současné americké mentality, takže by tím postavy asi trochu smrdět měly. Den po shlédnutí se mi mnohé scény silně vrací, což jsem vůbec nepředpokládal. Hlavní ženská postava je podle mě dost věrohodně vykreslená, správně pojatá. Stavba filmu působí občas trochu chaoticky, ale ve výsledku diváka nutí k přemýšlení, což se samo o sobě cení. (Dal bych pět, kdyby tam nebyla ta hudba...)

Film "pro mládež" z vězeňského prostředí, o kterém se nám dnes ani nesní (kdyby u nás někdo dnes natočil něco aspoň z poloviny tak kvalitně, byla by to událost roku). Trochu problematické je ztvárnění vychovatelů a vyšetřujících, ale v té době to asi ještě jinak nešlo (jiné by to bylo v roce bez jakékoli cenzury a autocenzury - 1969). Všechny role mladých odsouzených jsou naopak zahrány úchvatně. Psychologie. Soucit.

Opravdu nedoporučuji se dívat na verzi v češtině. Nejde to, je to fyzická bolest. Vydržel jsem to asi 30 minut, než jsem to stopnul, a to s pomocí piva a vulgárních nadávek, jinak by to bylo ještě o dost míň.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod & http://video.aktualne.cz/dvtv/remunda-na-ukrajine-jezdi-nakladaky-s-mrtvymi-dobrovolnicke/r~5114bbc8992711e5a405002590604f2e/

První půlka uchopená líp, než druhá. A prorocké finále. Ale mělo by to mít aspoň dvojnásobnou stopáž, divák se neubrání pocitu jistého "nevytěžení". A pokud to v dnešní době připadne někomu příliš jednostranné, černobílé či očerňující - vnímám to jako dílo vzniklé v době, kdy se běžný Čech a Slovák stále ještě teprve pomalu dozvídal, co se to tady v těch 50. a následujících letech vůbec dělo.

Nekonečné plkání o sexu, jakoby to byla ta nejzásadnější věc ve vesmíru. Ale vlastně - proč ne..? Nic moc fascinujícího, na druhou stranu to ani ničím moc neurazí. Když mi kamarád, co seděl o pár sedadel dál, napsal SMSku, jestli nejdem radši ven na kafe, bez těžkého svědomí jsem z kina v půlce filmu odešel.