Vitex

Po pomalejším a lehce chaotickém rozjezdu (způsobeném potřebou seznámit nás aspoň základně s pěti dvojicema hlavních postav) film asi od patnácté minuty najde svůj rytmus a skrz mnoho velmi vtipných a nemálo ryze dojemných scén dopluje k nejednoznačnému finále. Nedá se asi říct, že by film umožňoval kteréhokoli z protagonistů nějak blíž poznat, jako meditace nad tématy "smysl umění v dnešním světě" a "vězeňský život obecně" je to ale skvělé.

(vypnuto asi 40 minut před koncem - kdy se z docela zajímavého filmu pomalu, postupně stala už ale úplná.. úplná blbost) (mrkl jsem se pak už jen na závěrečnou scénu a názor nezměnil)

SKVĚLÁ KOMEDIE..! No, vlastně ne tolik.. rozjezd totiž trvá dost dlouho, asi hodinu, do "rande" Gatsbyho a Daisy, kdy Luhrmann konečně opravdu přizná žánr a dál je film už konstantně vtipnější a vtipnější.. až do finále, které je opravdu k popukání :-D Nechápu ale, proč si vlastně Luhrmann pro takový počin vybral tuto předlohu, když např. Zločin a trest nebo Sever a jih by v tomto (v podstatě) TELE-TELE-stylu-humoru vygenerovalo mnohem víc smíchu (předlohu jsem ale nečetl, takže si možná Luhrmann vybral dobře, ale v tomto smyslu ji dost nevyužil). V některých okamžicích se styl humoru přibližuje Simpsnům a (spoiler) při okamžiku Gatsbyho umírání jsem měl dokonce na tři vteřiny pocit, že Luhrmann cituje legendární scénu z filmu ve filmu z Bressonových Čtyř nocí jednoho snílka (..!). Vedle toho ale opravdu nechápu, proč se tvůrci obtěžovali s tak nákladnými dekoracemi, protože nemají ve výsledném dojmu ani funkci vlastně žádný opravdový vliv na výraz příběhu ani možná esejistická podpatra snímku, a celý svět filmu působí skoro tak abstraktně a neživotně jako podlaha atelieru Trierova Dogville. Většina záběrů, kde se postavy přímo nemusí dotýkat žádných rekvizit, působí, jakoby je natáčeli před zeleným pozadím (herci jsou tak špatně nasvícení vzhledem k druhému plánu) a všechny ty velkolepé místnosti, zahrady a hrady jsou doklíčovávané, což mě dost uklidňuje, protože kdybych si představil, že "jen kvůli komedii tohohle typu" vyhodili tolik peněz, musel bych se (s přihlédnutím k letošní velmi velmi neutěšené ekonomické situaci českého filmu) asi zbláznit.. Jinak, člověka napadá ještě jedna interpretace, jak to možná Luhrmann celé myslel. Už před pár lety na jednom zimním FAMU-workshopu s americkými jednosemestrálními studenty jsem si všiml, že většina z nich si pod pojmem "alternativní" či "nekomerční" film nedokážou představit naprosto nic jiného, než low-budgetové parodie hollywoodských blockbusterů. Jiný typ filmu prostě není možný. Buď blockbuster anebo jeho parodie, nic jiného neexistuje (Jarmusche např. tihle kluci a holky vůbec neznali). Tak mě napadlo, jestli si třeba Luhrmann nemyslí, jak nedělá nějaký superodvážný "alternativní" art-blockbuster, když takhle przní toho Fitzgeralda, ale vlastně pak nevím, co chce parodovat. Hollywoodský styl hraní? Fitzgeraldovo dílo? Postavy v tom románě? Anebo sám sebe? Neviděl jsem žádný z jeho předchozích filmů, takže jakože můžu rozvádět tyhle nadsazené fabulace.. pravděpodobně už ale asi všem došlo, že se prostě a jednoduše jedná o další příliš drahý, původně asi vážný, nepodařený film.

Film dobrý leda na vyvolávání zvracení. (Nic víc nechci psát, abych nevzbudil mylný dojem, že je na tomto počinu vůbec něco aspoň trošku opravdu zajímavého.)

Ne nečekané, ale přesto obrovské překvapení. Zpětně nechápu, proč jsem se na tento film nepodíval dřív..! Pořád si dost živě pamatuju ten pocit, že Velká kinematografie je už nenávratně mrtvá, který byl všude cítit až do premiéry Hranic ovládání a především pak Bílé stuhy (2009), a přitom už dva roky existovalo tohle Andersonovo suverénní gesto, které během 158mi minut moji naději, že velké filmy (svým významem srovnatelné s velkými romány) budou přece jen znovu vznikat, proměnil skoro v jistotu. V tomhle smyslu (minimálně pro mě jako pro filmaře) velmi důležitý film, paradoxně přicházející z "toho debilního Hollywoodu". Jinak (pro mě jako diváka), skvěle plastická a díky své rafinované dramaturgii velmi hluboká až nevyčerpatelná studie mentality americky snové, individualistické a narcistní "západní civilizace". - - - - - - - - - podruhé: ..jiné a snad ještě lepší, v dojmu svižnější. Divák se už zcela zaměří na Plainviewovu psychologii a medituje nad jeho životem, v kontextu tří jiných postav - falešného proroka, pokorně odevzdaného zničeného loosera a hluchého sirotka, který zkusí štěstí v lásce. Opravdu počin srovnatelný s největšími mistry.

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/

Anebo tři. Promarněná šance na skvělý film. Plýtvání filmovým časem (nejpozději od druhé třetiny). Nevěrohodně vykreslená hlavní postava (strašně se bijou scény, kde se Ian nějak projevuje v životě a působí většinou jako blbeček, a scény muzicírování, kde slyšíme Curtisovy velmi inteligentní texty), charaktery vedlejších postav aspoň nějak základně vybudovány ani nejsou (snad kromě manažera kapely; ale např. rozdíl mezi Ianovými ženami je jen ten, že jedna má na levém prsteníčku prstýnek a v kočárku dítě, a druhá ne, jinak jsou úplně stejně neurčité). Film jde celkově správným směrem, ale jakoby od začátku počítal s relativně málo náročným divákem (jako většina současných snímků označovaných za "artové").

(Klukovina)

Několik dní po shlédnutí filmu pořád přemýšlím, jestli je to vlastně celý uchopený dobře nebo ne.. a pořád nevim. Všechny postavy jsou vykresleny jako v jádru dobrosrdeční, ale dost hloupí a sociálně zaostalí podivíni, což je asi i historicky věrohodné. To samo o sobě funguje pro vnímavějšího diváka jako "ta myšlenka filmu". Pro méně vnímavé je zde ještě poselství plynoucí z příběhů jednotlivých postav, což ale vnímavému diváku připadne už navíc a především (pokud by mělo jít o "tu hlavní myšlenku") dost povrchně argumentované. V podstatě pak film funguje dvěma různými způsoby (podle míry sociální inteligence diváka) a říká v tom smyslu dvě různá poselství. Takový přístup je dost zajímavý, ale pořád mi na tom v tomhle konkrétním případě něco smrdí. A pak je tu konečně otázka, jestli o pornografii vlastně vůbec něco točit, jestli ji vůbec tematizovat, zvlášť takovýmhle podle mě až moc "cool" způsobem. (Jinak, po formální stránce je film skvělý.)

Skvělý, ale možná až moc (v jakémkoli slova smyslu) jednoduchý film, který mohl být mnohem mnohem lepší, kdyby měl o něco vyšší rozpočet a delší stopáž. Závěrečné titulky bohužel překvapí, nebo aspoň já jsem je teda ještě zdaleka nečekal.