Vitex

Až na poslední dvě...

Nechápu dvě věci : 1) Jak může někomu vadit délka verze Redux ? 2) Co všichni vidí na Brandovi ? (On a použití monologů hl. hrdiny mi připadnou jako nejslabší články jinak v podstatě výjmečného filmu) (Anebo mi snad prostě z nějakého důvodu vadí celá ta poslední čtvrtina, kde je Brando už vidět - nevím proč) (Za nejlepší film z Vietnamu považuju asi Olověnou vestu)

Takový jakoby "ženský" Barry Lyndon - dobovým umístěním (skoro), pointou (poučením ?) a taky (mohl za jistých okolností) i kvalitou - jenomže je velmi znát, že se muselo skracovat, spěchat s dialogy (zúsporňovat je) a sem tam hodit nějaký ten vtípek, aby to mohlo být snesitelné a použitelné pro běžného diváka. Taky jsem moc nepochopil tu vsuvku s indickým discem (režisérka je původem z Indie - tak snad proto). Kdyby byl film o hodinku delší a oprostil se od všech prvoplánových efektů, mohl opravdu být jedním z nejlepších historických filmů. Jinak : herecké výkony precizní, děj má spád, hluchá místa veškerá žádná, pěkná a docela věrohodná výprava. Co se týče filmových postupů, výc klasických hollywoodských klišé jsem pohromadě neviděl - ale (nevím proč) vůbec mi to tu nevadilo. Taky mi nevadila hudba, která zněla prakticky nepřetržitě a která u podobných filmů většinou všechno zabetonuje nebo donutí diváka pousmát se. Naopak : hudba byla krásná a snad ona povíšila tento snímek někam výš. Mně se to prostě líbilo... Nebýt lehce nezvládnutého (jakoby uspěchaného) závěru, přemýšlel bych velmi vážně o pěti hvězdičkách.

Místama příliš "literární" či jaksi schématické dialogy. Chvílama trochu hluchá místa, které ale (jak si zpětně uvědomuju) asi jako jediné ze všech filmových výrazových prostředků mohli navodit onu atmosféru prázdna a bezčasí. Hudba mi z celého filmu nesedla asi nejvíc - střídání různých známých pasáží od různých klasiků asi není v tomto případě na místě - hodila by se asi spíš hudba komponovaná přímo k filmu, jako to Liška dělal v předchozích Vláčilových filmech. Čepek hrál hodně hodně dobře, přesto jsem mu moc nevěřil lásku (či jen zamilovanost ?) k Adelheid - třeba to bylo těma dialogama, a třeba o to ani nešlo. Jinak ale geniální závěr a některé pasáže, zvláště ta u klece či u vany a ta potom. A nádherná (přitom jaksi nenápadná) kamera Františka Uldricha, který už před tím neméně skvěle nasnímal Údolí včel a Schormův Návrat ztraceného syna. // 17. 4. 2019 (po mnoha dalších shlédnutích) Ten film má neuvěřitelné, opakovaným díváním se neopotřebovatelné kouzlo. Závěrečný modro-bílý tlumočený rozhovor patří k vrcholům světové kinematografie.

Film o druhém (potlačeném) povstání slezských Poláků proti tehdy Slezsko okupujícím Němcům (1920). Neustálé střídání komiky (někdy snad ani nechtěné), tragiky, romantiky a vlastenectví (v nejlepším a nejvřelejším slova smyslu). Symbolika barev a vůbec barevná dramaturgie snímku je jedním z největších kladů a stylotvorných prostředků díla - společně s nádhernou kamerou, která především dobře ví, kdy zvolit velký detail. Jinak film disponuje množstvím "technických" chyb, nelogičností, nevyrovnaných hereckých výkonů a oněch nechtěných vtipných míst - nic z toho ale v konečném výsledku neuškodí velkému emocionálnímu zážitku z filmu. Člověk jakoby se na konci chvíli cítil být Slezanem a chtěl se připojit k vysněnému Polsku.

Asi nejslabší Bergman, co jsem zatím viděl, přesto (jaksi samozřejmě) nemohu pod pět, když si vzpomenu na snímky z dnešní doby, kterým jsem dal čtyři hvězdičky - to by byla skoro urážka. Opět kongeniální Nykvistova kamera a světlo. Dokonalý zvuk. Decentně a "na místě" použitá hudba. Brilantní herecké výkony. Nelíbili se mi vsuvky s tanky, liliputáni ani všechny ty ostatní věci mimo hlavní dějovou linii, které snad měly něco znamenat, ale to jsem opravdu neodhalil - snad se měly jen podílet na utváření oné vskutku tíživé atmosféry. Jinak : gratulace panu Bergmanovi za otevřené sexuální scény, které snímek zachránily před sindromem "neotevřených" sexuálních scén, kterým trpěly filmy té doby a na který dojela například Kubrickova Lolita.

Nechtěl jsem to sice přiznat, ale (mimo to, že jsem se nezměrně nasmál) při jedné či dvou scénách jsem opravdu musel uronit slzu, jak mě to dojalo - a toho si u filmu cením - nestává se mi to často.

Geniální skeče (zvláště v druhé části - v hostinci) které ani po dalším a dalším shlédnutí nepřestanou bavit. Jednoduchá a funkční práce s kamerou, přesný střih.

Skoro až hmatatelně zachycená radost ze života (lidského života se všemi svými problémy, bolestmi a touhami).

Nadsazené, chvílama vtipné, jakoby pohádkové, zjednodušené - a přece tak pravdivé (až děsivé). Skvělá, svižná, čímsi úsporná a velmi nápaditá režie. Jednoduchý příběh, zajímavé myšlenky. Možná to ale pro plné pochopení člověk musí vidět aspoň dvakrát.