Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (242)

plakát

Keulraesik (2003) 

Velmi dlouhé, ale kouzelné. Jihokorejci jsou schopní přijít s romancí tak všední, tak jednoduchou a tak čistou, že zamotává hlavu i nejzarytějším cynikům. Možná nemám tu jejich kinematografii tolik nakoukanou, ale vždycky když si pustím nějaký jejich film, přijde mi to jako svěží závan větru. Stále jsem nad některými momenty kroutil hlavou a tu scénu se sbíráním vzorků stolice jsem přešel s výrazným krčením ramen a nosu, ale v porovnání s klasickými romantickými komediemi západního vzoru Jae-young Kwak stále jasně vede. // 80%

plakát

Zataženo, občas trakaře (2009) 

Další v řadě nadhodnocených ničím nezajímavých animáků, které Amerika poslední roky produkuje po desítkách. Nuda k uzívání. Není tu jediná postavička, která by vybočovala ze zažitých stereotypů, jediný zvrat, který byste jinde neviděli. Animace nevýrazná, snaha o vtip většinou za pomocí šílených gest a přepálených pohybů. To mi řekněte, z čeho tohle nasbíralo červená procenta? // 40% // Edit: Tak jo, když jsem se zpětně zamyslel, kameraman/doktor/teoretický fyzik/komediant/pilot byl fajn. Ale ten se podílel na tak mizivém procentu filmu, že mě to nedonutí jakkoliv hýbat s hodnocením.

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Dosavadně jednoznačně nejslabší díl serie. To máte tak, když se snažíte být cool za každou cenu, vylepšujete hrdiny, vylepšujete zombiky, všechno to zpomalujete, všude déšť střel, jisker a kdejakého humusu. Vedlejší postavy pálíte ještě než si na ně kdokoliv stačí zvyknout a hlavně ... kašlete na jakékoliv budování atmosfery. Co to je za zombie film, kde se člověk ani nestihne bát, že na něj nějaká zombie vyskočí? Tenhle jeden dlouhej zpomalenej záběr na Millu Jvovich střílející do davu nemrtváků si klidně strčte za klobouk. // 20%

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Po výborném pilotu přichází sprcha, zombici jsou odsunuti na druhou kolej a opět nastupuje klasické americké mezilidské drama skupinky lidí. Neuběhly ani další dva díly a už jsem měl ponorku jak hrom. S každým zakousnutím jakékoliv živoly mé vnitřní škodolibé já vesele zajásalo. Pokud vás nenaštvou postavičky samotné, tak spolehlivě nějaký z těch mnoha logických kixů, kterých se scénáristi dopustili. Hlavně že tu má každý nějaký svůj psychický komplex, který může vyústit v melodramatickou scénu, kdykoliv je to potřeba. // Nejoblíbenější postava: Průměrný zombie // 45%

plakát

The Guild (2007) (seriál) 

Jako deníček MMORPG hráče slušné, jako plnohodnotný serial dost rozpačité. A nemůže za to nízký rozpočet. Felicia Day je rozhodně roztomilá, hezká, hraje na housle a tak dále, ale není to extra dobrá scénáristka. Ve výsledku to pak vypadá tak, že čas od času dostanete geniální hlášku, případně dokonce geniální díl (ony nejsou nijak dlouhé, žejo), ale někdy taky sjedete několik dílů zasebou a se zíváním se snažíte vybavit, co se tam vlastně stalo. Občas mi také přišlo, že s těmi MMORPG souvislostmi až trochu moc tlačí na pilu a snaží se narvat narážku uplně všude. Ale možná jsem jen v tom gaming světe nebyl dostatečně ponořený. // Nejoblíbenější postava: Codex // 55%

plakát

Alice (2009) (seriál) 

Vize Říše divů, jak z pokřivených myšlenek Neila Gaimana. A protože já jeho světy, postavy a příběhy, které žijí, rád, měl jsem rád i toto. Takováhla díla by totiž měla být oslavována. Spousta nápadů na každém rohu, každý předmět má najednou nový význam a pomocí všemožných interakcí a převrácených logických zákonů se to do sebe všechno snaží ze všech sil zapadnout. Podivný svět, podivnější postavičky a jejich ještě prapodivnější myšlení a vyjadřování. Životní priority přeházené a vyprahované do extrémů stejně jako můj chvalozpěv. Nebudu ale tedy zastírat, Alice má svoje díry převážně v hluchých zdlouhavých scénách a občas nevyvážených hereckých výkonech, ale vzhledem k raritnímu výskytu podobných klenotů jsem jí je bez jakýchkoliv rozpaků odpustil. // Nejoblíbenější postava: Hatter // 85%

plakát

Stopky lásky (2009) 

To by ještě tak scházelo, aby i tohle jsme měli dopředu nalajnované. Už takhle je příliš mnoho očekávání, příliš mnoho předem známých mezníků a vyjetých kolejí. Ještě tímhle se označkovat a mohl bych vypnout mozek i duši a nechat se prostě jen vláčet osudem. A opravdu mě tím koncem naštvali. Nebudu spoilovat, ale tohle je horší než když mi před očima umírají hlavní hrdinové na rakovinu. Ale vztek je taky emoce, že? I to se počítá a je to víc, než většinou dostanu. Netradiční romantická komedie je slovní spojení, které dneska jde použít opravdu málokdy, takže buďme vděční, když jednu za čas dostaneme. // 75%

plakát

Amorův úlet (2006) 

Průměrná komedie s několika výkyvy oběma směry. Westona už mám prostě zafixovaného jako šílence a dost jsem se divil, že tu hrál víceméně nejrozumnější postavu. Zbytek vedlejších charakterů byl tak půl na půl. Kamarádi fajn, rodiče trapas, policajti super. Celkově ale spíše roztomilé než vtipné. Vidět na druhé straně restaurace obsluhující Islu Fisher se špagetou ve vlasech, tak jí snad požádám o ruku také. // 65%

plakát

Uvaříme, uvidíme… (2009) odpad!

And I was still waiting ... for any brighter moment. 88 minut ještě nikdy nebylo tak dlouhých. V mikrovlnce ohřátá šlichta bez jakéhokoliv souvislého děje s nesympatickými herci a dlouhými monology/dialogy bez pointy. Představte si takové ty otvory ve tvaru obdélníčku a trojúhelníčku a pak dítě ve věku jednoho roku, které se těmi otvory vší silou snaží prorvat absolutně nepasující předměty. Takhle křečovitě působila přítomnost drtivé většiny postav včetně těch, které nám měly dokázat, že toto je opravdu pokračování koukatelného prvního dílu. Konkurenční podnik plný kozatých bab už jsem pochopil pouze jako stéblo tonoucího a zoufalé přání, aby na to koukali aspoň ti 16tiletí brainless honiči. V mém osobním žebříčku nejnudnější "komedie", kterou jsem tento rok viděl a vzhledem k tomu, že už je prosinec, nepředpokládám, že by se to mělo změnit. // 5% - Nulu si schovávám pro hodinové video zvracejícího orangutana.

plakát

Je to i můj život (2009) 

Tady se na pilu tlačilo uplně všude a už mi to přišlo trochu přepísknuté. Kdyby se drželi Kate a dopadu jejího stavu na rodinu, neměl bych moc co vytknout, bylo by to dojemné a uvěřitelné civilní drama. Všechny slečny hrají výborně, hudba zapadá a Cassaventes ví jak od diváků získat své zasloužené slzy. Když ale skoro každá postava, která se dostane do záběru, je jedna ruka se smrtí nebo alespoň s nějakou závažnou nemocí, člověk přestává být emocionálně vychýlený, ale spíše skeptický. // 70%