Gereth

Působilo to na mě jako prodloužená epizodka seriálu, která si přilepšila o aspoň nějaké to hejbnutí s dějem(Ale teda i tady to mohlo být o mnoho lepší) a hodně, hodně pohoršila v obsazení. Reggie vyrostla do krásy, George, Mason a Roxy jsou pořád stejně skvělí, ale to co provedli s Daisy Adair, to by si zasloužilo reaping. Celá její elegantnost, nenucenost a lehkost, s kterou se vypořádávala se svým okolím, šla totálně do háje. Sarah Wynter zde působí jako slon v porcelánu. To už by mi bylo milejší, kdyby jí radši uplně vyškrtli, jako to udělali s Rubem. Jediné, co v castingu potěšilo byl H.I. Cusick, ten se opravdu snažil, vytřískal ze svého po scénáristické stránce dost odfláknutého padoucha, co se dalo. Akorát se na můj vkus nechal dost snadno odpravit. Ale to už samozřejmě není jeho chyba. // 60%

Lehce nadhodnocené, jak už je na csfd u anime zvykem. Po výtvarné a hudební stránce nemám co vytknout, minimálně kvůli nim nemůže nikdo říct, že by tenhle krátký film byl ztrátou času. Stejně tak pro Japonce charakteristické budování atmosféry skrze dlouhé záběry mě dokázalo udržet v příjemném napětí. Nicméně když se pod tímto slušivým kabátkem nenachází víceméně žádný obsah, cítím to jako ošklivý podraz. Počáteční myšlenka(Kterou jsem si ale přečetl již v obsahu) je rozhodně zajímavá a i celkem uvěřitelná, ale když ji přetřásají pořád dokola až do uplného závěru, těžko to mohu brát jako nějaké intelektuální prozření. A ještě k tomu obdivovanému závěru...takhle končí většina postapokalyptických filmů, kdy lidstvo muselo z nějakých důvodů opustit zemský povrch. Nic revolučního. // 70%

Z Fullerova trojlístku(Wonderfalls, Pushing Daisies, Dead Like Me) rozhodně nejslabší člen. Nápad klasicky výborný, postavy osobité, povětšinou dost cynické, chytré dialogy, ale celkově je to takové o ničem. Chybí tomu nějaká hlavní linka, díky které byste se mohli vždycky těšit na další díl. Takhle stejně jako místní hlavní postava jednoduše v klidu a pohodě sledujete, jak to všechno kolem vás proplouvá, ale nemůžete se ubránit pocitu, že vám to je stejně fuk. Mimochodem, ne, že by mi to vadilo, ale nepřišlo vám, že na to, jaká to je odpolední odreagovačka, se tam celkem drsně a celkem často nadává? // Nejoblíbenější postava: Mason // 70%

Byla to teda ultrahovadina, ale i při sebevětší snaze o objektivnost už níže s hodnocením jít nemohu. Poslední zhruba půlhodinu jsem se totiž nekontrolovaně řezal smíchy. Začátek je zbytečně roztahaná nuda, skládající se ze stupidních rozhovorů klábosících ženských nad lopatami uprostřed pouště, několika nadbytečných flashbacků plných otřesných efektů, prokládaná všudypřítomnými záběry na kozy, zadek a další důležité části těl hlavních představitelek(Toho si tu celkově užijete opravdu hodně). Jakmile se ale, jak už název napovídá, do sebe slečný pustí a vy přistoupíte na to absurdní pojetí tohoto snímku, je to jedná dlouhá fackovačka. Když sledujete, jak se dvě postřelené, ohořelé(Na těch správných místech že?), mokré(Co by to bylo za správný life/death akční nářez bez předchozí "pillow-fight" like scény s kbelíky vody.), od hlavy k patě zakrvácené a zabahněné slečny mlátí hlava nehlava(Jakože toho vydrží hodně) v rytmu opravdu pekelných nadávek, nezbývá vám nic moc jiného, než sedět s otevřenou pusou a vydávat ze sebe salvy smíchu. A když jsem se nad tím pak trochu zamyslel, ani ten příběh nebyl až tak slabý, rozhodně se nevymykal dnešnímu americkému standardu. V některých částech mi dokonce přišel i lehce nadprůměrný. A to je docela nebezpečná myšlenka, když si vezmeme, že děj, charaktery postav a zřejmě i dialogy byly cíleně tvořeny s lehkostí sobotního opilce. Co se týče těch tu tolik opěvovaných miniroliček, zejména Lawless a O'Connor by se daly využít i o dost lépe.// 60%

Snad jen ty zářivě modré oči. Jiný důvod pro shlédnutí téhle tuctovky mě nenapadá. Nenechte se oblbnout názvem. Celé hledání práce je povrchně shrnuto v pár nezajímavých pohovorech a několika telefonátech. Celkově je to po xté omletá romantická zápletka o klukovi zabouchnutém do své nejlepší kamarádky. Ta si jeho důležitost samozřejmě neuvědomí, dokud ho neztratí. Nic nového ani zajímavého. // 45%

Pohodová odreagovačka. Pokerové prostředí je přitažlivé a v každé jednotlivé hře je vždy kus napětí. Bylo fajn, že i pro neznalce byla v rychlosti vysvětlena pravidla, že vždy jsou dobře vidět karty a vy si tak můžete jednoduše odůvodnit, kdo jak proč hrál. Trochu mě mrzelo, jak často v klíčových okamžicích vyhrávalo čisté štěstí proti silnějším kartám. Samozřejmě to tak čas od času bývá, ale přesto se mohli trochu více zaměřit na taktiky a různé triky. Příběh je průměrná přímočará cesta s malým očekávaným zvratem, ale naštěstí je to tak krátké, že vás to ani nestihne nějak výrazně naštvat. // 55%

Smýšené pocity. Chvílemi jsem jásal nad přirozeným sebevědomým Deppem, bavil se u elegantních bakovních přepadení a přesvědčivých přestřelek, nostalgicky se dojímal při dlouhých, klasicky Mannovsky atmosferických scénách, abych vzápětí mohl kroutit hlavou nad nevyužitým Balem, logickými dírami a nudit se u zbytečných, hluchých míst. Zkrácení by tomu opravdu neuškodilo. // 70%

Někdo se musí starat o měsíční světlo a bdít nad našimi sny. Všechny tyto tak důležité věci musí přeci být nějak zařízené a hlavně chráněné před zlými silami. Selick očividně stále neztratil svojí dětskou fantazii. // 70%

Bojové scény jsou natočené opravdu pěkně, ale i přesto, jak je film akční a přesto že zde tečou doslova potoky krve, po nějaké době to začne být příliš jednotvárné. Hlavně zbytečně dlouhé souboje hlavních hrdinů s davy bezejmenných pěšáků. Celkově by si to zasloužilo dost radikálně zkrátit. Jak tu všichni vychvalují poslední dvacetiminutovou řež, tak já už odpočítával, jak dlouho ji ještě budu muset trpět. Ať už to ale bylo jakékoliv, za tu scénu, která po tom masakru následovala, to stálo. Pravděpodobně nejhezčí duel na katany, který jsem kdy viděl. // 50%

Začínám mít trochu alergii na tyhle martial art hrdiny, kteří se bez jakékoliv zbraně vrhají proti davům pěšáku(obvykle s meči, pistolemi atp.) a ještě většinou volí údery tak, aby nezabíjeli, takže jsem přirozeně fandil hlavnímu záporákovi. A ten byl překvapivě celkem fajn. Rychlé účelné seky/hody/střely, ukázkové využití různých zbraní a technik. Měl jsem ho rád natolik, že jsem se cítil až podvedený tím, jakým idiotským způsobem byl nakonec poražen. Ale celkově zklamaný nejsem, pár pěkných scén a soubojů se našlo. Víc jsem ani neočekával. // 50%