Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (242)

plakát

Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011) odpad!

Tentokrát se jim podařilo domrvit i akční scény, takže nyní už není skutečně nic, na co by se dalo dívat. Jak už je pro Twilight typické, všichni se neustále tváří, jako kdyby něco vyselo ve vzduchu, jako kdyby se každou chvíli něco mělo stát. A to při jakékoliv situaci. Ono se ale nic nestane. Nejdřív je absolutně obyčejná svatba, pak jsou absolutně obyčejné líbánky, pak přijde ona chvilička zmatku, kdy každý naštvaně a zoufale přechází tam a zpátky, jedna povinná akční scéna a je konec. Dvě hodiny čisté nudy. // 5%

plakát

Zajatci předměstí (2011) (seriál) 

Tak trochu guilty pleasure, kvůli povaze a barvě vlasů hlavní hrdinky. Taky tak trochu hraná Daria. Dokud je to o konfrontaci chytré cynické holky zvyklé na normální život ve městě s šíleným panoptikem předměstí (převážně zpočátku), tak je to dobré. Slušný počet vydařených vtípků, absurdní scény, oddychovka na pobavení. Navíc tam je Alan Tudyk a ten je výborný všude. Jakmile ale seriál začne zabředávat do klasických mezilidských vztahů typických pro všechny teenage seriály, jde všechno do kytek. Tessa se trochu příblíží jim, oni se trochu přiblíží jí, všichni jsou najednou normální, řeší nesmysly a hlavně jsou nudní. // Druhá série bohužel pokračuje v trendu nastaveném koncem té první. Navíc se rozhodli z Tudyka udělat ufňukaného loosera. Ach jo. Poslední díly trochu zabrnkají na dramatickou notu, ale nevim nevim, jestli mě to přesvědčí ke skouknutí další série. // Nejoblíbenější postava: Tessa // 1.série: 60% // 2.série: 40%

plakát

Zvonilka a Velké hry (2011) (TV film) 

Z Velkých her mě bavily jen a pouze samotné hry, jinak je to klišé nad klišé. Všechno předvídatelné od začátku až do konce. Postavy i vztahy mezi nimi bez výjimky modelové. Já vím, je to pro malé holčičky a ty jsou nenáročné, nicméně když to změřím se Ztraceným pokladem, který jsem viděl chvíli potom a který je ze stejné serie a tedy i pro stejnou cílovou skupinu, nemůžu než konstatovat, že toto je o dvě třídy slabší. // 50%

plakát

Alenka v říši divů (2010) 

Přijde mi, že většina recenzentů a komentátorů je k Alence až příliš krutá. Stejní lidé, kteří u Sweeneyho nadávali na přílišnou temnost a morbidnost, tu nyní znechuceně kroutí hlavou nad přepísklou barevností a infantilností. Ano, Burton žene své vize do krajností stejně jako Depp své postavy často až za hranici šílenství. Za to je ale všichni přeci tak milují! To už jste zapomněli, jak ve skutečnosti vypadaly jeho starší filmy nebo jste si je zarámovali a zamkli do trezoru jako něco, co už nemůže být překonáno? Podezírám zaujetí vůči Walt Disney a jisté tendence přidat se do vlněného stáda, protože ačkoliv má film své mouchy a nelze nepostřehnout jeho podbízivost americkému mladému růžolícísemu (jestli takové slovo ještě neexistuje, tak by se dozajista mělo přidat do slovníku) publiku, přesto je to taková pecka originality a fantazie, jakou by ze sebe těžko někdo jiný dostával. // Mimochodem, srážet něčemu hodnocení kvůli dabingu nebo averzi vůči 3D je sprostý alibismus. // 80%

plakát

A-Team: Poslední mise (2010) 

Po pozérských, vnucujících se Losers a plochých, neosobních Predators jsem dostal to, v co už jsem ani nedoufal. Akční komediální teamovku a to s důrazem na všechna tři slova. Chlapíci z A-Teamu byli absolutně šílení a to tím nejlepším možným způsobem. A to neplatí jen pro ně, i záporáci a dokonce i jejich poskoci byli sympatičtí. Nenapadá mě žádný další film, kde by tak dokonale fungovala interakce mezi všemi postavami. Akční scény nebudu spoilovat, ale podobnou originalitu jsem naposledy viděl v Shoot 'em Up. Absolutní spokojenost...a to akční filmy ani nemám nijak moc rád. // 90%

plakát

Azureus Rising (2010) 

Hezký teaser nebo scéna z něčeho většího nutící vás okamžitě lačnit po zbytku. Animace i akce to je totiž opravdu stylová. Ovšem stojící takto samo o sobě vzhledem k absenci jakéhokoliv příběhu či hlubší pointy to kolem vás prolítne, efektivně zajiskří a brzy z hlavy zase vyšumí. // 75%

plakát

Bez soucitu (2010) 

Vždycky mě ve filmu pobaví scéna, kde hrajou dva přehnaně inteligentní a moudří lidé šachy, jeden udělá tah, po kterém si je absolutně jistý svou převahou, prohodí nějakou hlášku a následně dostane šach mat. Pak je z toho celý překvapený a spolu s diváky uznale pokývá hlavou a připustí, že by v tom mladíkovi opravdu něco mohlo být. Přitom šach mat jedním tahem v drtivé většině případů nepřehlédne ani podprůměrný šachista. // Co se samotného filmu týče, je to jeden z těch, kde hlavní hrdinové nejdříve střílí a pak ... jsou závěrečné titulky. Smysl pro realičnost jsem zahodil stranou a vychutnával si plnými doušky Travoltu cupujícího vše, co mu přišlo pod ruku. Mayers je zde pouze do počtu a pro potěchu dívčích srdcí. Ten jeden twist byl příjemným překvapením, které jsem ve víře v průměrné schéma akčňáren opravdu nečekal. // 70%

plakát

Borci z Blue Mountain State (2010) (seriál) 

Vezměte průměrnou americkou teen komedii, několikrát ji ještě vylouhujte, z osazenstva vyškrtněte toho všudypřítomného idiota, který hledá svojí životní lásku a jehož srdceryvné scény, kde si vylévá duši, jste beztak povětšinou prozívali nebo přetočili, přidejte dalších pár pošuků, větší koncentraci chlastu, drog a sexu a dostanete Blue Mountain State. Samozřejmě počítejte s nějakými těmi zvracícími, fekálními a jinak nechutnými scénami. Ideální doplněk k pivu a vypnutému mozku. Hlavně ke konci serie se najde i pár celkem solidních vtipů. // Nejoblíbenější postava: Thad Castle // 1.serie: 50% // 2.serie: 70% // 3.serie: 65%

plakát

Centurion (2010) 

Takto si představuji akční film. Smrt je neustále v patách, každý je unavený, zablácený a i když je připravený kdykoliv zemřít a často svou smrt dokonce vítá s otevřenou náručí, přesto běží dál, hnán svou povinností. Absenci komplikovanějšího děje tentokrát spíše oceňuji, než abych na to nadával. Poslední dobou se totiž stále více setkávám s akčními filmy snažícími se za každou cenu do filmu vnést své vznešené poselství, či zaobírajícími se velkými otázkami. Takové, jež klopýtají o špatně napsané dialogy, směšně dramatické proslovy a stereotypně rozvržené charaktery. Centurion je přímý. Má své rozkazy, za kterými jde. Neklopýtá, nebojí se prolévat krev a i když nakonec nezachrání svět a ani se navždy neusadí v mém srdci, rozhodně bylo zajímavé jeho putování sledovat. // 70%

plakát

Dostaň ho tam (2010) 

Brutální rozjezd perfektně načasovaných a lehce ujetých vtípku někde za půlkou těžce naráží o zeď absolutně zbytečného sentimentu, polemizovaní o kde čem a klasického koupání se ve zjištění, že když je člověk svině, zůstane nakonec sám. Ze začátku jsem byl nadšený z toho, že se film nebojí si dělat srandu z čehokoliv a že tvůrci vědí, co tvoří. Na konci jsem byl vytočenej, že jsem to zakřikl. Mimochodem, někdo by už jim tam v Hollywoodu konečně měl přibít na dveře ceduli s upozorněním, že stále dokola se opakující zvracící scény už opravdu nikoho nerozesmívají. // 65%