rekkky

Videoklip, ve kterém forma zpracování převyšuje obsah písně a je až k podivu, jak Švankmajer maximálně využívá prostor ohraničený zdmi jediného pokoje.

Pozoruhodný, nekonvenční, rozporuplný, zvláštní, nevídaný, kontroverzní, diskutabilní, v mnoha věcech pravdivé, v mnoha věcech zavrženíhodné a přehnané, ale v každém případě zarážející film s podněty k pozastavení či náměty k širšímu rozebrání, jak to vlastně autoři myslí. Na druhé straně film Nádherná Zelená obsahuje hodně humoru a vtipu s nadsázkou, čímž v konečném důsledku vzniká hodně neobvyklá přehlídka asociací. 90 minut uteklo při sledování celkem rychle a ano, i takové filmy je třeba točit, protože to má svůj smysl a podstatu. Vzhledem k některým názorům ohledně účelného idealizování společenského uskupení si nemyslím, že se jedná o nějaký průlomový počin, ale svým "poselstvím" se hluboce vymyká současné komerční a industrializované filmové tvorbě.

Jednoduchá, ale zároveň dramaticky dostatečně uspořádaná kompozice výstupu na K2. Na tomto snímku mně osobně ohromuje s jakou autentičností všech devět členů úspěšné expedice dokážou formulovat vzpomínky a jednotlivé fáze výstupu. Dokument je prošpikovaný extrémními záběry a hlavně výkony horolezců, kteří se podle všeho vyznačují tím, že jsou všichni neprofesionální a už jen zrealizovat finančně nákladnou expedici brali jako vele-úspěch. V závěru lze prostřednictvím záběrů vidět, jak expediční styl lezení bez přídavného zdroje kyslíku všechny vyčerpal, přičemž hlavním hrdinou byl nezlomný Libor Uher. Se vším všudy tento projekt je skutečně na české poměry unikátní a proto nezbývá nic jiného než žasnout.

Ani moderátor Marek Eben nedokázal pozvednout kvality slavnostního předávání výročních filmových cen a z toho důvodu považuji celý tento večer, jako promarněnou šanci českého filmového establishmentu, protože v celoročním kolotoči není dne, kdy je na něj směřována větší pozornost. Vysoce formální atmosféra podpořila strohý dojem. Předávání bez nějaké větší zábavy působí letargicky a vede tak k negativním reakcím s převažujícím názorem, že tímto směrem opravdu ne.

Prestižní udílení cen BRIT awards každoročně zvýrazňují úspěšné interprety v širokém poli hudební scény. I letos se díky pohledným vystoupením povedlo předvést, jak by to mělo vypadat, když se setká smetánka hudebního průmyslu. Honosné prostory O2 areny v Londýně daly opět možnost vyniknout nejpopulárnějším tvářím světové pop music, ale zmíněné byly také vycházející, talentované hvězdy, což oceňuji obzvlášť.

Stephen Fry sází do pléna vtipy v duchu břitkého humoru ostrovanům sobě vlastním. Jednotlivé kategorie a nominovaní jsou pěkným způsobem představení v atraktivních sestřizích. Stav světové filmografie z pohledu Britské akademie filmového a televizního umění byl představen v ucelené podobě s dostatečnou grácií.

Není pochyb o tom, že New Kids Turbo musí být hotový přízrak nejen v holandské produkci, protože natočit něco tak neobvyklého si snad nikdo nedovolil v celoevropském měřítku. Přehnaný, neurvalý, brutální a hodně bláznivý humor skupinky obyvatel z Maaskantje, kde se děj (pokud se tomu tak dá říkat) odehrává. Prostě se jedná o maximální absurditu s absolutně nepochopitelným úhlem pohledu na (ne)normální život a nepřeberným množstvím anomálií. Těžko říct, co je největší úlet, jestli hlavní postavy nebo scénář či obsah?!

Tajemství hradu v Karpatech svým osobitým vzezřením a invencemi patří mezi skvělé komediální kousky a Oldřich Lipský vytvořil ojedinělou formu hraného filmu, který do sebe skládá spoustu žánrů. Divák si nemůže být jistý jestli sleduje romantickou komedii, detektivní román, operetu nebo dobrodružné sci-fi s prvky autobiografického dramatu. Jedná se o zajímavý mix jehož hlavním plusem je scénář, ale celková kompozice naráží na problémy s nastaveným tempem vyprávění, nevhodně zvolenou hudbou a umělecká výprava také není jedna z nejlepších. Nicméně opět excelují scény s tvorbou Jana Švankmajera a perfektní jsou herecké výkony od Miloše Kopeckého a Rudolfa Hrušínského. Umístění děje do podhůří Karpat, patřících pod Rakousko-Uhersko může zavádět myšlenky na politickou satiru, ale ono se spíše jedná o grotesku s cílem vyobrazit život aristokratů a jejich humorný folklór. Tvůrci dokázali skloubit opravdu hodně vjemů a námětů, což v konečném důsledku působí negativně, ale i tak film pobaví náramně.

Moc pěkný dokumentární profil Martiny Sáblíkové, přičemž má divák možnost dozvědět se hodně o jejím nejbližším okolí, přípravě, rodině, ale také přibližuje pohled na prostředí rychlo bruslařského sportu. Prolínání s komentářem autorky stejnojmenné knihy má své opodstatnění a fakt, že dvojnásobná olympijská vítězka otevřela své soukromí natolik, aby z toho vznikl podrobný náhled na její osobnost, se musí vřele ocenit. Přes všechny úspěchy a bohatou sbírku medailí se jedná o skromnou šampionku s úctou jednak k druhým, ale hlavně k sama sobě. Závěr je jasný, vše stojí obrovskou dřinu, úsilí a sebeobětování, což z dokumentu přímo bije do očí. Sympaticky natočený obrázek jedné z nejúspěšnější sportovkyně narozené na území České republiky, kterou ještě velká sláva teprve čeká.// Po přečtení knihy se nabízí pochválit natáčecí štáb ještě více, protože nabídli ke shlédnutí dostatečně osobní pohled na život Martiny Sáblíkové. Natočený a nastříhaný materiál prakticky koresponduje s kapitolami knihy a navzájem se doplňují, kdy kniha obsahuje mnohem více subjektivních dojmů a pocitů autorky, která představuje objektivní element při pohledu na olympijskou vítězku z blízka.

Blaník společně se seminářem rozděleným do čtyř částí pojednává o jedné z nejslavnější české pověsti. S nadhledem českému národu sobě vlastním se autoři (Svěrák a Smoljak) rozebírají důležité dějinné události, které v roce 1848 zasáhly Habsburskou monarchii. V provedení ansámblu divadla Járy Cimrmana by to byl div, kdyby nedocházelo ke skvělým dialogům a vtipným scénám. Co by to bylo za národ, který si sebekriticky nedokáže dělat legraci ze svých dějin a cimrmani to v tomto dokázali výstižně.