rekkky

Director Steve McQueen once again showed his involvement in controversial topics. Of course slavery is currently not actual thing, but especially in american history it's very crucial point for conversation with a lot of flames in it. The authentic story of Solomon Northup (Chiwetel Ejiofor) is powerful way how to bring a lot of attention for watching, because his wrong and unjust fate was without the doubt regrettable incident. My mind was focusing on a lot of things and I have to say, that flow of the movie is consistently divided and those episodes of Solomon slave life may be good messages for true image of the USA. This movie is sharp, strong and hard look on fundamental things, which created one of the wealthiest nation in the world. In my opinion, the nominations for Oscar's are rightful, because this biographical and historical drama from the middle of the 19. centrury with such a great acting performances like Michael Fassbender's character. After all it's magnificent and perfect way of propagation of Hollywood. It's true, that there's only few movie with mainstream overlook on question of slavery and colour discrimination. I am hoping for the fact, that this is only the beginning of showing true face of another bad social phenomena. It would be very good for film industry, that filmmakres will create suffering of real people with the same effort. Even though Steve McQueen is one of the few directors, who are able to show realistically wrong effects of globalistaion and in this case colonization in particular. On the other hand, there are a lot of side details, which could be made differently, but it doesn't ruin impression from Twelve Years a Slave.

Tentokrát Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak prostřednictvím geniálního Járy Cimrmana představují fungování školství za císařské nadvlády Františka Josefa I. Seminář i hra si drží vysokou úroveň. Vyšetřování ztráty třídní knihy baví svou nezapomenutelnou absurdností a vynikajícím scénářem. Velmi dobře působí zvolení publika jako třídu žáků.

56. předávání nejprestižnějších hudebních cen světa v Los Angeles se nese v duchu srdceryvných děkovných řečí, nikdy nekončící reklamy a spoustu více či méně známých osob z různých oborů a profesí, které buď vyhlašují jednotlivé výherce nebo uvádějí velké množství vystoupení interpretů. Vystoupení od Pink, Daft Punk, Lorde a Robin Thicke opravdu stála za to.

Výborný divadelní záznam Akt těží hlavně z toho, že se jedná o vůbec nejstarší hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana a tím je zaručena exkluzivita řady informací. Ve scénáři úvodního semináře se objevuje spousta informací o smyšlené postavě Jára Cimrman a tak představitelé velmi umně rozvíjejí myšlenku o fiktivním géniovi. Dozvídáme se, jak to vlastně celé vzniklo a vše jde do základů. I na výkonech (ne)herců lze pozorovat, že se v podstatě jedná o jevištní genezi Jára Cimrmana a proto si tento fakt náležitě užívají. Stěžejní část Akt předčí očekávání v mnohém. Mluvené slovo v podání všech představitelů je perfektní, protože dokáže zabavit a rozesmát svou rozmanitostí faktů o rodině malíře Žíly.

Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé.

Režisér i herec Ben Stiller v jedné osobě si bere na paškál několik současných společenských jevů. Jedním z příkladů je navazování vztahů skrz internetové seznamky a jak film naznačuje, člověka dokáží pronásledovat doslova až do Himálají. Dalším příkladem může být globální korporátní kapitalismus, jehož prostředí je plné nenadálých fúzí a akvizic a prostému zaměstnanci nezbývá nic jiného než se přizpůsobit zákonům trhu. Těch příkladů je skutečně několik, protože postava Walter Mitty je výpravná alegorie k soudobému člověku, který poctivě plní své pracovní i rodinné závazky, ale tak nějak v koutku duše stále touží po životní lásce, která by jej naplnila natolik, že by nemusel snít o jiných alternativách svého života. Touha po dobrodružství, které by dodalo jeho běžným dnům trochu zajímavější spád nakonec převládá a Walter zahajuje svou pouť za lepším životem plným nejistoty. Jedná se o prvoplánovitý snímek typu „feel good", z něhož plyne dobrý pocit, ale tím jak je to vše až křečovitě zacílené na poznávání neznámého, nového a rádoby převratně skvělého, chybí tomu ten podstatný zlomový okamžik. Mé hodnocení je nižší také kvůli častým prostřihům toulek odehrávající se jen v mysli Waltera, protože s postupem času se mění spíše ve frašku než, aby více obohatily děj. Mezi kulisy jsou zahrnuty místa jako New York, Grónsko, Island, Himálaje, Los Angeles (scéna s letištní kontrolou) a jiné, ale kýžené dobrodružství na těchto místech ne a ne přijít. Předvídatelný šťastný konec přichází v očekávané podobě, kdy Walter spokojeně odchází s Cheryl (Kristen Wiig) vstříc společnému životu.

Bláznivý, netradiční, důmyslný, nápaditý, ujetý a originální důkaz toho, že československá filmografie je bohatá na prvotřídní celovečerní komedie. Za účasti excelentního hereckého obsazení natočil Oldřich Lipský variaci na detektivní román, který neztrácí dech se záplavou svých osobitých nápadů až do úplného konce. Myšlenka, že Nick Carter (Michal Dočolomanský) je pozván do Prahy k vyšetření záhadného případu zmizení, má v sobě překvapivě zajímavý námět a o to větší šanci dostávají referenční odkazy na vnější obraz národa českého. V Praze se Cartera ujímá komisař Ledvina (Rudolf Hrušínský) a nastává přivítání se s Prahou s otevřenou náručí. Pestrá nabídka vtipných scén s neočekávanými zvraty na sebe nenechává dlouze čekat. Ve spolupráci s nejmodernějšími technologickými pomůckami renomovaný detektiv úspěšně vyřeší záhadný případ zmizení psa a zároveň zabrání vraždám. Mezi ohroženými byla i jeho milovaná Květuška (Naďa Konvalinková), ale i tu dokázal zachránit s patřičnou grácií. Hrozba byla zažehnána a pro hlavní postavu slavného vyšetřovatele nastává čas k přesunu do Egypta, kde musí vyřešit další zapeklitý případ. V celém tom brilantním představení výjimečných hereckých výkonů, humorných prostřihů a skvělé režie je zbytečné hledat chyby, protože u tohoto filmu se člověk baví a musí se smát všem těm neobvyklým námětům téměř neustále. Animace Jana Švankmajera, které svou surrealistickou atmosférou perfektně doplňují netradiční film, jen podepisují vysoké kvality.

Ryze válečný film Signum Laudis o absurditě jednak udílení, ale také plnění rozkazů během první světové války. Svým obsahem zaostává za špičkovými československými filmy v mnohém. Nicméně, některé silné scény (zahájení útoku, rozhovor s hejtmanem, utracení koní, poprava kaprála) dokážou povzbudit a navnadit k bedlivějšímu sledování, protože znamenají jistou parafrázi k častým negativním jevům mající vliv na prezentovanou dějinnou dobu. Míra nesmyslnosti chování štábu graduje během obklíčení ruským vojskem, přičemž nastavený kritický pohled od tvůrců směrem ke způsobu vedení války ze strany štábu je zjevný po celou délku děje. Lze jen těžko najít podobný projekt natočený na území Československa s tak odvážným názorem na průběh první světové války.

Divadelní záznam inscenace Naši furianti z prken Národního divadla, která byla nastudována podle předlohy Ladislava Stroupežnického (http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=357753&mcp=&idpi=695456&author=). Komediální až satirické podání venkovského života s pitoreskním dějem, který se točí kolem zvolení Valentýna Bláhy ponocným, ale v průběhu se udává toliko dílčích událostí, že se člověk nestačí divit, jak je ten Stroupežnického náhled na toto prostředí malebný a bohatý. Na divadelní scéně se odehrávají skutečně vtipné zvraty, které svým nezaměnitelným realismem baví po celou dobu sledování.

Děj filmu Stíny horkého léta je zasazený do specifického prostředí beskydského podhůří. Lze jednoduše ocenit kvality kulis měst Velké Karlovice a Štramberk. Dále je třeba vyzdvihnout ojedinělý mistrovský způsob jakým František Vláčil a jeho štáb dokázal zachytit kulturu v tomto regionu a zakomponoval ji do svého uměleckého díla. Perfektně napsaný scénář s vynikající hudbou podporují výjimečnost hrdinného příběhu Ondráše Berana (Juraj Kukura). Psychologicky dobře postavený příběh s minimálním počtem postav, ale za to s výživným obsahem, který svým koncem přesahuje kontexty poválečné, politicky komplikované doby, která je ve filmu vykreslována jen okrajově. Film již svým názvem naznačuje, že v létě 1947 panovaly nadprůměrně vysoké teploty a vržené stíny byly o to tím větší, protože od idylky má tato balada daleko. Ondráš, jak mu to svůj původ a výchova nařizuje, musí po nenadálém přepadení ochránit své nejbližší a chovat se tak, aby všem zachránil holý život, což vyžaduje hodně trpělivosti a odvahy. Vzhledem k zranění jednoho z členů pětičlenné skupiny banderovských mužů, kteří jsou na cestě z Ukrajiny do Německého exilu, dochází k nejednomu konfliktu s gazdou Ondrášem, jehož statek zajali jako svůj dočasný azyl. Po několika dnech dochází k rozhodující akci, kdy se Ondráš rozhodne zbavit nevítaných vykořisťovatelů. Svérázná akce, konaná v předvečer odbojové vlny místní četnické stanice, probíhá podle plánu až do okamžiku, kdy jeden z banderů nepředpokládaně vytáhne skrytou zbraň a zasadí hlavnímu hrdinovi smrtící ránu. Vyprávění je chronologicky výborně konstruováno a tak závěrečný funus se Štramberskou trúbou v perspektivě záběru přesně odpovídá smutnému vyústění života statečného rolníka.