rekkky

Utahaná nuda, která je značně přeceňována, co do svých kvalit. Příběh je poskládán z absurdních zápletek, které absolutně postrádají smysl a v podstatě podkopávají smysl muzikálové zábavy. Film je založen na silném poutu Christine k Fantomu a Raoulovi, ale stává se z něj postupem času pitoreskní podívaná s písněmi, které svým podáním spíše lezou na nervy. Vazba mezi filmem a muzikálem je velmi slabá, což se projevilo na celkovém dojmu, přičemž dobrý dojem zanechává jen pár scén. Viděno asi na sedmý pokus.

Skvěle natočené válečné drama podle předlohy románu Ladislava Mňačka, které hlavně oplývá mrazivě sugestivní náladou. Ján Kadár a Elmar Klos natočili výborné svědectví o tom, jak fungovala skupina partyzánů, která zapříčinila jednu z největších tragédií konce 2. světové války na území současné České republiky. Tvůrcům nelze upřít věrohodnost, protože osobní příběh mladého partyzána je vykreslován bez náznaků slitování se nad dějinami. V průběhu rekonvalescence hlavní postavy dochází k neustálému retro spektrálnímu popisování zážitků, které jsou vesměs spojené s tragédiemi a vším, co válka z lidí dostane, ať v dobrém či špatném směru. Další z klenotů československé kinematografie, který by si zasloužil mnohem větší pozornost a publicitu.

Prozatímní dvě řady Čtyři v tom mají tendenci jednotlivé příběhy budoucích maminek škatulkovat, a to až moc. Divák sleduje životní úsek osmi hlavních postav dokumentu, které jsou podrobeny mnohdy až detailnímu výslechu, přičemž tvůrci do děje moc nezasahují, ale také hrají významnou roli. Je na každém zvlášť, jak hodnotí míru nevkusu či vkusu zasahování do soukromí, ale neobjevují se žádné vyhrocené situace, takže není to přímo reality-show zaměřená jen na ryzí emoce. Každopádně se jedná o dokumentární seriál, který popisuje a zachycuje rodinné vztahy, zvyky, obyčeje a to se českému lidu, který je (bohužel) odkojený na nesmyslném bulváru libí, ne?

Z toho, co se na veřejnoprávní obrazovce objevuje, je Čtvrtá hvězda hotový klenot, protože svým osobitým humorem dokáže zaujmout a každá epizoda má své trumfy. Herecké obsazení v čele s Ivanem Trojanem spolehlivě předvádí výbornou zábavu, protože své role a charaktery hrají s dávkou přesvědčivosti, která mnohdy nepotřebuje nadhled. Jednotlivé zápletky nejsou nikterak zásadní a výrazné svou povahou, ale způsob, jakým jsou prezentovány má osobitý styl a to je hlavní důvod, proč se vyplatí na tento seriál dívat. Prostředí pražského hotelu Meteor je pro potřeby seriálu vytvořeno pro diváka atraktivní formou, přičemž herci místo divadelních prken excelují na jiném místě a jedná se o jasný příklad toho, že i z mála jde vyprodukovat jednu perlu za druhou.

Další z řady autorských dokumentů Víta Klusáka neodhaluje nic nového ani nefunguje jako šokující prostředek vyjádření toho, jak to vlastně funguje v prostředí, které krmí neskutečnými nesmysly velkou část českého obyvatelstva. Bohužel se dokument jen veze na povrchní vlně a tak z toho, co by se dalo ocenit, zbývá velmi málo. Vyprodukovaný dokument spíše nahrává samotným aktérům, protože se ještě více zviditelnili za cenu toho, že v podstatě neodhalili vůbec nic. Plytkost a až moc velká letargie v tomto případě odsuzuje tento díl Českého žurnálu k špatnému dojmu a hodnocení.

Film, který je charakteristický svými dlouhými záběry, přičemž divákovi je nabídnuto sledovat dialog Jesseho a Celine, za atmosféry hraničící s voyerstvím. Rozhovor s různorodými tématy a úvahami často přecházející do vzájemného sdělování si rozmanitých zkušeností s retro spektrálním nádechem, kdy v mnoha případech hlavní aktéři spolu polemizují a navzájem představují osobní názory a postoje. V průběhu krátké procházky zabrousí do míst, které nahrávají k diskrétnímu hovoru a z kavárny se rázem vyklube romantická projížďka lodí, zakončená jízdou v taxíku a závěrečnou scénou v bytě Celine s otevřeným koncem. Možná právě proto film působí jako by vznikl v uzavřené bublině a kromě pár vedlejších postav se v průběhu na obrazovce neobjevuje věc, která by děj posunula dále. Na rozdíl od prequelu je vliv externího prostředí posunut téměř k nule a divákovi nezbývá nic jiného než se naplno ponořit do analýzy vyřčených vět z všeříkajícího scénáře. Nejedná se o romantický film, kdy láska je prodávající element, ale i přesto jsou hlavní postavy natolik sympatické, že jejich tendence k co největšímu otevírání se a propagování vlastních hodnot je dosti úderné.

Život divokých zvířat natočený s pomocí profesionálně vycvičených zvířecích herců může a nemusí v konečné úpravě vypadat křečovitě. Tento případ svědčí o tom druhém, protože jedno klišé stíhá druhé a nelze se vyvarovat dojmu, že všechno úsilí klást důraz na emotivní děj příběhu, vyšlo vniveč. Moc hezké scenérie, melodicky dobře sladěná hudba s obrazem a surovost hlavních protagonistů nedokáže hodnocení změnit k lepšímu. Scény jsou až příliš prvoplánovité, přičemž při sledování nedostává prostor reálná nebezpečí zvířat žijících ve volné přírodě.

Audiovizuální paráda, která je podpořena příběhem pocházejícím z pera Ernesta Hamingwaye, přičemž výjimečný je v tom, jak zachycuje několik životně důležitých metafor a přitom si vystačí s pár stránkami (v tomto případě minutami).

Nápadité, krátkometrážní, umělecké dílko, které ukazuje, co může takové nechtěné dítě způsobit v různých prostředích. Zvolené doprovodné zvuky děj zajímavě podbarvují.

Něco takového, co dokáže při výstupech Alex Honnold, nemá obdoby a jeho počínání zasluhuje ty největší poklony. Tento krátký dokument je o jeho nadání zdolat ty nejtěžší stěny, přičemž malý prostor je vyhrazen pro představení jeho přirozeného prostředí, ve kterém se cítí nejlépe. Přiblížení jeho názorů, pocitů a prožitků dodává snímku velké plus.