dezert

Adikts jsou edgy asi jako středoškolák, který si zapálí cigaretu deset metrů od školy a mudruje o životě den potom, co si přečetl Sezónu v pekle. Strašný postavy, herci, kteří neví, co s nimi dělat, tak smutně improvizují (aspoň doufám, že improvizují a že jejich výbuchy nebyly součástí scénáře, protože jestli jo, je to ještě horší). Každopádně mi je všech herců líto, protože dělají maximum. Děje asi na čtyřicet minut, subjektivní délka nekonečno, a samozřejmě Meky, dodávající poslední dobou každýmu druhýmu seriálu falešnou hloubku. Jestli je Adam Sedlák náš nejprogresivnější filmař, tak je česká kinematografie docela v háji, protože je pořád zhruba 15 let pozadu za všemi trendy.

Holky fakt vypadaly, že jsou v pohodě, ale tím to tak končí. Film, kde se prázdný tlachání vydává za autenticitu, dojímání se nad sebou za hloubku a režisérský tápání za originalitu.

David Bowie byl génius, Brett Morgen je génius. Ultimátní film o ultimátním umělci. [Cannes 2022]

Nejhorší způsob manipulace s divákem - tváří se to jako sociální drama ze života, ale přitom je to jeden velkej (a těžko uvěřitelnej) konstrukt. Během filmu se nedozvíme v podstatě nic o hlavní postavě, ale hraje kýčovitá hudba, která vytváří zdání hloubky. Obsahuje ty nejotřepanější scény, jaký člověka můžou vůbec napadnout (začneme si zpívat v autě na cestě do nikam, jsme svobodní!). Dvě třetiny filmu sledujeme příběh novozélandské umývačky oken, která se snaží udělat party pro svoje děcka, aby se to v poslední třetině změnilo v nějakou variaci na Psí odpoledne, režírovanou Nickem Cassavetesem v jeho nejhorších chvilkách. A když vám film nezachrání ani Thomasin McKenzie, víte, že máte problém. Na druhou stranu, lidi kolem pobrekávali. "Až se mi rozmazal make-up," pravila jedna paní. Takže to asi funguje a jsem jenom moc velkej cynik.

Tohle je tak čistý jako máloco za poslední dobu. Film, kde v podstatě chybí děj, zápletka a konflikt. Scény (a kolikrát ani záběry) na sebe skoro nenavazují, postavy se chovají do jednoho jak totální idioti, po nějakých vtipech ani památky. Režijně a scenáristicky na úrovni amatérských filmů, který se dostaly na festival v Uničově. Jestli tohle není dno Kolečkovy už tak dost pochybné tvorby, tak si nechci představovat, co přijde příště.

Naprosto bez jakékoliv nadsázky mají Bábovky závěr, který se může rovnat těm nejlepším komediím. Bohužel, aby si člověk mohl ten závěr užít naplno, musí se prokousat 80 minutami nudného děje a extrémně nesympatických postav. Ale když to vydrží, Bábovky se mu odvděčí závěrem, na který by nepřišli ani bratři Zuckerové ve svých nejlepších letech. Už teď pro mě patří do zlatého fondu české komedie. Možná se to zdá absurdní, ale Bábovky by mohly ukázat směr, jakým způsobem by se u nás mohly točit kvalitní komedie - jako přehrocená dramata bez špetky nadhledu, s neoddiskutovatelnými production values.

Nejčistší Sorkin - ale taky nejslabší. Pořád je vynikající scenárista a jeho dialogy nemají chybu, ale taky je přinejlepším velmi průměrný režisér a to ve výsledku sráží celou chicagskou sedmu. I scény, které jsou jinak scenáristicky strhující (a že jich tam je) a v režii Boyla nebo Finchera by byly nezapomenutelný, se tady díky Sorkinově režii nedokážou odlepit od země. Vyloženě pak hoří v každé scéně, která má být trochu akční, útok na kopec si v ničem nezadá s průměrnou inscenací ČT (to není pochvala). Měl by svoje scénáře nechat natáčet zkušené režiséry a pak bychom se možná mohli dočkat dalšího mistrovského díla. Přesně mezi 3* a 4*, zaokrouhluju dolů, protože Eddie Redmayne.

Čtyři jsou moc, tři jsou málo. Zjevně vykuchanej film, kterej obsahuje většinu De Palmových trademarků (voyeurismus, nedůvěra k autoritám, split screen, split diopter atd.), ale rozpadá se mu pod rukama. Na jednu stranu je to vina scénáře, kterej se nedokáže rozhodnout, čím chce být a navíc obsahuje přesně nulovou charakterizaci a vývoj postav, a na druhou stranu produkčními těžkostmi. Nicméně ten film má přesně tři vynikající scény, který jsou 100% De Palma: honička na střeše, střelba na filmovém festivalu a nakonec závěr na býčích zápasech, jak jinak než kompletně zpomaleně. Ať je ten film jakejkoliv, tak závěr je strhující a nervy drásající podívaná. A jak říkal Howard Hawks: "Dobrej film tvoří tři skvělý scény a žádná špatná." No, tady sice špatný scény jsou, ale ty skvělý je nakonec vyváží. 3 1/2, ale protože to nejde, dávám čtyři. P.S.: Nikolaj Coster-Waldau má osobnost jako mrtvá můra. Týpek dobrej leda jako třetí doktor do Ordinace. Jaktože má kariéru je záhada.

Mötley Crüe byli hovada, to je známá věc. A taky je to to jediný, co v tomhle filmu je. Dokud se chovají jak hovada, tak je to zábava (vrcholná sekvence je Tommyho POV). Jakmile se ten film začne snažit o drama, tak těžce selhává, a to jak po scenáristické, tak po režijní stránce, a občas i po herecké. Že nejsou hlavní hrdinové podobní svým předobrazům, nevadí. Že nezestárnou v průběhu 20+ let ani o den, je větší problém. Divák, co neví o Mötley Crüe vůbec nic, bude pravděpodobně naprosto zmatenej, kdy se ten film odehrává a kolik času uběhlo. Sice se to snaží tvářit podvratně (boření čtvrté zdi, nespolehliví vypravěči), ale ve výsledku je to konvenční film o vzestupu, pádu a smíření se. Vztahy si k postavám nevytvoříte, i když je v tom filmu jeden voiceover za druhým, ale ten jen většinou popisuje to, co by mělo být zobrazený. Ze všeho nejhorší je ale ta totální povrchnost, kdy členy kapely nedefinuje nic jinýho než "jsme hovada". Na to, že zabralo 15 let, než se ten film zrealizoval, tak docela fiasko.

Film o klukovi, co si dvě třetiny filmu nechá (doslova) srát na hlavu, aby se v poslední třetině změnil v malou verzi Dona Corleona, protože mu nestál.