Recenze (468)
Jumanji (1995)
Velká škoda, že jsem viděl poprvé až téměř ve 30, znát to od dětství, nejspíš bych to upřímně miloval podobně jako třeba Hooka. I tak musím pro tu děsně sympatickou ztřeštěnost lehce nadhodnotit a odpustit až příliš jednoduchý děj a hluché pasáže.
Experiment Belko (2016)
Gunnovina až na půdu (což je fajn), která by ale potřebovala výrazně přitvrdit buď v humoru (který je tam aktuálně spíš ukrytý v odkazech, což je taky fajn), nebo v gore. Takhle na Gunna nezvykle a zbytečně zastaveno napůl cesty.
Úkryt v zoo (2017)
Strašná patlanina a ukázkový případ lživého traileru, který jako by sestříhali z úplně jiného filmu.
Thor: Ragnarok (2017)
Marvel prostě musí všem dokázat, že na to má - najal dalšího svébytného humoristu a tentokrát ho dokonce nechal dokončit práci. Waititiho podpis Thorovi nikdo neupře. Je to ale nanejvýš jednorázovka. Báječná zábava, to ano, ale nic víc a i v tom ještě méně než Deadpool. A není to přitom nějak moc dobrý film, protože v čemkoli jiném než situačním humoru a vtípcích Waititi (samozřejmě) selhává. Což je strašná škoda zrovna u dílu, v němž dochází k tak zásadním událostem pro celé MCU. Ty se odehrají jen tak na pozadí, bez gradace, bez emocí a při čekání, kdy někdo řekne další vtip.
Blade Runner: Black Out 2022 (2017)
Zatím nejlepší věc, co jsem z celého filmového BR univerza viděl.
matka! (2017)
Tak tohle je od mého (kdysi?) nejoblíbenějšího režiséra obrovská podpásovka. Zakopnutí o vlastní samolibost a pád na totální dno ještě mnohem bolestnější (a strmější) než u Refnova Neon Demon. Requiem za sen, Fontána i Černá labuť vrhají na tenhle film své stíny, autorovi ale zcela uniká pochopení, že to, co z nich činí velká díla, je jasná vize a dějová konstrukce, která drží pohromadě to "podivné", ať už jde o psychedelii či filozofii. V matce! nabízí jen repetitivní vrstvení obrazů možná nepříjemných a šokujících, ale jinak naprosto prázdných. Příběh o autorské posedlosti / božském komplexu (Bardem) a principu, který má přinést spásu (Lawrence), by se hezky vyjímal na ploše jedné sloky šikovně napsané básně, ale ve své primitivní jednoduchosti neutáhne dvouhodinový film. A to, že na něj autor násilně navleče bez ladu a skladu všemožné odkazy na divadlo, literaturu, film či náboženské / filozofické směry, rozhodně nepomáhá, naopak. Také doufám, že veřejné adresování Aronofského vlastní uražené ješitnosti jsem v závěrečném proslovu hlavní postavy viděl jen já, a že to tak opravdu nemyslel, i když už bych se nedivil ničemu. Takže Darrene, se vší láskou věrného, ač zhrzeného fanouška, prosím, vytáhni si hlavu z ...
Dunkerk (2017)
Gigantic IMAX experience.
LEGO® Batman film (2017)
No, druhý LEGO příběh se nekoná. Zatímco ten měl silný příběh, motivované postavy, dojemnou pointu a hlavně plné využití možností Lega, Batman nemá nic než hromadu tu lepších, tu horších fórů. V druhé polovině pak už jenom nudí. Věčná škoda.
Věčně mladá (2015)
Nebýt děsně otravného vypravěče s jeho rádobyvědeckými prupovídkami... a zbytečné role Harrisona Forda (a ještě zbytečnější role jeho filmové manželky)... tak to bylo moc pěkné a milé! (A Blake to s rozpuštěnými vlasy děsně sekne.)
Američtí bohové (2017) (seriál)
Sedm dílů čekání na první opravdu dobrý, který se měl nacházet někde v půlce série, aby to dramaturgicky dávalo smysl... Zatím plácání spousty prázdné slámy a tušení, že když ve druhé sérii pořádně šlápnou na plyn, může to ještě být velká jízda.