anubiskt

Když do sebe všechno krásně zapadne, je z toho prostě seriál roku. Neskutečná pecka. :))

Moje japanofilní srdce plesá, novou Godzillu jsem si užil jako už dlouho žádnej film. Sbohem emmerichovskýmu "tady máte ještěrku a tu nechám celej film běhat po městě." Je zde naprosto patrná inspirace v původní japonský mytologii a tu já tuze rád. Ano, postavy jsou toporný, ale já jsem nešel na inteligentní rodinný drama, já jsem šel na ukázku lidský bezvýznamnosti okořeněnou brutální devastací. Zvukový efekty vypiplaný do posledního detailu, hlavní hudební motiv se okamžitě zařadil do mýho soundtrack playlistu, seskok výsadkový jednotky mrazí ještě teď a jestli chce někdo poukazovat na nelogičnosti, pak se ptám - má to cenu u filmu, ve kterým pobíhá stometrová ještěrka? Vrcholový predátor na lovu - Godžira vládne!

==Pozor, může obsahovat spoilery==Film se rozjíždí celkem pomalu, jemně vás nechá nahlídnout do ne zrovna křišťálového života hlavního hrdiny a když už si myslíte, že vám nemůže v podstatě nabídnout nic, co by si pohrálo s hladinou vašeho adrenalinu, bez jakéhokoliv upozornění se přehoupne kyvadlo z jednoho extrému do druhého a nastává nervydrásající boj o život a cesta Rogera je lemována krví. Jak už zde bylo několikrát zmíněno, jde celkem o divoký mix všelijakých žánrů a výsledkem je nečekaně lahodný koktejl, kterému ale chybí pověstná třešnička na vrch našlehané smetany - přece jen některé momenty už překračují mez únosnosti a porci štěstí, jakou má náš 168 cm vysoký hledač talentů, můžu věřit prostě jen Rambovi nebo Johnu McClaneovi:) Ale když přimhouřim všechna možná kukadla, vychází mi naprosto nečekaně parádní zábava se silnými 4 hvězdičkami.

Absolutní selhání ze strany Pixaru - ono nejde mít nastavenou laťku pořád na maximální úrovni a nějaký zaškobrtnutí přijít muselo, ale že to bude až takhle otřesný, by nemohl čekat snad ani ten největší pesimista. Příběh bez invence, nápadu, inteligence a co je nejhorší - bez emocí - doposud mě každej pixarovskej kousek zaujal něčím krásným, ale tady jsem se nestačil divit. Jedna hvězdička je udělena za perfektní technické zpracování, ale víc si tenhle snímek nezaslouží. Ale snažim se to brát z tý lepší stránky - příště už to horší být nemůže:)

Rok 2011 byl nehorázně slabý na filmy, které by se mi mohly vrýt do paměti, a proto jsem si Warriora pouštěl bez jakéhokoliv očekávání a ještě predevším kvůli tomu, abych se dostal do provozní teploty před netrpělivě očekávaným vypuštěním proma z nového Batmana - chtěl jsem se podívat, jak na tom Hardy aktuálně je a co bych od něj mohl očekávat. Od prvních minut jsem z filmu nespustil oči - v první polovině se vesměs odehrává rodinné drama, které by svým tématem a zpracováním stačilo na samostatný film s velmi vysokým hodnocením a podobně jako například u Muže v ohni dochází v půli ke zvratu ve zpracování - z rodinné vesměs komorní atmosféry se rovnýma nohama skočí do velkého zápasnického světa plného potu a krve (i když té krve tu zas tolik není :) - tady lze očekávat jistou nevoli u mnoha diváků - mně ale takový systém naprosto vyhovuje a nemám s ním sebemenší problém. Každý ze tří hlavních postav má pro své jednání velice silnou motivaci a dlouho po závěrečných titulcích jsem přemýšlel, s kým vlastně nejvíce soucítím. Z počátku jsem si nemohl zvyknout na dynamickou kameru, ale ona tu má své opodstatnění a kameramani opravdu odvedli dobrou práci - stejně jako například střihači, hudební producenti a tak dál. Maličkou nevýhodou celého filmu může být několik klišoidních situací, ale zde je mile rád odpustím. Nechci se pouštět do hodnocení děje, abych něco nevyzradil, ale posledních asi 10 minut filmu je strhujících - naposledy jsem brečel u filmu Big Fish - a to je hezká řádka let - no, teď jsem si to zopakoval. Příval emocí byl neskutečný, dolehla na mě úžasná filmová katarze a ještě jsem mohl zatleskat akurátnímu konci - známe totiž dost filmů, které potopí jejich úplné zbytečně natahované zakončení. Nemůžu si pomoct - tento film otřásl mou filmovou topkou a určitě se jedná o nejlepší počin roku. Bravo.

Doufám, že se silně pletu, ale v poslední době mám dojem, že je stále těžší a těžší najít snímek, kde by se člověk mohl aspoň maličko ztotožnit s jakoukoliv postavou. Jako dívák ze staré školy bych byl rád vtažen do děje očima hrdiny, hltal bych každý jeho krok a spolu s ním si v hlavě promítal, co se asi může stát za nějaký ten okamžik a chtěl bych se s ním aspoň naoko v bezpečí mého obýváku strachovat o holý život. Nic takového mi TinTin neposkytl, i když jsem od tohoto snímku čekal hodně - navíc jméno Spielberg by mělo samo o sobě být jakýmsi puncem kvality - to už ale bohužel také neplatí - doba se holt mění. Jistě, jak už je zde mnohokrát zmíněno, snímek oplývá fantastickou animací, na plátně se stále něco děje, kamera má neuvěřitelnou dynamiku podloženou velmi slušnou hudbou - ale já si nechtěl pustit pozlacený videoklip, já toužil po velkém dobrodružství, které by mě zvedlo ze židle a dokázalo vrátit do dětských let, kdy jsem Tintinovy příběhy hltal jeden za druhým - bohužel nestalo se a tento snímek řadím k ledově chladným akčním filmům bez vstřícného přístupu k divákovi. Velká škoda nevyužitého potenciálu.

Když jsem se k tomuto dokumentu dostal poprvé, nemohl jsem vůbec pochopit, čím by pro mě mohl být podobný typ pořadu zajímavý. No přes noc se mi vše v mých lebečních dutinách nějakým záhadným způsobem rozleželo a dal jsem mu ještě šanci. Teď Deadliest Catch patří vedle Mythbusters k mým nejoblíbenějším dílům na Discovery (ostatně této stanici patří velké díky, neboť díky ní jsem ochoten ještě zapnout televizi:). Ačkoliv se to nezdá, i když se téměř vše odehrává na palubách lodí sloužících k lovu kraba kamčatského, jednotlivé epizody s sebou přinášejí soustu napětí - velké výdělky jsou vykoupeny neustálou hrozbou smrti. Vedle tvrdých chlapů pracujících za extrémních podmínek si uznání zaslouží i televizní štáb, který točí občas i za děsivých podmínek. K nejemotivnějším okamžikům pak patří chvíle, kdy se posádky dozvídají o potopené lodi z krabí flotily a bez jediného mrknutí oka se s vědomím ztráty určitého zisku (a ono opravdu nejde o malé částky) vydávají na pokus o záchranu lidských životů. Smekám před všemi, kteří si tímto prošli.

Přesně typ filmu, při kterém pohodlně usednete na kinosedadlo či zmačknete play u svého domácího přehrávače, naprosto vypnete mozek a necháte se unášet stokrát viděným dějem (jen v jiném kabátě) bez jakéhokoliv zaškobrtnutí. Pro genereaci vyrůstající na Kačeřích příbězích asi trošku zklamání, pro dnešní děti nejspíše slušný zážitek - najdou zde mluvící zvířata, rychlou akci, nablýskané efekty a sem tam nějaký ten prd (jako náctiletý puberťák bych se tomu možná smál i já). Reálné postavy se mi zdají jaksi bez charakteru, nu a samozřejmě se nevyhneme klišé ve stylu stupidní agenti FBI - ale to k těmto filmům už jaksi patří. Některé scénky mi překvapivě utkvěly v paměti - ať už pozitivní (aneb křeček alias fretka :D) či naopak rozporuplné - např. finální vystřízlivění hlavního záporáka (to mi přišlo dost stupidní). Celkově tedy průměrná podívaná, kterou si nejvíce užijete při sledování s caparty.

Při sledování jedničky jsem se doslova tetelil blahem a když jsem zaslechl, že se chystá pokračování, málem jsem umřel nedočkavostí. No už jsem ale poučený z kdejakých filmových propadáků, a proto jsem se před začátkem raději připravoval na nejhorší, než abych byl frustrován. U takových filmů musíte samozřejmě přimhouřit všechny oči, co máte, nad dějem, protože se očekává spousta nelogičností, ale v tomto případě už to bylo příliš (ani jeden policista nevytáhne služební zbraň, i když dostávají řádně naloženo?). Akce, jež měla být hlavní pilířem, je naprosto průměrná a očekávaný parkur po papířžských ulicích? – těch pár scének celkový dojem opravdu nezachrání. Film prostě působí jako recyklát jedničky a kdyby nevznikl, nic se nestane. Alespoň že soundtrack je výborný – zatímco film už si nepustím, hudbu z něj mohu poslouchat pořád.

Nevím, co si od tohoto snímku Tomáš Vorel sliboval, ale takto nastavenou cestou rozhodně svého miliardáře pro sponzoring svých dalších děl určitě neuloví. Jedna laciná karikatura stříhá druhou, satira střídá satiru a asi v půlce filmu zjistíte, že film vlastně paroduje sám sebe. Pohled na českou společnost se dá stvářit o dosti líp, i kdyby byl sebekritičtější. Ale aspoň jedním se Ulovit miliardáře zapsal do dějin české kinematografie – jedná se o první plně digitální český film. No snad si z něj další nevezmou příklad.