Alisha666

Hvězdný prach po Česku? Eeeh, upřímně nejlepší na tom byly hlášky a komentáře mojí babičky... I když to nebylo tak otřesné jako jiné pohádky z posledních let...

Předesílám, že jsem velkým fanouškem The Haunting of Hill House, tudíž jsem na tento počin čekala s obrovským nadšením. Nevím, jak vyjádřit své nesmírné, neskonalé, neskutečné, obrovské, všeobjímající zklamání nad tímto výplodem. Nejhororovější na tom všem byl scénář. Dvě hvězdičky dávám za jeden až dva díly, které byly moc pěkně sestříhané a dokonce se objevil nějaký ten feeling, co by člověk u duchařin rád měl... evidentně si scénárista šlehnul nějakou fajn drogu nebo změnil prášky na nervy. (Druhá??) hlavní postava je ufňukaná neurotička, která mě vytáčela do té míry, že jsem poslední díl už jenom proklikala a měla co dělat, aby mi oči nezůstaly rotovat už navždy. Proti lesbickým lovestories fakt nic nemám, ale nějak mi uniká smysl. Především potom několikadílné plácání se v panických záchvatech o ničem již zmíněné hysterické bloncky. Nějak nechápu, jakou úlohu to v příběhu mělo mít a po tom všem mám na herečku vypěstovanou macatou averzi. Chtěli jsme horor, dostali jsme cajdák. I to si najde svého diváka, samozřejmě, nakonec jako všechno. Za sebe říkám - zklamání roku.

Všechny ty tři hvězdy má na svědomí Pepa Gilgun. Nebejt jeho, tak se ke konci tím peklem neprokoušu. Zejména první dvě řady se táhly jako covidová karanténa. Od Angelville se to jakž takž vylepčilo a poslední řada měla již takový pěkný komiksový spád, což byla vcelku úleva. Musím říct, že mě nijak zvlášť nezaujala ani předloha a vlastně mě docela těší, že seriálové postavy se od komiksu (minimálně v té části, kterou jsem zvládla přelouskat) liší (zde si povšimněte verše sdruženého). Na pilotní díl bych se dívala klidně každý Vánoce. Cassidy je fashion ikona. Starr ženoucí se za dingem legenda. Jo a Hitler v pěstním souboji se street boiem Ježíšem? To chceš. A ty tři hvězdy pořád patří Pepčovi.

Zatím nejslabší série. Musím se přiznat, že jsem to dokodrcala do konce jen díky Harrymu. Zpočátku se to jevilo zajímavě, ale zhruba někde u pátého dílu se to začne zbytečně táhnout a ty fylozofický kecy, který nedávají smysl ani normálně, už začínají otravovat i takového nadšence do blábolů jako mě. Pořád jsem čekala alespoň nějakou pecku na závěr, ale všechno bylo vlastně jen co... PTSD na tripu?

Nějak jsem prošvihla předlohu (jímám se dohnat), ale vcelku fajnový počin, by se tak řeklo. Osobně malinko jakoby tam kousek chyběl k vychytávkovému britskému humoru (asi ho brzdí ten americký :D). Na druhou stranu mě to tak nenudilo jako Lucifer - nalijme si čisté svěcené vody - je to především ústřední WE ARE AN ANGEL AND A DEMON dvojicí. Trochu se to ke konci protahovalo, ale pořád to bavilo. Dala bych tři, ale že mě Gaiman seriálově poprvé bavil, tak teda čtyry.

Po prvním dílu jsem si nebyla úplně jistá, že se na tohle chci koukat. Ale protože jsem líné hovado a Amazon má tu skvělou vlastnost, že vám pouští další a další díly a na nic se neptá, za jeden jediný den jsem měla nakoukáno. Nehraje si to na nic deep, není to úplná nuda, má to občas docela vtipné nápady a tak vůbec... ideální oddechovka.

Dobře. Na úvod uznávám, že těch hvězd dávám moc... ALE kostýmová práce, kamera, atmosféra i samotný lore má prostě něco do sebe. Jak děj postupuje, nejradši bych si bodla vidličku přímo do mozku a zůstala tak naplno jenom u vizuální stránky. !SPOILER! Jako chápu, že dneska se musí zastupovat všechno, aby náhodou něco nebylo nekorektní, ale jakej sakra význam měly ty pochybný homo scény s Tourmaline? Temnej havnranní klub, kterej nikomu neodpouští a skvostně vyšumí jen co se musíme soustředit na důležitější věci (haha)? Nebo trapně průhledná Imogen? A nakonec třešnička na dortu: ona: 'hlavně nedělej problémy, najdu cestu ven' on: ok, ok - o vteřinu později - on: Se*u na to, Harry, jdu do baráku. !KONEC! No... ten scénář jako bych psala já v patnácti (akorát by to bylo víc krvavý a zatraceně sprostý). Co dodat závěrem než to, že Praha ovšem nikdy nebyla krásnější.

Motherfucker! Čekala jsem děsnou kravinu a dostala jsem vytříbenou nálož hlášek a Johna Malkoviche. Nic lepšího jsem dlouho neviděla (a vzhledem k pracovní morálce Netflixových dělníků asi dlouho nuvidím). Než se dovalí druhá řada, předpokládám, že budu mít nakoukáno minimálně desetkrát. Perfektní herecké výkony, skvělý scénář, vyladěný humor. Za tuhle jízdu jsem se zvládla mentálně provdat za Adriana Malloryho, fiktivní gay charakter. Co víc můžu říct.

Chvílema zoufale pitomý, jak jen od španělskýho crigne tiátru můžete čekat. Ale co čert nechtěl, je to taky napínavý. Charaktery jsou ve směs samej narcis, psychopat nebo auťák. Jako na zabavení se při koroně fakt dobrý. Jo a kdo si po tomhle při úklidu nebo při cestě na nákup nebrouká Bella Ciao.... ?!

Nevím, co víc k tomu říct, než že je to strašná blbost, ale není až tak nudná... minimálně chvílema. Poslední řada je prostě už opruz a finále se nedá popsat jinak než ultra bullshit.