MrHlad

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově. Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha!

Moc jsem od toho nečekal, neměl jsem ani moc potřebu vědět, co se s Rentonem a jeho partou děje v době, kdy jim je pětačtyřicet. Ale nakonec jsem hodně mile překvapený. Otázka je, jestli to stejně uvidí i fanoušci. T2 Trainspotting totiž popravdě s původním Trainspottingem moc společného nemá. Je tu Edinburgh, stará banda, drogy, skvělý soundtrack a osobitá a pořád strhující režie Dannyho Boylea, taky však o dost jiná atmosféra než minule. Místo čtveřice bezstarostných mladíků, kteří kašlou na budoucnost, se tu motají zdeprimovaní zoufalci, jimž už dávno došlo, že svůj život dokonale projebali a že dobře už bylo. A jediné, co jim zůstalo, jsou vzpomínky, nostalgie a staří známí, kteří se skoro vůbec nemění. T2 Trainspotting je vlastně dost smutný, ale pravdivý film o tom, že před minulostí a sám před sebou člověk neuteče a že to může buď vzdát, nebo brát život takový, jaký je. A jako takový funguje skvěle.

Za mě dobré. Až překvapivě dobré, protože tvůrcům nejspíš došlo, že to, co se chystají servírovat divákům, opravdu s vážnou tváří nejde prodat. A tak se víc vsadilo na humor, hlášky a nadhled. A funguje to. Extrémní akci střídají momenty, na nichž je evidentní, že z toho všichni na place už mají vlastně docela srandu. V osmičce si už můžou dovolit, cokoliv se jim zachce, a tak se tu otevřeně kašle na pravidla, fyzikální zákony nebo na logiku. Diesel, F. Gary Gray a celá parta jednoduše dostali hromadu peněz a vyřádili se jako pětiletí kluci, kterým rodiče poprvé postavili autodráhu a oni si teď můžou hrát na… třeba na Rychle a zběsile. Jo, je to volovina, tentokrát ovšem tak upřímně přehrocená, že se nelze nebavit. Hlavně Statham tu potvrzuje, že je škoda, že Hollywood objevil jeho komediální talent příliš pozdě. Užil jsem si to.

Je to tam. Je to tam všechno. Abrams slíbil, že jeho Star Wars budou tradiční, klasické a fandové z nich budou nadšení. A splnil to. Všechno je tu správně. Když se objeví staří hrdinové, ať už lidští, mimozemští nebo mechaničtí, je to skoro doják. Ti noví vedle ně navíc skvěle zapadnou a trio Boyega, Ridley a Isaac je herecky naprosto přesné a dokonale obsazené. Akce šlape, zvraty fungují a jako film, který má potěšit znalce a představit tenhle vesmír nové generaci, to funguje výtečně. Možná až moc. Zatímco u Star Treku měl Abrams odvahu jít dál a překročit stín série, tady k tomu bohužel nedojde. Svou práci odvede skvěle a všechno, často včetně osobitého režijního stylu, obětoval tomu, aby natočil „ty správné Star Wars“. A nakonec mu nezbyl čas na to, aby šokoval, dojal nebo pobavil nad rámec očekávání. Nechci znít nespokojeně, sedmé Hvězdné války se mi líbily, ale pocit, že se tu hrálo zbytečně moc na jistotu, je prostě příliš silný na to, abych mohl mluvit o absolutním nadšení. Na zatraceně dobrý film to však stačí bez problémů.

Kormákur umí točit chlapské filmy a v Hollywoodu se mu evidentně líbí. Po zlodějském thrilleru Kontraband a akční komedii 2 zbraně tu je s Everestem, svým zatím nejambicióznějším projektem. A ten se mu povedl. Režisér víceméně kašle na patetické scény a pokouší se k příběhu přistupovat realisticky. Pří výstupu na nejvyšší horu světa i při boji o život při sestupu dolů se nedočkáme scén, kdy do půl těla vysvlečený hrdina drží jednou rukou kámoše nad propastí a druhou mlátí kamzíka přes držku. Když se tu umírá, je to bez keců. Když se tu bojuje o život, je to nadoraz. A díky tomu, že u toho jsou fakt dobří herci, se na to skvěle kouká.

Drsné, chytré, vypointované, dobře napsané i zrežírované, překvapující a neskutečně vtipné. Ani jedno z těch přídavných jmen bych u filmu s Melissou McCarthy ještě před týdnem fakt nečekal a i když tu je pár slabších míst a některé fóry se do černého úplně netrefí, těch povedených je pořád výrazně víc. A Jason Statham je naprosto boží!

Nádherně drsný, špinavý a minimalistický revenge flick s typicky hnusnou australskou atmosféru. Ano, užil jsem si to.

Malé děti nechtě doma, ty větší vezmě to kina a budete od nich mít až do Vánoc klid. Skvělá dobrodružná podívaná bez otravných veselých postaviček, se špičkovou akcí a drakem, kterého by chtěl mít doma každý.

Jak asi vypadá rodinná krize z pohledu holčičky předškolního věku? Velmi zajímavě. Kdopak by se vlka bál? je technicky, herecky i scénáristicky na evropské úrovni a ukazuje, že český film se nemusí automaticky rovnat nudě, kterou většinou vídáme v kinech.

Výlet k jezeru se mění v boj o přežití, když zamilovaný pár naštve bandu místních puberťáků. Neoriginální, ale velmi působivý a napínavý film, který lidé se slabším žaludkem možná nevydýchají, ale fandové britské hororové nové vlny budou rozhodně velmi spokojeni.