Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (934)

plakát

Lidé jako my (2012) 

Na jednu stranu je to strašně fajn snímek, ale na tu druhou bych ho spíš očekávala s béčkovými herci v produkci Hallmarku. Když Samovi zemře otec, odkáže mu kufřík plný peněz se vzkazem, aby jej předal nějakému Joshovi. Sam zjistí, že má nevlastní sestru Frankie a synovce Joshe, o kterých nikdy nevěděl. Snaží se s Frankie zkontaktovat, ale bojí se jí říct, že je její nevlastní bratr, takže se vlastně nejdřív skamarádí, pomáhá jí a zamiluje si Joshe, aby mu pak řekla, že její otec odešel, když jí bylo 8 za jinou rodinou a tu rodinu nenávidí, aby nakonec pravda vyšla najevo a ona se na něj nasrala a nechtěla ho už nikdy vidět. To klasické klišé těhle filmů je neúnosné, to, že se lidé chovají naprosto labilně, jak by se v reálu nikdo nezachoval, telenovela hadra.

plakát

Machři 2 (2013) 

Adam Sandler je tatík od rodiny a to jde vidět i na jeho filmech. Od té doby, co má sám manželku a děti, natáčí i filmy o tom, jaké to je být manželem s dětmi. Pokud se vám líbila jednička, tak se vám jistě bude líbit i dvojka. Já si dokonce dvojku užila o něco víc než jedničku, ale je to jen díky tomu, že film je spíš mířen na tu mou generaci (a tu starší), kdy už v podstatě všichni kolem mě mají děti, jsou vdaní a ženatí, pracují a jaksi už nejsme ti bláznivý puberťáci, ale blázniví dospělí. Tudíž mi je jasné, že lidé 30 mínus nebo cca 50 plus tento film nijak nezaujme. (opravdu přehlížím ubohý humor o prdění, zvracení nebo čůrání, protože jinak je to strašně fajn film)

plakát

V pasti (2015) 

Zdejší popisek filmu a zařazení do žánru horor mě strašně na film navnadil a říkala jsem si, že zdejší hodnocení nebudu brát na velkou váhu. Takže za prvé. Ze žánru si oddělejte ten popisek horor. Jedná se pouze o napínavé drama. Jenže ne zas tak napínavé, že byste seděli přikovaní k židli, co se stane dál. S takovou zápletkou, by se dal udělat suprovej horor, jenže to jaksi nefunguje. Hlavní hrdinka ani není sympatická, takže obyčejnej průměr, kterej mě opět zklamal při hledání hororu, který jsem ještě neviděla.

plakát

Vražedná práva (2014) (seriál) 

Málokdy se najde americký seriál, který by byl chytrý a měl by zajímavou zápletku, vodil by nás za nos a každý díl končil nějakým cliffhangerem. Když tak pátrám v paměti, naposledy jsem takový seriál viděla, a to Dextera. A to je sakra dávno. Za mě plný počet hvězd. Jediné obrovské mínus je 15 dílů v sérii (zatím shlédnuta jen ta 1.), protože děj je pak hodně nastavován vatou a nebránila bych se minisérii o 8 dílech jako třeba True Detective. I těch pár dílů nahuštěných pouze hlavní zápletkou by splnilo účel. 2. série je bohužel max na 3 hvězdy, neboť se vlastně jen kopíruje zápletka první série, celkem zklamání. Seriál měl zůstat jen u jedné série.

plakát

Vybíjená (2004) 

Komedie, na kterou se vždy ráda v televizi podívám a zároveň komedie, u které nechápu, že na ni lidé chodí do kina :) Ale jen mi vadí, že spousta filmů má několik mutací dabingu v závislosti na televizi, která je vysílá. Když jsem film viděla poprvé, tým Average Joe's byly překládáni jako Pepíci, když jsem pak film viděla jindy, byli to Normální chlapy :)

plakát

Přeludy (2015) 

Do filmu jsem šla úplně nepolíbená tím, o čem vlastně je, jen mě zaujal horor o přeludech a strašidelném domě. Ani jsem nevěděla, že v něm hraje tolik známých herců - Isla Fisher, Eva Longoria nebo Jim Parsons a právě proto mě udivuje, že film u nás nešel ani do kin natož aby se o něm vědělo. A přitom zápletka je strašně fajn. Dva lidé se přestěhují na vinici, kde si chtějí splnit sen a pěstovat víno a naše hrdinka je těhotná a začne v novém domě mít halucinace a slyšiny. Předchozí film režiséra Jessabelle se mi strašně líbil a tenhle je na stejné vlně. Pokud máte rádi filmy, kde jsou prostě sympatické postavy a bojíte se o ně a všechno je opravdu civilní a ne přitažené za vlasy jako ve spoustě hororech, tak je to sázka na jistotu. Avšak to slovo horor bych v tomhle filmu vypustila, protože se tak film tváří jen ze začátku, ale veskutečnosti je to jen hodně napínavý thriller, kde se nakonec vše dá "logicky" vysvětlit.

plakát

Škatuláci (2014) 

Větší volovinu jsem už dlouho neviděla, měla jsem pocit, že se dívám na pokračování Mimoňů nebo alespoň na film, kterým se tvůrci Mimoňů nechali inspirovat. Škatuláci jsou jacísi trollové, kteří neumí mluvit a vydávají pazvuky jako Mimoňové, dělají kotrmelce a skopičiny jako Mimoňové a stejně tak na ně neplatí všechny fyzikální zákony (hlavně, aby to bylo směšné pro děti) jako na Mimoně.

plakát

Paranormal Activity: The Ghost Dimension (2015) 

Netuším, co se stalo s frančízou Paranormal Activity, protože první díl byl o tom, že bubák straší a nejste v bezpečí u sebe doma v noci. Jednička byla něco nového, jednička byla super, jednička mě nadchla a zaujala. Jenže pak si někdo řekl, že se z toho koně vymlátí víc a scénáře se ujali nějací fištróni, co z toho udělali směs čarodějnictví a únosy dětí. Navíc trailer nabízel, že rodina bude přímo komunikovat s holkama přes televizi a nakonec je film o něčem úplně jiném, takže dobrá podpásovka (ovšem trailer na trojku byl taky úplně jiný než samotný film). A vůbec dalo se to na to dívat, kameru většinou nedrží epileptik s roztroušenou sklerózou, takže se na to i dobře dívá, lekačky se tam najdou, ale prostě to už není Paranormal Activity, ale parazitování na jméně.

plakát

Na návštěvě (2015) 

M. Night Shyamalan se vrací v plné síle a i když někdo asi nepřekousne, že snímek je formou dokumentu (sestra a bratr vše natáčí na kameru a na foťák), tak se jedná o jeden z nejzdařilejších hororů tohoto roku. Miluju tenhle typ hororu, kde se všechno tváří jako nadpřirozené (např. The Pact nebo Sirotčinec), ale přitom se to dá logicky vysvětlit. Při sledování mě opravdu mrazilo, ale přitom jsem si říkala, však klid, babka je senilní nebo alkoholička, ale ani toto moc nepomáhalo.

plakát

Purpurový vrch (2015) 

Na film jsem se těšila, protože režisér del Toro je jméno už samo o sobě a nemusely by tam hrát žádné hollywoodské hvězdy. Jenomže... a těch jenomže je několik. K hlavní hrdince jsem si sympatie nezískala, protože v podstatě se jedná o typickou mladistvou slečinku, která ač se snaží být emancipovaná, zamiluje se do prvního roztomilého chlápka, který ji uhrane. Na očích má růžové brýle a nevidí, že její amant se sice tváří jako boháč, ale je chudý jako kostelní myš - což je nepřímo řečeno i na poradě u otce, nebo že má až trochu moc diskrétní vztah se sestrou - divák má už od začátku pocit, že je buďto jeho manželka nebo je mezi nimi incest, a to není spoiler. I když ji odveze do svého rodnému domu, kde mimo jiné straší a kde má slečinka stále víc a víc pocit, že se ji ti dva snaží zabít, stejně neuteče, dokud ještě může. Při sledování jsem neustále nabývala dojmu, že si to hraje na Ženu v černém a na Ospalou díru a spojením těchto dvou skvělých filmů bohužel ještě lepší film nestvoříte. Zápletka je také jednoduchá a odhadnutelná už od začátku, takže žádné terno se nekoná. A stopáž skoro 2 hodiny! mě strašně ubíjelo a nejméně 5x jsem se dívala, kolik ještě zbývá. A to by se mi u del Tora stávat nemělo...