Mrkvič

Ztráta času. Pár dobrých písniček, ale to je lepší pustit si klip. Rozhovory se členy kapely dost povrchní a snad jen styl skládání hudby někde v lesích na chajdě bez nahrávacích zařízení byl trochu zajímavý. Jinak informační hodnotou zabodoval v televizi následující americký dokument, který během jedné minuty přinesl více informací než tady celá hodina.

Sice má dokument k dobru nějakých 30 let (oproti předchozímu v televizi), ale tady to prostě frčí. Ke každému slavnému songu zazní rozbor charakteru doby, vztahů mezi členy a nebo prostě ke kvalitám dané skladby.

V roce 1999 Abba vítez bere všechno. O dvacet let později aktuálnější dokument. A stejně nestihl reflektovat znovuzrození kapely. Takže za dalších dvacet let ABBA vítěz bere? Nebo dává? Každopádně nadupané super písničkama a zajímavé z pohledu vztahů - jak po rozvodech obou dvojic vznikly ty nejlepší písničky (smutnější balady).

Fuj ho. Nadupanější sračku jsem snad ještě nikdy neviděl. Akční scény plné CGI jsou hnusné. Pár vizualizací se dá a stojej asi za tu jednu hvězdičku. Potom už je to ale jen stupidní šlichta s nejtrapnějšíma upírama, co kdy kdo stvořil. Zlatej Twilight! A konec s tím podělaným vlakem? To měl někdo hodně velký zatmění.

dybych se u toho něčemu nevěnoval, tak bych to vypnul dřív jak v půlce. Bohužel jsem myslel, že jde o Lincolna proti upírům (které jsem pořád nechápavě očekával), a pořád jsem se v tom snažil najít něco hlubšího. Ono by to možná i bylo vtipný. Lincoln jako ideální postava pro bohužel již zesnulého Leslieho Nielsena a příšerně trapné akčníscény jak z nějakých 60. let. Jenže je to plné i nešvarů současných béček a tak lze soudit, že nic z toho není chtěná parodie. Bohužel.

Jednoduchý a přesto děsně složitý příběh. Mrazivě realistické scény plné touhy a skvělých hereckých výkonů. Dvě nádherný ženský, které prozáří každou scénu, kde se jen ukážou. A nakonec nezapomenutelná hudba, které neuškodí ani několikanásobné zopakování. Film je chvíli i otravný, když Dustin Hoffman přemlouvá Elaine ke sňatku, ale to je jen nepatrná vada na kráse.

Kdo zažil situaci, že se ocitne mezi bandou primitivů, kteří posíleni svou skupinou mohou mít z někoho inteligentnějšího a rozumnějšího srandu a jakkoliv jeho schopnosti snižovat (oni vlastně představují ideál - protože je jich víc takových), musí si každý vtípek na toto téma bezezbytku užít. Luke Wilson jako absolutní průměr současnosti mi sice moc neseděl a přehrávání dementů budoucnosti bylo často taky za únosnou mírou, ale i tak jsem se většinu času královsky bavil.

Tak tohle bylo hodně zvláštní. Vždy když jsem se vžil do zajetého žánru, tak film úplně obrátil. Vcelku mi ani není moc jasné, co nám chtěli tvůrci říci. Možná nic. Možná si při psaní scénáře vždy někdo řekl "hele proč jít touhle normální cestou? Co to najednou obrátit a udělat z toho pěkně ujetou psychozáležitost". Ta zajetá šablona s lacinými ale silnými motivy by se mi asi líbila víc, ale takhle to byla větší sranda.

Brad Pitt je uvěřitelný. Vesmír, rakety, základny, planety a všechno technické je také koukatelné a nápadité. Technické pasáže mi ale přišly neuvěřitelné a to jsem si pořád říkal, že tím se nechci zaobírat (takže až tak byly pitomé). Dlouhé putování za... za někým a na konec pac a pusu a prd z toho. Filmu bych přál ještě další půl hodinu, kdy by se řešil astronautův návrat domů. Na to, jak film pomalu plyne se toho navíc ani moc neřešilo fylozoficky. Po dvou hodinách tak ani pořádně nevím, co jsem celou tu dobu sledoval. Lehce mi film připomíná Astronauta z Čech, na kterého se Hollywood také chystá a obávám se, že výsledek může být hodně podobný jako Ad Astra.

Bez mučení se přiznám, že jméno de Ruyter mi nic neříkalo. Díky filmu Admirál si ho ale už pamatovat budu. Holanďani natočili velkolepou poctu svému národnímu hrdinovi a tak to má být. Pro nezasvěcené jsou sice scény s politikařením trochu jalové, když netušíme z dějin Holandska lautr nic, ale vše vynahrazují velkolepé momenty admirálova života. Námořní bitvy jsou teda bohužel hůře natočené i než třeba seriálový Hornblower, ale válečné myšlenky se zachytit podařilo. S tím vším bych s hodnocením zůstal na třech hvězdičkách, jenže je tu scéna s bratry de Wittovými a monumentální závěr. Oboje jsou hodně silné a nezapomenutelné scény.