Zayl

K [Rec] 2 jsem přistupoval s určitou skepsí, jelikož jednička šla svým pojetím naprosto mimo mě. Musím konstatovat, že byla oprávněná, protože dvojka dopadla úplně stejně. Ať už vinou handycam, kterou k smrti nesnáším, neb nedokáže dát jeden souvislejší záběr, navíc v tomto případě naprosto nepochopitelný vsun dementních teenagerů do děje (lze-li o ději mluvit), kteří dokonale zbořili i ty poslední zbytky napětí. Chápu, že Plaza a Balagueró stáli před úkolem, kdy museli úspěch prvního dílu přebít, popřípadě jít odlišnou cestou - jiné řešení by bylo vnímáno jako neúspěch. Zkusili první možnost, více akce, více nechutností, krve, ovšem někdy méně znamená více. Jak to dopadlo, to už jasně ukazuje mé hodnocení.

Jaký ortel si odnese doposud poslední díl jedné slavné série? Wes Craven se vrátil, aby důstojně zakončil to, co kdysi sám začal. Přiznám se, že po šestém dílu nebylo kam spadnout a tak jsem byl mile překvapen, že nejde pouze o výkřik do tmy, ale o ničím neředěnou zábavu, ve které Wesův setrvačník bez větších ofrků boří mýty a navíc si z nich dělá legraci. Pouze mi trochu vadilo, že Freddymu sebral jeho pověstný sarkastický humor, s čímž nemohu sympatizovat, zrovna tak jako s jeho novou maskou. Ať už to bylo s touto za léta nabobtnalou sérií jak chce, prozatímní tečka sedla na své místo skoro tak, jak bych chtěl. ___ Můj žebříček série: N1, N3, N4, N5, N7, N2, N6

Je k neuvěření, kam šestým dílem série sklouzla. Jestliže se dá hovořit o tom, že v předchozích dílech byl strach, akce nebo obojí, tady není zhola nic. Zůstala jen nakroucená fraška, jejíž posledním hřebíkem do rakve byl totálně stupidní konec. Těžko se mi to říká, ale šestka je nejhorší díl série.

Rozhodně nejdepresivnější díl. Oproti předchozím akčnějším dílům je pětka hororovější, za což palec nahoru. Rovněž exteriéry / interiéry laděné do chladných barev se podílejí na morbidní jiskře, nicméně je trestuhodné jak málo jich bylo využito. A co se týče Freddyho, tak je stále cool, ale jeho nápaditost trochu uvadá. Celkově mi ten promarněný potenciál trochu vadí a je to jeden z důvodů, proč hodnotím průměrně. Stále však jde o dost kvalitní díl, který se alespoň částečně snaží o dovysvětlení pohnuté minulosti nestárnoucího zabijáka.

Doufat, že bych snad mohl šílet z galonů krve nebo úchylností v syrové podobě by bylo poněkud naivní. Všehovšudy jsou Kruté oči hor 2 levnější, vyčpělejší pokračování jedničky s lehkým nádechem osmdesátých let. Craven těžko mohl věřit na zopakování úspěchu, a víc než kdy jindy platí známé přísloví „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ - jak je vidět, pokusil se o to. Koncepce zůstala do puntíku stejná. Přihlouplí zabijáci, lokace, akorát místo rodiny tu máme partu teenagerů. Škoda, že šňůra neschopných výpadů se táhne až do poslední dvacetiminutovky, která přinese vyvražďovací smršť a částečně odčiňuje předešlou bídu a utrpení.

Písek, šutry, skály, písek...prach ve vzduchu. Destinace Paradise Falls uprostřed ničeho, kam by zmrzlináře nevyhnal, a přitom se tu z každý díry objeví pár veletuctů posedlejch. Tak tohle je pořádný kopanec do hlavy s partičkou přeživších, co se snaží bránit na tomhle seschlým fleku poslední naději lidstva. Legie využívá známý koncept spálené země a mrtvého vzduchu, a je až s podivem, jaké krmení dokáže nabídnout pro rychlopalný arzenál. V téhle skrumáži stačí kouknout na pustinu - PRÁSK a cíl se ztratí v sloupu dýmu. Jojo, tak takhle to tu chodí... Možná cáklý, možná ne dokonalá apokalyptická atmosféra, ale pořádná béčková flákota, kde kulky sviští, posedlým se vystřeluje mozek, krev teče a andělé jsou jako kosmetický doplněk. Ač je to objektivně výplach, jak vyšitý, nemohu si pomoct, ale tahle anarchie s koulema mě dostala.

Přehlídka hororové veteše podle Ti Westa, v kulisách, kde krvavé skvrny prýští takřka v každém záběru. Spring Fever začíná bez ostychu hned v úvodních titulcích a nabízí nepřehlédnutelné manýry vnitřností na předním skle, které pod komediální pokrývkou dokážou pobavit a vytvořit lehkou jednohubku. Přesto nemohu být zcela spokojen, jelikož hlavní berličku tvoří nechutné záběry, které relativně fungují, ale neposkytnou víc, než béčkové řečiště zvratků a rajského protlaku. I tak Ti West odvedl slušnou práci a z obsahu, jímž disponoval, vyždímal téměř maximum.

Morální monumentalita, kde svět znamená tlačítko. Richard Kelly na první pohled stvořil opojnou atmosféru 70. let, která však trpí příšernou ukecaností. Na scénáristickém předměstí to ještě nepoznáte, avšak s trochou pozornosti zjistíte, že smrad, jenž ovíjí stěny záhadné krabičky, nečpí pouze z místních stok. Totiž na odiv se vystavuje mysticko-konspirační jádro, které svou rozvleklostí nudí a postrádá hlubší smysl své morálnosti, a nedokáže nabídnout víc, než matlavý příběh, vykonstruovaný na moci, hříchu a očistci.

Časová smyčka, která za sebou pálí mosty logických souvislostí. Smutné resumé pro snímek, který ve své podstatě měl ambiciózní ideu, avšak scénami bez chuti a zápachu, popřípadě neinvenční popravou protagonistů si vydláždil zástup promarněných šancí. Přitom začátek byl slušně rozehrán, ale několika tentýž kolečko, ukazující sled událostí stále znova, nudí, postrádá širší měřítko a dost možná i pointu, za kterou by šlo předešlé kiksy schovat. Těžko říct, co tím Christopher Smith chtěl říct, navíc postoj, který až příliš rychle ukáže horizont svých možností mě neoslovil. Jedna hvězda za první sled, druhá za skvělou Melissu George.

Ultimátní retro stylovka, jejíž jméno obrušují ostré hrany atmosféry z osmdesátých let. The House of the Devil bruslí po hororovém žánru s rafinovanou estetikou, okořeněnou o vlastní tvůrcovský dotyk. Ten docení především fanoušci oldschoolových postupů. Od statických záběrů, syntetických popovek, přes účesy až po walkman ve stylu osmdesátek. Leč snímků se strašidelným domem či okultní zápletkou tu bylo spousty, tak právě díky své formě u mě snímek zvítězil. Minimalistickou, neuspěchanou, která své trumfy odkrývá v posledních minutách a nesnaží se vyděsit laciným audio shockem. The House of the Devil tak považuji v rámci moderního hororového trendu za vytříbenou a precizně odvedenou řemeslnou práci, při které obrníte-li se trpělivostí, tak vás nezklame.