Zayl

Důvod, kvůli kterému téměř stojí vyhodit Reeker do koše a ujistit se, že navždy skončí pod sutinami odpadků, je neskutečná koncentrace kiksů, "cool hlášek", mladých herců a odkolorovaných filtrů s podivným záporákem. Nedá se svítit, špatné filmy se prostě čas od času objevují. Posledním hřebíčkem do rakve je pointa, která snad měla ospravedlnit tuto zrůdnost, namísto toho, si podepsala poslední soud. Marně jsem hledal alespoň jednu věc, kterou bych pochválil, byť jsem se snažil. Divím se, že někdo dokáže tento vykrádající paskvil natočit. Žádná zápletka, nesympatičtí herci, žádný gore fest, pitomý konec.

Taky se vám zdá, že některé úkazy na tomto světě jsou nevysvětlitelné? Jedním z nich je i budgetové exploitation, které brázdí vody odpadních stok. Totiž k jeho zdolání je zapotřebí nejen vypnout mysl, ale i utéct do jiného pokoje. Amatérismus vysloveně bije do očí a pokud zrovna nejsou vaším šálkem kávy uřezané hlavy a prasklá varlata, což je evidentně "vrchol" snímku, tak se dobře rozmyslete, zda má smysl okrást se o čas. A ten tlustej killer. WTF?! Osobně doporučuji pouštět jen na vlastní nebezpečí.

Tři příběhy, tři děvčata a zábava bez záruky. Inu, myšlenka ucházející, na atmosféru bohaté, stejně tak, jako na frustrující sled nelogičností. První příběh je nejslabší a vlastně k uzoufání nudné čekání na cokoliv. Naštěstí přijde druhý a také nejlepší příběh, klaustrofobicky dusivý, nápaditý, s efektivním využitím síly okamžiku (scéna s klaunem), nevhodný pro kardiaky. Následuje slabší, ale přesto poměrně řemeslně zvládnutý příběh třetí, jen s malou poznámkou, vypněte mozek, prosím. A to doslova! Co naplat, že krev stříká, když absurdity bijí do očí v každém záběru. Ale abych přestal s kritikou, určitě bych jej neodepisoval. V deštivém dni ideální.

Vítejte v Timber Falls, místo bohu zaslíbené, nebo že by bůh na toto místo zapomněl? Měla to být původně idylická dovolená mladého páru, se všemi přírodními úkazy, jenže.. něco je špatně?! Hluboký nádech, boj o život může začít. To s kým se setkají, nejsou přátelští obyvatelé, ale fanatická rodinka, jejíž jméno krví poskvrní kříž. Situace se začne vyostřovat velice rychle, a dlouho netrvá zjistit, cože je záměrem oné rodiny se vší obludností. Že takových filmů tu bylo nespočet? Máte pravdu. Celý tamní cyklus událostí je zrezivělý recyklák, který se sem tam zadrhne, ale pořád funguje. Vraždy jsou na úrovni (v rámci možností), příběh je standardní, neurazí, nenadchne. Nevadí-li vám naturalistické podání s křesťanským kontextem, určitě nebudete zklamáni, ani já jsem nebyl.

Po vydařené jedničce jsem očekával alespoň z poloviny tak dobrou dvojku. Mýlil jsem se. Dostal jsem pouze bouři ve sklenici vody. Jedna hvězda za pětiminutové rozptýlení nad uřezanými končetinami, jinak to byla tragédie.

Saw V je jako žvýkačka, kterou plivnete na chodník; obalena smetím čeká, až ji někdo rozšlápne. Snad někdo měl utkvělou myšlenku, že spadne bílé plátno a všichni se budou usmívat. Jenomže se objeví patlanina, úsměvy tuhnou a co teď s tím? Vzhůru do nového… totiž starého! A tak, aby práce nebyla na zmar, tvůrci před nás vystaví krvavý element. Vezmeme si šťávu z krvavého bifteku, vytapetujeme s tím všechny prostory a máme dokonalou hororovou atmosféru. Naivní pokus o slash hru.

Tady není třeba se nějak extra rozepisovat. Bar, obludy, partička lidí. Nudné, nezajímavé, nevkusné. Nutno ale dodat, že film přináší to, co slibuje název.

Třikrát a dost. Epileptická zvrácenost, bez citu pro jakoukoli soudnost, jejímž úkolem je tak akorát někoho nasrat. Chápu, myšlenkovou hloubku jsem od toho čekat nemohl, ale proboha, aspoň odvést slušnou řemeslnou práci, když už nic. Je až ironické, že právě tento film, ze kterého má být cítit krvavý feeling, je postaven na digitálních efektech. Jediné, co zůstalo sérii společné, je samotný název, protože tato bezcharakterní obludnost jí dala slušný knockout.

Jake West nám předvedl esenciální výtažek hnijících těl, krve, vtipu a nejinak skupinky, kterou tentokrát tvoří mužský sbor. Ačkoli je to z větší části komedie, tak v určitých pasážích na vás dýchne hororová atmosféra. Potěšil mě i fakt, že jde o přímočarou záležitost bez zbytečných odboček a kudrlinek, kde se nic nebere vážně. Porce vtipu je servírovaná rovnoměrně a vyloženě slabou částí tu není nic. Rozradostněné bude i oko lačnící po krvi, i když jde spíše o druhořadou záležitost. Zombíci mají perfektní masky a když chtějí, tak to našim kamarádům umějí dobře zavařit. Mé očekávání to naplnilo a s klidem mohu konstatovat, že jde o infantilně vtipný survival nářez, a pozor, nikdy nechoďte do lesa!

Hororová injekce s feministickou příchutí. Raimi zas jednou všem vytřel zrak a to s jakou noblesou postrkuje aktéry je obdivuhodné. Drag Me to Hell neoplývá žádným promyšleným příběhem, zato vynikající atmosféra by se dala krájet. Raimi zkrátka předvedl pro něj typický rukopis a smysl pro staromódní střih. Musím však vytknout digitální efekty, které působí jako pěst na oko. Snad i proto mé hodnocení nemůže jít nad čtyři hvězdy. Přesto je Drag Me to Hell plnohodnotným hororem s řadou děsivých okamžiků okořeněných černým humorem.