Vinnetou

Vinnetou mého mládí byl, je a bude navždy jen jeden, ale vím že dobá jde stále vpřed a nová doba si žádá i nového Vinnetoua a mám velkou radost, že tentokrát se (zatím) žádný velký průser nekonal. Jistě představitel Vinnetoua, není zrovna vizitkou vydařeného castingu, na druhou stranu kde chcete v dnešním Německu najít indiána ? Takhle kdyby se tam točila Alibaba a 40 loupežníků, to by bylo kandidátů. Nový Vinnetou v sobě nemá tu nádhernou romantickou složku dobrodružství, ale zase se blíží víc celkové reálnosti (chování postav, prostředí ), svý k tomu říká i nová hudební kompozice, byť o hudební podkres Martina Böttchera rovněž nejsme ochuzeni. Celkově oceňuji vypravěčskou invenci i snahu cílit na nové publikum, ale současně neurážet fanoušky původní klasiky. (07.01.2017)

Nedám dopustit na 'starého dobrého' Vinnetoua a vždy když v televizi poběží, tak se hrozně rád znovu kouknu...a tak jsem i k tomuto projektu znovuzrození legendy přistupoval značně skepticky... Páni, to však ale bylo skvělé..postavy, herci, příběhy...já byl nadšen a moc dobře nechápu tu kritiku. Tato série je mnohem temnější a z mého pohledu reálnější..původní filmy mi tak připadají jako z dílny Rosamundy Pilcher (není míněno špatně). Nejlepší by bylo tyto dvě skvělé série oddělit a hodnotit zvlášť...hlavně ne srovnávat... (22.02.2018)

Nesmíte myslet na původní filmy z 60. let. Jen tak si to budete moci užít. Pravdou je, že to má sestupnou tendenci. První díl je nejlepší, vše dýchá něčím novým, nepoznaným. Krásná přírodní scenérie a příslib něčeho velkolepého v budoucnu. Zbylé dva díly ovšem podstatně ubírají na "dobrodružnu" a jsou čím dál víc ukecané. Nejvíc je tím poznamenám třetí díl. Jeho vrchol - závěrečná bitva, je tak nudná, že jsem se jen díval na hodiny, kdy to skončí. Nechápu, proč každý padouch - má nějakou charakterovou vlastnost, která ho dělá směšným. Chybí mi ty časy, kdy padouch budil repsekt a ne smích. Celkově je ale nový Vinnetou slušnou alternativou k Mayovkám, jak je znám s ohraných videokazet. Nicméně si novou verzi pravděpodobně už nikdy nepustím. (21.01.2017)

Řekněme si to na rovinu, Brice ani Barker mnoho hereckého talentu neměli, vynahrazovali to (zaslouženě) vizáží a směšný, občas až nelogický odklon od knižních mayovek (která začíná naprosto odlišnou vizáží hlavních hrdinů, když už jsme u toho) a celkově filmařské lapsy mnozí odpouštějí proto, že je zachvátila nostalgie. Jenomže ta, pokud k ní není přizván rozum, je cestou do pekel. Skláním se před komentářem uživatele NinadeL a jiných, kteří se nebrání napsat to na rovinu, s hodnocením dvou zbývajících částí ale souhlasit nemohu. Začátek fakt šlape - herečtí představitelé jsou vybráni s citem (mým favoritem je vtipný, přesto ale respektovatelný Sam Hawkens), někdo jako Philipp Stölzl umí i v RTL z obrázků rozhodně vytřískat maximum, vyprávění až na čestné výjimky nejde proti duchu Mayových románů. Po prvním díle se naserete, když Mirka Spáčilová vytahuje nesmysly o socialismu (Mayovy knihy dost často sociální byly, nuzné poměry svého dospívání zmiňoval často, co by asi Mirka řekla na Supy Mexika, kde Vinnetou a Old Shatterhand zachraňují před arcilotry bratry Meltonovými skupinu polských dělníků, kteří jsou nuceni v otřesných podmínkách těžit měď). Dál vás naštve, když Ondřej Neff, údajně čtenář knih, píše něco v tom smyslu, jako že je film propagací současného multikulturalismu, jako kdyby zapomněl, že tento legendární příběh o respektu mezi národy je skoro sto padesát let starý. Nebo neví, že se Kara ben Nemsí bratříčkuje i s muslimy? No co už, mnohem horší je, že díl druhý je hodně hodně očesanou verzí košatého Pokladu ve Stříbrném jezeře (aspoň něco) a kromě potrhlého profesora (typická postava z mayovek) a lehce sadistického mexického bandity (jehož fascinace převtělováním je ovšem dost trapná), nemá moc co nabídnout. Příběhy postav pokračují kontinuálně přes tři Mayovy příběhy dál (což by nevadilo), horší je, že se odkloňují jak od příběhů knih (vztah Old Shatterhanda a Nšo-či), tak logiky (proboha, proč musel mít Santer otce Maria Adorfa, velkopodnikatelského petrolejáře?) Vyjmenovávat jednotlivé je zbytečné, co se týče záverečného filmu, je debilní skoro úplně všechno. Zajímavé je, že do toho šli tvůrci se sloganem "Každá generace má svého Vinnetoua" a snahou se odlišit, ale zároveň si nechtějí znepřátelit úplně všechny (lokace v Chorvatsku, přítomnost ikonických Böttcherových skladeb či účast Marie Versini a Gojko Mitiče). Nevím, zda je vlastně v době quality TV natočit mayovku vůbec možné, ale tvůrci v případě nového Vinnetoua došli ve spojení mezi klasickým a novým na půl cesty. Pokud bude po padesáti letech mayovka pro další generaci, já už u toho nebudu. No nic, je čas vrátit se ke knihám. A rozumné nostalgii taky, přece mě znáte! (30.01.2017)