Obsahy(1)
Doktor Karel Stržický, ideál všech žen, právě skončil vysokoškolská studia a marně čeká na učitelské místo. A tak se spolu s kolegy ze studií Petrem Laškem a Bořkem Navrátilem vydají na letní brigádu na statek dobromyslného sedláka Drahana. Ten si Karla velmi oblíbí díky jeho schopnostem, ovšem ještě větší pozornost věnuje „nádeníkovi“ i Drahanova půvabná dcera Jarča… Veselohru ze studentského prostředí, okořeněnou prázdninovým milostným románkem, natočil režisér Čeněk Šlégl v roce 1937. V tomto roce natočil Šlégl hned tři veselohry a ve všech dominovala komická dvojice Jindřich Plachta a Ladislav Pešek. Plachta si zde v černošské masce za doprovodu Setlerů zazpíval známou píseň "My Baby". V roli statkáře Drahana se výborně uplatnil Theodor Pištěk a dvojici milenců ztvárnili Hana Vítová a Gustav Nezval. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Trvá rekordně dlouhý čas, než se objeví jedna z hlavních postav. Do 40. minuty má Vítová pohov, pak to ale nahrazuje parádním "studentským" výkonem, asi nejmilejším ze všech jejích rolí. Její Jarča je na gymnazistku trochu stará, ale krásně to maskuje svým uličnictvím a dětským oslovování rodičů "mamko" a "taťko". Další naprosto fantastický výkon předvádí Betty Kysilková v roli rázné ale maximálně vysmáté pomocnice na statku. Film oceňuji rovněž jako velmi pěkné zdokumentování všech možných reálií zaniklého venkovského života: silnice s patníky, pěšina ke statku, řezačka, lejta, všechny možné povozy a spřežení, nástroje i užitečné předměty denní potřeby. Je velká škoda, že scénář předepsal hercům velmi časté braní jména Božího nadarmo. Pešek rovněž použije jedno z nejhorších úsloví: vychází z Mon Dieu, ale místo Mon řekne: MORD! ()
Jedna z celé řady dalších studentských komedii. Viz. namátkou Jarka a Věra, Studujeme za školou, Kantor Ideál nebo další dvě vynikající "Žákovské" komedie Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života. Avšak tato je přímo z krásného a malebného prázdninového prostředí, někde dokonce poblíž Slapů..Což je sám o sobě nádherný zážitek. Ty předtím, až na malé vyjímky (Jarka a Věra) byli převážně ze školních lavic. Co do podoby tak bych jí přirovnal právě k Jarkovi a Věře, kde hráli skoro tatáž herci, a vždy se mi to s tímto filmem nějak pletlo. Nejlepší pochopitelně komici Pešek (Bořek) a Plachta (Petr) jimž to ve dvojici neuvěřitelně slušelo, krásně se navzájem doplňovali a leckdy se jak už bývalo zvykem i pěkně zesměšňovali. Jejich scény na statku ať už s babami a nebo jen při jejich nešikovnosti, byli to nejlepší co nám tento film mohl nabídnout, a měli v sobě hodně espritu. Ale také velice pohodový otec statkář Drahan (Theodor Pištěk) byl skvělý, Václav Trégl-jeho figurka studenta Václava Raška, který se stále nemohl z důvodu nějakého rušivého elementu připravit na svoji zkoušku z dějepisu mě také rozesmála, nakonec však nesmím opomenout ani budiž k ničemu Felixe Žůvu alias Bedřicha Veverku, vyčůraného nápadníka a druhého uchazeče o ruku Jarky navíc se zbabělým chováním. Průměrný film, který má pár skvělých a humorných momentů, nejvíce právě v zastoupení dvojice Pešek a Plachta kteří se starají o srandu, zbytek jakoby hrál podle stanovených osnov nicméně dobře. Film končí pochopitelně jak jinak než vydařeným Happy endem ve škole v lavici a při reparátu z němčiny. Pravá, nefalšovaná lidová zábava- Čeněk Šlégl takovéto nenáročné filmy holt uměl, z devíti svých filmů hned ve třech vsadil na komickou dvojici Plachta-Pešek což musel být ve své době docela chytrý tah. ()
Typicky prvorepublikový jednoduchý film o třech přátelích (jeden z nich je novopečený doktor), kteří vyrazí do světa a zakotví u statkáře, jež má mladou dceru. Žádný z nich neprozradí pravou totožnost a tak se rozbíhá kolotoč plný nedorozumění, omylů a zmatků. Zcela tradiční komedie, která ale těží spoustu humorných prvků především ze dvojice Plachta – Pešek. Zábava to není k popukání, ale když tito dva jsou na plátně, úsměv se vrací na rty. Hudba: Josef Stelibský ()
Byl by to slušný film, který ukazuje, že studentské párty na kolejích propukaly i za první republiky a že ani tehdy věta: "Já dneska nepiju, zítra mám zkoušku!" neplatila za argument. To by ale nesměla expozice trvat skoro třičtvrtě hodiny a v rytmu podivného, mi naprosto nepřirozeného střihu. Po té hodině, kdy se konečně dostaví zápletka, se příjemně anticipuje Pyšná princezna, ale žádná sláva tentokrát. ()
Svižně natočené, obzvlášť první pražská půle s Plachtou coby černošskýcm zpěvákem v baru a studentským večírkem (líbily se mi i hudební vložky, Plachta dokázal, že byl původně opravdu nápaditý kabaretní herec) prizmatem komedie dokázala diváctvu reflektovat dosti chmurnou situaci českého vysokoškolského studentstva, druhá polovička je už vice klasickou lovestory. ()
Reklama