KIMI

Hitchcockovský motiv připomínající svou strukturou především „Okno do dvora“ (1954), je impozantní nejen svou atmosférou v budování napětí a tajemna, ale hlavně skromným a nikam nespěchajícím dějovým vývojem. Právě tím se udržuje napětí a daří se. Agorafobie hlavní postavy Angely dává o sobě vědět už u ní doma, ale především se vyobrazuje venku a pocovidová atmosféra už působí jen jako doplněk. I když je fakt, že pocit izolace a její dopad, zejména v oblasti všeobecné úzkosti, je vyobrazen naprosto reálně. A právě tím je hodně zajímavý charakter Angely a to po psychologické stránce. Vlivem covidové pandemie je uvězněna doma a neochvějně ji paralyzuje už jenom vůle projít dveřmi. Proto doma také pracuje a to analyzováním nahrávek softwaru KIMI, což je ovládací systém tzv. chytré domácnosti, ve kterém manuálně zdokonaluje příkazy. A právě tady vše začne. Po dějové stránce se sice jedná o hodně jednoduchou záležitost, ale jako sonda do dnešního světa vcelku impozantní ve své výpovědi. Svět kolem nás takový, jaký je. Například už ten fakt, že ani tady není sběr dat žádný problém. Každopádně se námětem vyjadřuje zranitelnost a houževnatost a to se stejným přesvědčením. Angelina počáteční křehkost se později stane motivací a hlavně silou. Technologický průmysl se svými zákeřnými aspekty je jen opatrně naznačen, ale i tak z toho lze vyvodit mnohé. Je to film, který v jádru věci poukazuje na víc, než si dokážeme uvědomit, čímž je svým způsobem i moralizačně varující. Každopádně tu máme další filmový počin o struktuře kapitalismu a lidech snažící se proti nežádoucímu vlivu bojovat. Je to i přes svou jednoduchost film, u kterého je třeba vše dobře vnímat a zároveň u toho přemýšlet. (27.09.2022)

V posledních 10 minutách si typka dobře poradila s nájemnými vrahy, ale bylo mi vlastně jedno, kdo to schytá a 70 minut před tímto závěrem je ukecanou komorní nudou o týpce bojící se opustit byt a pracující z domova jako IT pracovnice vyhodnocující verbální pokyny pro KIMI (variace Siri nebo Alexi). Tato protagonistka objeví nějaký znepokojující záznam napadené ženy a tak ho nejdřív vyhodnocuje a zjišťuje info, pak se to snaží nahlásit u zkorumpovaných nadřízených, pak utíká, pak bojuje, pak happy end. Důvod, proč to nefunguje, tkví v tom, že moc nepřilneme k protagonistce i v tom, že oběti a padouši nemají v příběhu takřka žádný prostor. Navíc to má poněkud ohranej příběh, kombinující hitchcockovo Okno do Dvora s filmy odehrávajících se na obrazovce monitoru jako je třeba Pátrání. Mnoho napětí to ale nevygenerovalo... (20.02.2024)

Nenápadný Steve Soderbergh! Základ scenáru banálny s nemalým počtom B-čkových prvkov. Avšak Soderberghov profesionálny prístup k tomu, postupné budovanie príbehu (zo začiatku odohrávajúcej sa len v malom byte), práca s kamerou a hlavne s herečkou Zoë Kravitz to celé oblečú do takých šiat, za ktoré by sa nemusel nikto hanbiť. COVID prostredie tu slúži ako pozadie, z hľadiska agorafobii hlavnej hrdinky to podstatný význam nemá. Záver síce minimalisticky budovaný, avšak pôsobivo zakončený. Štvrtú hviezdu dávam režisérovi Soderberghovi, ktorý z absolútneho minima dokázal vyťažiť viac, než sa pri klasických thriller scenárov sa dá čakať. A nemám na mysli už spomínaný jednoduchý scenár, ale aj tie, veci, čo sú za príbehom filmu (život hlavnej hrdinky, prostredie, atď.). Osobné hodnotenie: 80% (****) (13.04.2022)

Nevím, ale od Stevena Soderbergha jsem zvyklá na trochu jiný level. Normálně bych dala hvězdy čtyři, protože jsem se se zájmem dodívala. Ovšem přiznám se, že jsem od tvůrců očekávala trochu víc. Zoë je nyní v kurzu. Pandemie, lockdown, masky - na to vše se budoucí generace budou zpětně dívat s "úsměvem". Záporáci a závěrečná "bitka" je jak z béčkového filmu. Na jedno pokoukáníčko film ujde, ovšem nedá se očekávat něco navíc, než co by už někdy na plátně zfilmováno bylo. (16.02.2022)

Soderbergh vyrostl ve vyspělého režiséra, který vedle Ritchieho zažívá hojnou smršť pecek. KIMI není výjimkou a opět jsme dostali pecku. Krátky, ale efektivní thriller z dnešní doby koronaviru a jak nás jako lidi mění. Soderbergh si dává na čas, ale ví kdy a jak zaujmout a strhnout. Hned na začátku roku ohromná pecička. (13.02.2022)