Hledám Amy

Tento film vlastně nepotřebuje komentář, a přesto se o něm dá napsat diplomová práce. Na dramatech je okouzlující, že je to s nimi jako v životě: čím více jsi zažil, tím intenzivněji si snímek užiješ... tím lépe se čte mezi řádky... o to snadněji lze najít pochopení v příbězích, které skrze (nejen) Hollywood publikují ostatní. I režiséři a herci jsou přeci jen (kupodivu) lidé. Kevin Smith se rozhodl neventilovat si zklamání ze svých prvních krůčků v mystériu zvaném láska akčním filmem, ale natočil romanci. Já jsem k dnešnímu dni - 13.04.2010 - z jeho tvorby viděl zatím jen Zacka a Miri :-) a tento skvost. A nyní mám ke své hanbě ohromné nutkání sehnat si všechny jeho kultovní komedie. Prostě mám pocit, že jsem se ve svém seriózně myšleném filmovém životě dopustil MNOHA chyb, ale tahle - Smithovská nevzdělanost - je zdaleka tou největší. Tímto srdečně zdravím všechny nešťastně zamilované, kteří opovrhují infantilními americkými komediemi s happy-endem, a spolu s filmem Chasing Amy vzkazuji: nejsme sami! Někdo jiný v minulosti si také prošel tím samým, co my. V lásce a odpuštění již není co objevovat. Stačí "jen" být silný a ozbrojit se vtipem. V lásce / vztazích / sexu již bylo na Zemi prožito vše, a na to se jdu dnes večer napít. No reason to be sad, but still... (ne, vůbec si do komentáře neventiluji své pocity ;-)!) Special thanks to Botič. (13.04.2010)

Hledám Amy se až někdy do pětadvacáté minuty rozebíhá jako standardní romantická komedie: svobodný chlapec potkal zdánlivě svobodnou dívku, jsou si navzájem sympatičtí, začínají spolu chodit. Jenomže ta dívka není tak docela svobodná a více než chlapci ji zajímají jiné dívky. Nebo ne? ___ Smith se v málokterém ohledu drží žánrových konvencí. Humor je sprostější, postavy jsou nadrženější, zběhlejší v popkultuře a nepříliš jisté ohledně své sexuální orientace. Tradiční schéma sházení a rozcházení nesměřuje k předvídatelnému závěru a navíc je od začátku ozvláštněno tím, že jsou ve hře tři na sobě závislé postavy. Namísto plnokrevných hrdinů jde ale jen o trochu lépe prokreslené karikatury, zejména v případě Alyssy, ženy hříšné, citově nestabilní a lehce hysterické, se kterou Smith do značné míry nakládá, jako kdyby šlo o pouhé zhmotnění snu každého nerda. Jako vzorové manic pixie dream girl jí chybí autentičtější osobnost a coby bytost z jiného světa slouží zejména k tomu, aby citově nezralého hlavního hrdinu přiměla dospět (jedinkrát film přejímá její perspektivu, aby nám ukázal, jak na vztah reagují její kamarádky). Její osud režiséra nezajímá a logiku se v jejím jednání najít nesnaží. ___ Holdenův strach ze ztráty a nevratných životních rozhodnutí je nejlépe vyjádřen závěrečnou konfrontací všech tří postav. Nechce o nikoho přijít, nechce, aby na pohovce zůstalo prázdné místo. Teprve po této zkušenosti si uvědomí, že nemůže být vždy po jeho, že život není stejně jako komiksy naplněním jeho fantazií. Aby mohl učinit další životní krok, musí nejprve zabít jednu z postav svého komiksu a s tím symbolicky i svou závislost na dosavadním způsobu existence. Sdělení, které se nám Smith snaží předat, v sobě jistě má kus životní pravdy, ale je závažnější, než kolik jeho mikrokosmos komických figurek a dialogů o popkultuře a penetraci snese. ___ Realismus ve vykreslení mezilidských vztahů a citlivost vůči postavám si představuji jinak, což ale neznamená, že by Amy nebyla prvotřídní komedií. Vlastně je tak dobrou komedií zejména díky tomu, jak nepravděpodobně postavy uvažují a jednají. Smith ví, kde postavit kameru a jak rozmístit figury v prostoru, aby scéna byla vtipná už jen tím, kde kdo stojí/sedí a jak se tváří. Po většinu filmu mu stačí statická kamera a několik málo střídajících se prostředí. Bez podobné stylistické suverenity a perfektního timingu (zahřmení po vyznání „I love you“, prostříhávání zraňující konverzace s tvrdými střety hokejistů) by dialogy, na nichž je film postaven, tak nevynikly. Holdenova ztráta rovnováhy a zhoustnutí atmosféry jsou přibližně od poloviny filmu častěji vyjadřovány „nervózní“ ruční kamerou a film se alespoň způsobem snímání vzdaluje od frašky s pečlivě promyšlenými kompozicemi směrem k realističtějšímu záznamu spontánních emocionálních výjevů. Scénář sice ve své snaze o dospělost selhává, ale Smithovu režii bych za vyzrálou bez otálení označil. 75% Zajímavé komentáře: Subjektiv, Morien, chlievik (12.05.2018)

Ben pozná holku: je pěkná, vtipná, má ráda sex (debata na téma kdy a čím přijde holka o poctivost to je scénáristická perla) - prostě holka pro něj. Až na jeden drobný detail - je lesba a Ben se jí to snaží vyhnat z hlavy. To je jen začátek mě nejmilejšího filmu Kevina Smithe s duchaplnými konverzačkami, špičkovým Jasonem Lee a málo známou, zato dokonalou Joey Lauren Adamsovou. (17.04.2004)

Smith opět vypráví o sexu, avšak tentokrát trochu vážněji. Rozehrává zajímavý a neotřelý romantický příběh o mladíkovi, který našel ideální ženu v lesbičce. Film je plný režisérových oblíbených témat a dialogů na téma sex. Je zde spousta povedených scén a některé dialogy zavání genialitou, ale vážnější vyznění snímku a minimum vtipných scén zapříčinilo to, že jsem se docela nudil a pomalé tempo to jen umocňovalo. (23.04.2009)

Žádná z novodobých komedií (pominu-li filmy Woodyho Allena, které však ani tak nepovažuji za "běžné" komedie) mě nezaujala více, než právě tato. Sexuální tématika Smithovi očividně sedí. Kevin Smith spojil vybroušený humor, perfektní herecké výkony, skvělé téma a proslulou dvojici Jaye a Mlčenlivého Boba, a stvořil opravdu mistrovské dílo... 9/10 (27.10.2007)