Le Dos au mur

Hezky střižená detektivka; plná toho, čeho se tehdy od detektivek očekávalo, tedy nečeho netradičního. Standardně se nevěrné ženy zapuzovaly.  Gérard Oury, muž s něžným srdcem a kamennou tváří, s prostší, ale stejně rafinovanou Jeanne Moreau, si zahráli a zahrávali. Ouryho filmy jsem viděl v mládí; není třeba se k nim vracet. (01.04.2024)

Mýma očima zajímavý, působivý a nepředvídatelný film, což mě bavilo i těšilo.. Herecký ansámbl sympatický, líbila se mi Jeanne Moreauová a ještě víc Gérard Oury.. Bez spoilerů jen dodám, že závěr mi nesednul, ani na vteřinu jsem neuvěřila, že by byl Decrey takový idiot, aby udělal takovou školáckou chybu.. Každopádně Molinaro stojí za průzkum: Oskar, Dotěrný chlap, Un témoin dans la ville, Mluv, mluv, zajímáš mě, Prachy v prachu a další.. Poděkování Willymu za tip.. (07.03.2024)

Kde mám v tejto veci vlastne teraz začať, keď vskutku ani pomaly nenachádzam dostatok vhodných slov, ktoré by napokon pomenovali možno až predsa prílišne ambiciózny, čierny titul [po scenáristickej stránke], a to konkrétne asi až so štyrmi šokujúcimi, »plot twistmi« v rámci celého rozprávania, čo bolo mimochodom na môj osobný vkus miestami naozaj vážne asi už aj trocha veľa... • Skrátka, nielenže som dané dianie začal postupne vnímať, ako totižto i príliš prekombinované, až sa v ňom začali možnože časom strácať i samotné postavy, ktoré si toho zobrali na plecia očividne oveľa viacej, než dokázali naostatok zvládnuť; v tomto prípade teda najmä i ústredný protagonista, resp. zabezpečený priemyselník Jacques Decrey, špecializujúci sa na priemyselné elektrické zariadenia. • I napriek tomu, že vôbec netrie biedu, tak to najskôr vyzeralo bohužiaľ iba zrovna tak, že jeho 8-ročné manželstvo s mimoriadne atraktívnou [zároveň i nemenej cudzoložnou] Glóriou, sa náhle otriasalo v samých ["betónových"] základoch, nakoľko sa manžel úplnou náhodou zrazu dozvedá, že ho naprosto surovým spôsobom podvádzala s akýmsi chudobným [divadelným] hercom Yvesom Normandom, čo ním na jednej strane tak hlboko otriaslo, že sa na strane druhej stával posadnutým, «vydieračským paroháčom», ktorý sa vari čoraz intenzívnejšie pokúšal predovšetkým len o to, aby manželka s milencom strašne psychicky trpeli, na čo používal čím ďalej, tým viac sofistikovanejšie nástroje, čo sa azda pomaličky začínalo konečne vymykať i spod kontroly, a ďalej už nebudem nijako extra zvlášť zachádzať do akýchkoľvek bližších detailov; jedine maximálne iba v tom zmysle, že tohto pomstychtivého jedinca sa s náramnou gráciou zhostil práve tento francúzsky predstaviteľ s tvárou Gérarda Ouryho, ktorý sa najprv venoval výhradne len hereckej profesii, odkiaľ už v podstate nebola ďaleká cesta k presadnutiu na režisérsku stoličku, čo zvládol rovnako nadštandardne. • A túto cudzoložnicu stelesnila vychádzajúca francúzska hviezda Jeanne Moreauová, ktorá sa svojim plne nadštandardným, hereckým prejavom → najviac blysla až vo svojej druhej polovici filmovej minutáže, čo boli súčasne i najlepšie scény v celom rozsahu servírovania z pozície režiséra É. Molinara [v obzvláštne znamenitom, režisérskom debute], s ktorým sa stretávam po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy. Vo svojej filmografii totiž má i niekoľko obstojných titulov, ktoré by ma mohli v blízkej budúcnosti ešte veľmi osloviť, len im treba avšak poskytnúť prípadný potenciál. • Apropo, a čo majú spoločné títo dvaja Lefebvreovci? Keď jeden stál občasne pred kamerou ako herec Jean, zatiaľ čo povedzme hneď ten druhý zase neustále stál i rovno za kamerou ako hlavný kameraman Robert, kedy práve snímal postavu súkromného detektíva Mauvina. Sú z rodiny, alebo poprípade sú iba bratancami, či len menovcami? Mohol by mi ktosi na to správne odpovedať...? (14.03.2024)

Výborná krimi s nádychom noir rozpráva o dokonalej vražde, ktorá nemohla byť nikdy dokonalá. Režisér Edouard Molinaro je u nás známy predovšetkým s komédiami, týmto debutom prekonal mnohých kolegov, ktorí sa dlhodobo venovali temnejšiemu žánru. treba však pochváliť aj scenár, ktorý je napísaný podľa divadelnej hry, ale vôbec to nie je poznať. Siedme hodnotenie a druhý komentár. (14.12.2020)

"Nemohu s ním žít, no nejsem dost silná na to, abych žila bez něj..."  Na základě takové repliky můžete čekat cokoliv, i romantický kýč, nic takového se ale nekoná. Zato se přede mnou odvíjelo psychodrama s mistrovskou gradací, které mi i přes retrospektivní úvod (díky němuž známe částečně vyústění předem) ke konci několikrát vyrazilo dech. Prvních 20 minut Molinaro mistrovsky rozehrává dechberoucí dění takřka beze slov, což o rok později skvěle zopakuje ve Svědkovi ve městě. S příchodem dialogů v návratu časem zpátky se styl trošku změní, ale už záhy dokáže vyvolat další napětí. Jeanne Moreau v postavě tajemné osudové ženy, v níž se přes zdánlivý chlad projeví během proplouvání dvěma barvitými vztahy i silné emoce ve tváři, přesně sedne k atmosféře filmu. Nečekal jsem však, že ji hrající režisér Gérard Oury bude přímo šlapat na paty coby druhý herecký tahoun. Oury předvádí dokonalého cynika ve vizáži galantního podnikatele, dává si to ve velkým i v četných vnitřních monolozích (pro film-noir typických), tedy dokud pozdější události nepohnou se sáhnutím na dno svědomí i bezostyšně jednajícím panem továrníkem. Překvapením pro mě byl i Jean Lefebvre, který zamlada skvěle zvládl postavu mimo svou pozdější ňoumovitou škatulku a umělecké fotografické ambice jeho slídícího agenta pobaví i vyvolají drobnou lítost, jako pozdější konfrontace s manželkou nad ožehavým povoláním. *** Úpřimně, Édouard Molinaro dosud nepatřil k režisérům, které bych obliboval a na základě pozdějších barevných filmů, co jsem viděl, mi až na jeden film (Růžový telefon) připadal spíš jako průměrný rutinnér, kterému se občas něco povede, když zfilmuje úspěšnou divadelní hru se skvělými herci, ale který jinak častěji zpacká slibný potenciál. Nicméně jeho noirové thrillery z konce padesátek? Nářez! [90%] (04.03.2024)