Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Jednou nahoře, jednou dole, chvíli svižný, chvíli pomalejší - tento nový film Sidney Lumeta je jako horská dráha. Dramatická událost nutí z hlavních protagonistů ždímat maximum a nutno dodat, že se všem hercům daří přesně vystihnout všechny stupně zoufalství. Osobně bych především vytknul některá nelogická jednání postav. Ve filmu jsou místa, která jasně naznačí, co se bude dít dál, ale nestane tak, což je v tomto případě poněkud zcestné. (05.04.2008)

Azda je to čiastočne tak ako píše Maq, že ide o "reflexiu dôležitých všeobecných znakov doby". Zámerne nepíšem o umeleckosti, pretože o umenie nejde. Skôr o naštvaný odkaz nadurdeného deda-režiséra svojim fanúšikom o tom, čo si myslí o spoločnosti. Všetko sa skurvilo, deti si nevážia rodičov, rodičia deti, žije sa na dlh, všetci sa podvádzajú a všetko sa deje v mene prízemných hodnôt, závislostí a pudov. Zároveň je toto fŕkanie odeté do moderného hávu prehádzaných časových rovín. Tomuto ozvláštneniu chýba dramatický dôvod. Všetci hrdinovia sú totiž morálni hajzli, s dejom sa ich pokrivené charaktery len prehlbujú, takže v dôsledku je úplne jedno ako dopadnú oni a aká bude pointa. Hoci sa s kritikou do istej miery stotožňujem, v tomto prípade vadila ťažkopádna depresívnosť moralizátorstva bez možnosti úniku. Táto ulepená odpornosť celého deja s absenciou humoru celé vyznenie posunula do roviny života v celoživotnom lajne. Film potom skončil podobne ako to čo kritizuje: Neznesiteľná nuda, prekrytá pláštikom adrenalínovo nabudenej zábavy, spočívajúcej v bombastickom ozvláštnení, v skutočnosti len variujúcom predžuté a vopred známe výsledky. (02.05.2014)

Mám rád tyhle filmy, kde zpackanej život donutí hlavního hrdinu vymyslet nějakej úžasnej špičkovej plán, jak přijít k penězům a tím svou životní situaci vylepšit, načež se při realizaci onoho plánu všechno totálně posere a náš hrdina je na tom mnohem hůř než na začátku. Téma blízké Coenům, Ritchiemu nebo tomu chlapovi, co natočil Co dělat v Denveru když člověk nežije. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je jiný především v tom, že ani omylem nelze do kolonky žánrů připsat komedii, jako u většiny ostatních. Tady totiž o vtip nezavadíte, zcela vážné rodinné psychologické drama totiž nehraje na to, aby jste se dobře bavili, ale jeho hlavní snaha je vás pěkně uzemnit a zdeptat. Každá hlavní postava má daleko k nějakému ideálu, slizký arogantní feťák, líný neschopný slaboch, kráska, která s oběma spí, otec upřednostňující jedno z dětí, to jsou nejdůležitější „charaktery“ zapojené do tohoto facsinujíciho, na přeskáčku poskládaného přiběhu! Herecké výkony jsou nevídané, Hoffman a Finney to jinak ani neumí, Hawke dokazuje, že zvládá i opravdu těžké role a Marisa Tomei potvrzuje, že je prostě božská! Konec se mi ale moc nelíbil, uspěchaný a nedostatečný! (09.08.2008)

Při sledování Lumetova snímku se mi hned vybavila určitá podobnost se známým coenovským kouskem Fargo. Ani ne tak dějovou shodou, jako spíš žánrovým zařazením a modelovou situací jednoho kriminálního činu, který měl být rutinní záležitostí, ale díky určité náhodě se zvrtnul a změnil v šokující drama. Mohlo by jít o pouhou epizodu nějakého krimiseriálu, ale tvůrci se soustředili na hlubší vykreslení psychologie všech aktérů loupežného přepadení, takže film překračuje nejen žánrový průměr, ale i hranice svého žánru. Jde spíš o psychologické drama - díky rodinným vztahům s téměř antickým vyzněním. Tam, kde Fargo přechází v určitou karikaturu a pracuje s "cool" prvky a postavami, tam je Lumetův snímek komornější a depresivnější. Jakkoliv i tady se spirála násilí roztáčí na vyšší obrátky, lidské tělo v řezačce v něm divák nenajde. Snímku hodně pomáhá přítomnost Philipa Seymoura Hoffmana, který coby pachatel má podstatně prokreslenější charakter a vděčnější roli než měl ve Fargu William H. Macy. Není to jen slaboch, ale i nadmíru nebezpečný hráč a je radost sledovat Hoffmana, když svádí ke zločinu, když se svíjí v hysterickém záchvatu nebo když staví vzdušné zámky. Každá z postav filmu je výborně napsaná i zahraná. Celkový dojem: 90 %. Film pracuje s prolínáním časových rovin a pohledů jednotlivých postav filmu na tutéž událost. (13.05.2010)

Všichni se topíme ve sračkách a prachy nám z nich pomůžou. Film s morálně podvratným tématem zločinu uvnitř rodiny se vám snaží celou dobu namluvit, že jednoduchou zápletku máte v hrsti a svým nekontinuálním dějem vás jakoby utvrzuje o nadhledu nad celým příběhem. Ovšem častokrát jsme v průběhu vyvedeni z omylu.... Celkem nenápadná režie Sydneyho Lumeta si spíše vyhrává s obrazovými kompozicemi, než že by se kamera extrémně hýbala, časové skoky zas udržují pozornost a nevodí diváka do přílišných detailů. Na situace nahlížíme různě: z pohledu bratrů - příčiny veškerých nesnází, rodičů - které to poznamenalo, či lidí, kteří s tím mají více či méně něco společného. Výrazné gradace se divák nedočká, jde o komorněji vyprávěný příběh, v němž dominují herci, Hawke psychicky slabší, Hoffman ledovější. Když pak oba poznají váhu peněz, na pokání je už pozdě.... (25.12.2007)