Caravaggio

Caravagio vo filme hovorí, že umenie nie je život. Že nemá jeho tep. I keď asi sa o to stále usiloval a o zachytenie tepu jeho života sa snažil umeleckou formou aj Jarman. Tep príbehu dodávajú najmä vedľajšie postavy, film si tak trochu kradnú pre seba, respektíve ovládajú filmárske plátno Tilda a Sean. Doba, kedy sa láska dokazovala vrazením dýky niekde nad brucho, no proste tam, kde to schytal aj Ježiš a nie je to jediný kresťanský odkaz vo filme. Vizuálna stránka prináša akúsi kombináciu divadla a prepracovanej filmovej mizanscény. Pri aranžmá niektorých scén som mal pocit, že film plynule prejde do klipu Losing my religion. Áno a Nigel Terry je britský Juraj Kukura. (16.04.2016)

Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. (26.12.2012)

Netradične poňatí film, ktorý sa stáva obrazom a následne aj obrazmi. Divadelné herectvo, napchané do interiérov, scéna ktorá si pohráva z mizanscénov, kompozíciou a svetlom. Film nie je jednoduchý. Hlavne preto, lebo nie je robený chronologicky a snaží sa v komplexnosti obsiahnúť nie len Caravaggiou postoj k životu, život samotný, ale aj jeho diela, tvorbu a čo ho ovplyvnilo. Je úctihodé vytvoriť hodinu a pol dlhý film, ktorý by pôsobil tak komplexne, bez epickej scény, alebo historických reálií. Dokonca sa sem dostane aj pár súčasných prvkov - napríklad auto. Veľmi zvláštny film, ktorý sa síce nedá na prvý krát uchopiť, ale rozhodne stojí za pozretie. (16.03.2011)

Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. (02.02.2012)

Já to prostě nedokážu nijak relevatně okomentovat a úvést argumenty proč tak a né jinak, ale tento film ve mně zanechal hlubokou stopu a jsem si jist, že po několika dalších projekcích, bez kterých by nemělo hodnocení smysl, ji ještě prohloubí. Film, děj, postavy, scény na mě působili přesně tak jako Caravaggiovy obrazy. Skvostné, témné dílo a Dereku Jarmanovi patří můj obdiv. (17.04.2009)