Den poté

Nebudu řešit, jestli je takováhle klimatická změna reálná nebo ne. Je to sci-fi, takže jsem i ochotnej překousnout, že si tvůrci vymejšlej blbosti a přeháněj. Problém je spíš v tom, že ten film je naprosto debilní a ubohej a nic novýho nepřináší. Tyhle filmy jsou všechny jak přes kopírák. Nějakej vědec (samozřejmě američan) zjistí, že je něco v prdeli, ale jeho varování všichni ignorujou, atd... Nemusim to snad psát dál, všichni to známe z X jinejch filmů. První polovina se mi aspoň trochu líbila, ale zbytek - škoda mluvit. Dojemná sračička o tom, jak tatínek v mrazu a sněhový bouři putuje za synáčkem do New Yorku, protože mu dal přece slib. Během cesty samozřejmě musí někdo chcípnout hrdinskou smrtí, ale tatínek stejně nakonec synáčka najde, což je tak strašně důležitá událost, že to dokonce prezident USA všem oznámí během svýho srdcervoucího projevu v televizi. První polovina je tak za 3 hvězdy (ovšem berte v úvahu to, že jsem včera viděl film Night train to mundo fine od Colemana Francise, takže hodnotim nejspíš až moc laskavě), ale druhá polovina je jasnej odpad, takže dávám 2 a myslim, že je to až moc. A dávat hvězdičky za povedený triky opravdu nebudu. Ty jsou dneska v každym druhym filmu. (16.03.2007)

Kupodivu musím konstatovat, že je to docela koukatelné (tedy v rámci možností), to jsem od Emericha nečekal. Asi je to tím, že středobodem je tu namísto záchrany americké demokracie cesta otce za synem. Díky tomu celkem absentuje obvyklý americký patriotismus, což kvituji s povděkem. Žádné veledílo, ale na jedno podívání ujde. Z tria "New Yorských ničitelů" tak vychází jednoznačně vítězně, i když je to vítězství Pyrrhovo. (11.04.2006)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

8.6.2006 - jsem tomuto bijáku dal 3*, ale skoro za 20 let zvedám na 4*, hlavně první část, je vysloveně krasojízda, jak si náš film připravuje na druhou půlku, buduje v nás očekávání, napatí, to prostě nemá chybu, pak začne Ronald Emmerich čarovat s vlnama, mrazem a vůbec počasí by z něj nemělo radost co z něj tady Roland dělá za stvůru, postupné zamrzaní amerckého pobřeží je zkrátka filmařský luxus. Jen mám dojem, že v poslední části už nemá film takovou údernost což bude zřejmě tím, že nemá už moc co dalšího nabídnout, ale i tak se jedná o velkolepou podívanou. (08.06.2006)

Pro mě osobně velké zklamání. Je poznat, že se animátoři vyřádili na počítačových tricích, což nikomu nezazlívám, jenže on někdo zapomněl vrazit taky nějaký peníze do slušnýho scénáře. Morální poselství tu najdete na každém kroku, stejně jako typické klišé: hlavní postava předvídá katastrofu, nikdo jí nevěří, pak katastrofa přijde a tahle postavička ještě musí zachránit svojí rodinu, která někde uprostřed té katastrofy uvízla. K tomu si připočtětě ještě značně nelogické scény, třeba zrovna tu, kdy vše živé venku už po několika málo hodinách umrzá. To by nebylo nic divného, kdyby asi o dva dny později nesehrála v příběhu menší roli partička vlků, kteří se do té doby po ledu vesele proháněla. Ale abych o tomhle filmu nemluvila jen ve špatným světle, musím přiznat, že i přes mizernej scénář, se v něm objevuje pár světlých momentů a to, když se na scéně objeví Ian Holm a Dennis Quaid. Quaid se snaží do své křečovité postavy vložit i trochu toho průměrného člověka a až na pár momentů se mu to i daří, ale filmu jednoznačně vévodí Holm, který dokázal na plátno převést jako jediný plně uvěřitelnou postavu. (07.11.2006)