V hlavní roli múzy (E08)

Dříve než začala Československá televize systematicky zaznamenávat a šířit jevištní umění – činohru, operu a balet – nahrazovala divadelní představení původní dramatickou tvorbu. Nejprve se do studia přenášela nazkoušená divadelní představení, od roku 1955 přenášela řadu představení živě. Postupně se měnil i názor na to, jak jevištní tvar co nejlépe zprostředkovat televiznímu divákovi. I ti nejzarytější odpůrci televizních záznamů uznávají dokumentární hodnotu takových počinů. Díky nim máme představu, jak vypadala v roce 1963 inscenace Drahomíra v režii Otomara Krejči v Národním divadle nebo si můžeme vychutnat herectví Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem ve slavných předscénách. Televizní tvůrci se učili, kolik kamer je potřeba, aby natočili dění na scéně a přiblížili televizním divákům detail herecké práce. Už v roce 1965 vznikl v ČST cyklus Zveme vás do divadla, v němž jeho kultivovaný a zasvěcený průvodce Václav Voska přibližoval vybraná představení pražských divadel. V letech osmdesátých na něj navázal cyklus Dnes večer v…, který se zaměřoval na divadla oblastní. Díky televizi tak máme o tvaru inscenací či hereckých výkonech i jiné svědectví než fotografie. Zatímco u televizního zpracování baletu nebo opery jde o umění převést hudbu nebo pohyb do obrazu a o míru stylizace – tady je třeba zmínit evropsky uznávaného režiséra Petra Weigla – u činohry se cení režijní přístup respektující divadelní tvar. Díky umu televizních tvůrců máme zachovány legendární herecké výkony – Jana Libíčka jako krále Ubu, Petra Nárožného jako hejtmana z Kopníku, Michala Dočolomanského v roli Jánošíka. Televize tuto záslužnou kulturní roli – dokumentovat jevištní múzy a přenášet je do domovů televizních diváků – neopustila za celou dobu své existence. Proměňovala se jen dramaturgie vybraných titulů – v letech 90. se na obrazovku dostanou i tvůrci jako Václav Havel. (Česká televize)