Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Strojvůdce Matys zachrání za druhé světové války při náletu hloubkových letců svou lokomotivu, které láskyplně říká Líza. Sám je při útoku zraněn. Čeká pak doma na uzdravení a na konec války a těší se, že bude znovu na opravené lokomotivě jezdit. Konečně je po válce. Matysův zeť Vojta se stane také strojvůdcem. V den narození svého syna se Vojta opije a zapomene, že má služební pohotovost. Když je pak volán k plnění povinnosti, není k nalezení. Starý Matys se nechá přemluvit, aby ho tajně zastoupil. Na trati zabrání nehodě, když zastaví odpojené vagony. Všichni se domnívají, že vagony zachránil Vojta. Vojta na nátlak rodiny o celé věci mlčí. Matys je poslán do penze. Ještě předtím, než mu přátelé uspořádají slavnost na rozloučenou, spojí se Matys s učni a s jejich pomocí lokomotivu opraví. A v Matysův den poslední se všechno obrátí - stroj je v pořádku a přednosta vyzve Matyse, aby na něm dál jezdil. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (50)

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Marvan nemůže za to, že musel hrát ve filmu, neprávem označovaném za agitku. Bylo mu 47 a hrál dědka a o dvacet let později hrál radu Vacátka v hříšných lidech a nikdo si už na tohle nevzpomněl. Na druhou stranu ve své době to musel být úžasný počin, dát mu zdání takzvaného budovatelského! filmu a přitom vynechat stranu a spol. Na druhou stranu (ne tu vládnoucí) bylo těsně po únoru a tak vlastně žádné budování ještě tak nelezlo do všeho. Berme film jako poctu železničářům a poctivé práci, fakt bez ironie. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Únorový komunistický převrat zcela převrátil dosavadní koncepci výroby celovečerních hraných filmů. Bylo ustanoveno šest výrobních skupin, v jejichž čele stanuli přední režiséři (Vávra, Steklý, Frič, Čáp a jiní) a vznikly tzv. tématické plány, které podporovaly pouze určité žánry (jasně privilegovaným se stal socialistický realismus). V letech 1948 až 1955 vznikla řada tzv. agitačních snímků, jejichž děj se z valné části odehrával na polích, v továrnách, dolech, na vesnici či podnikových rekreacích. Lidová veselohra režiséra Václava Kubáska Železný dědek se těmto zásadám víceméně vyhýbá. Prostředí dráhy má sice punc dělnické lokality, ovšem samotný dějový příběh je míněn spíše jako skromná pocta železničářskému řemeslu. V titulní roli se objevil Jaroslav Marvan, který se po válce téměř jako jediný předválečný umělec uplatnil i v nově zestátněné kinematografii. Stal se vyhledávaným představitelem bručovitých pedantů, procházejících povinnou proměnou v uvědomělé pracanty, což se z dnešního hlediska jeví jako šablona, ale Marvan je svým temperamentem a přirozeností povýšil na lidsky přijatelné figury. DĚDEK zároveň tvoří jakýsi most mezi pozdně protektorátními snímky s výchovnou tendencí a ranými socialistickými agitkami. Současný divák pak v závěrečném hodnocení volí zlatou střední cestu, bohužel často navzdory skutečným kvalitám. ()

Reklama

GIK 

všechny recenze uživatele

Výborný Jaroslav Marvan v roli stárnoucího strojvůdce Matyse. I ostatní odvádějí kvalitní výkony, především Otomar Krejča v roli Matysova zetě a Vítězslav Boček jako přednosta. Film bych neoznačoval jako budovatelský. Jedinkrát nezazní slovo soudruh, s úctou je zmíněn prezident Masaryk, nejde zde o žádnou kolektivní výstavbu socialismu, jen parta učňů je ochotna pomoci Matysovi s opravou jeho milované lokomotivy Lízinky. Povedla se i hudba, jejímž autorem je Miloš Smatek. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Budovatelský? To snad může tvrdit pouze někdo, kdo budovatelský film nikdy neviděl. Ani slovíčko o lidu, který by měl vládnout, ani větička o tom, že někdo je nebo není ve straně, ani žďibet jakékoli politiky nebo propagandy... Jenom starý strojvůdce Matys, který miluje železnici a svou lokomotivu. Ba co víc, dokonce si s ní povídá jako s živým tvorem... Jestli neznáte podobně zapáleného železničáře tak platíte pivo! Já jich znám hned několik. Jaroslav Marvan ve filmu exceluje. Je zcela přirozený a krásně umanutý. Slušná je i režie, a kamera dosyta si užívající kolejí a dýmajících lokomotiv. Srdcová záležitost... Zajímavé komentáře: Karlos80, Marthos, vypravěč, GIK ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Železný dědek není budovatelským filmem, ale výchovnou veselohrou, radující se z návratu k normálnímu způsobu života po válce. Není to žádné převratné dílo, ani nespoutaná a brilantním vtipem prolezlá komedie, ale díky herecké vložce dvou hlavních hereckých protagonistů dokáže pobavit i v dnešní době. Ten výchovně karatelský styl je po době, kdy hladina morální etiky společnosti rozbředla pod nánosy zuřivě pochodujících německých bagančat, pochopitelný a chvályhodný. Hlavní postavou je poctivý strojvůdce Antonín Matys (velmi dobrý Jaroslav Marvan), zcela oddaný své práci a oblíbené lokomotivě. A když se někdo nechce vzdát svého smyslu života a poslání, tak zatne zuby stejným způsobem. Druhou hlavní postavou je Matysův zeť a začínající strojvedoucí Vojta Jandera (skvělý Otomar Krejča st.), vzorný pracovník, přívětivý společník a čestný člověk s jednou jedinou chybičkou. Nejzápornější postavou je dělník Žejdlic (zajímavý Vladimír Hlavatý), úskočný, závistivý a pomstychtivý ulejvák a zloděj. Z dalších postav: Matysova starostlivá manželka Božena (Marie Ježková), Matysova dcera a Janderova žena Marie v očekávání (Marie Kautská), snaživý Matysův nadřízený a přednosta Podroužek (Vítězslav Boček), vstřícný dílenský mistr František Zálabský (příjemný J. O. Martin), přátelský topič Vašek Kajdoš (Lubomír Lipský st.), svědomitý železničářský zřízenec Hanousek (sympatický Stanislav Neumann), úlisný prodavač v konzumu (Karel Effa), či nejvýraznější z pomáhajících učedníků Bořík (Antonín Šůra). Železný dědek není nezapomenutelnou zábavou, ale jeho výchovný charakter nelze zaměňovat za ryzí budovatelskou propagandu. ()

Zajímavosti (11)

  • Lokomotiva 275.0 „Nohatá“, s níž jede Matys (Jaroslav Marvan) a Gajdoš za Ouklice, má tendr 516.0 – původně šlo o rakouskou řadu 156. Jednalo se o univerzální uhlák, využívaný pro široký okruh lokomotiv. (Robbi)
  • Na začátku druhého dílu jsou ve dvojexpozici použity záběry z dokumentárního filmu Cesta k barikádám (1946). (lausik)
  • Na začátku druhého dílu jsou ve dvojexpozici použity záběry z dokumentárního filmu Cesta k barikádám (1946). Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (ČSFD)

Reklama

Reklama