Režie:
Olina ŠvarcováScénář:
Miloš KratochvílKamera:
Rudolf Milič ml.Hudba:
Vítězslav HádlObsahy(1)
Loupežník Voděra (O. Vlach) měl syna Matěje (P. Štěpán) a dal ho do učení k dědovi Dobrodědovi (J. Somr). Přál si totiž, aby z něj vyrostl slušný člověk. Matěj se ale zamiloval do dědovy vnučky Juchejky (G. Filippi), bláznivé mladé čarodějky, která vyváděla neuvěřitelné kousky… Juchejka, která do té doby trávila svůj život jen zábavou, se nakonec do Matěje zamilovala také a změnila se v rozumnou dívku, která ví, jakou sílu má dobro a co znamená čistá láska. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Jen hlupák považuje za hloupé to, co je průzračné a jednoduché záměrně - pište si, tohle v Moudré knize děda Dobroděda nenajdete. Nekomplikovaný úsměvný příběh určený spíš mladším školním dětem, který potěší i kohokoliv staršího a ze školy dávno vyšlého, kdo má zrovna přijímač nastavený na slovní hříčky, dětské vtipy a roztomile podaná pohádková klišé. A teď složitější otázka, kterou pohádka navozuje. Kam se ztratili Juchejčini rodiče? ()
Pane dědo, to nemělo vůbec žádný nápad! Jestli takhle mají vypadat pohádky, tak to potěš koště. ()
Pohádka, která má celkem šťávu. Pro děti pořekadla lidové moudrosti, dobré dialogy (zvláště Dobroděje s exloupežníkem Voděrou) i humorné prvky. ()
"Nic si z toho nedělej, že máš svědomí !! Já mám zase křivej nos..";) ()
Hodně bezduchá pohádka a to mají "naše" pohádky daleko na víc! Tohle dětem raději nepouštět. 30% ()
Zcela bezkrevná, ale také neškodná a určitě ne až zas tak nudná pohádka s hezkým obrazem, ale prázdným obsahem. Na tu bídu, co se v novodobé éře České televize točí, to celkem ujde. Hudba: Vítězslav Hádl ()
Nevim, kdo je Petr Stepan, ale za hlavniho hrdinu se nehodil. Somr ok, Vlach ok, Vacek celkem ok, Filippi roztomila. Ale jinak to pohadka byla takova unavna a byl jsem rad, ze uz je konec. ()
Jedna z novějších a slabších pohádek, rozhodně ale nepatří do kategorie "debilní". ()
Česká televizní pohádka s velmi prázdným příběhem, jehož jednoduchost byla do jisté míry vynahrazena humornými prvky. Polepšený loupežník Voděra (neuvěřitelný O. Vlach), jenž toužíc odčinit své hříchy pošle svého syna Matěje k dědovi Dobrodědovi do učení dělat dobré skutky, se jednoznačně nejvíc zasloužil o humorné odlehčení této pohádky. Právě dialogy mezi loupežníkem Voděrou a dědem Dobrodědem v podání jako vždy skvělého J. Somra považuji za nevtipnější. Vedlejší postavy pohádky doplňují ztřeštěná, až jakoby zdrogovaná, čarodějnice Juchejka (přenádherná G. Filippi) a Matěj (nepříliš talentovaný P. Štěpán). Absence zajímavého nápadu je docela fatální problém pro tuto pohádku, nicméně kvůli jedinečnému O. Vlachovi a J. Somrovi přidávám jednu hvězdu. ()
No asi jsem nesledoval dost pozorně, ale přišlo mi to zbytečně domotané a zamotané. Nemělo to souvislou linii, ale dětem to asi bude jedno. Občas jsem se i zasmál. ////Odpověď na otázku uživatelky Jezinka, kam se poděli Juchejčini rodiče. Nikam, narodila se jako sirotek. :-) ()
Gabriela Filippi je sice krásná, ale místy spíše připomíná puberťačku. Ta její rozjuchanost působí časem spíše jako bolehlav než jako roztomilost. A Oldřich Vlach působí jako otec buď už senilně nebo byl i za života hlupák. A proto se asi stal loupežníkem. Přitom, světe div se, v životě je to naopak. Ti největší loupežníci jsou mazaní chytráci. Ať se ale Matěj učil jakkoli, dělal to tak, že z toho šla hlava kolem nejen jemu. Na dvou scénách natočit celou pohádku by šlo, kdyby ovšem jen měla dramaturgicky zajímavější nebo alespoň humornější děj. A přiblblé divení se všemu loupežníka Voděry samo o sobě nestačí. ()
No tvl... Juchejce bych fakt jednu plácla... Krumpáčem! :-( ()
Výborný začátek s vynikajícími Vlachem a Somrem, bohužel právě na základě jejich vynikajícího hereckého výkonu o to víc vyniká, jak jsou ostatní herci slabí jako třikrát převařený čaj. ()