Josef Somr se narodil v moravské obci Vracov u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů. Rodiče měli malé hospodářství a malý Josef na něm už od útlého dětství musel pomáhat. Otec, původní profesí truhlář, si našel místo na dráze a postupně prošel všemi profesemi, až se stal výpravčím. Jeho syn se tak mohl důvěrně seznámit s prací ve skladišti, depu i ve stanici. Josef Somr záhy dokázal přestavovat koleje nebo stavět návěstidlo. Tyto zkušenosti se mu později hodily, když natáčel svůj nejslavnější film - OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Do svých 14 let byl ostatně přesvědčen, že půjde v otcových stopách a stane se železničářem. Jenže po příchodu na kyjovské gymnázium zjistil, že nemá nadání na technické předměty a jeho studijní výsledky byly rozpačité.
Přihlášku na brněnskou JAMU podal v podstatě náhodou, když se nemohl rozhodnout, co dělat po maturitě. Podle svých slov býval v dětství značně nesmělý, přesto v drobných rolích vystupoval s místními ochotníky a tato zkušenost se mu na škole hodila. V průběhu studia přišel herectví na chuť a rychle doháněl vzdělání - zajímal se o hudbu a literaturu. V roce 1956 studium dokončil a odešel do svého prvního angažmá v Českém Těšíně. Po dvou letech se vrátil do Brna a další tři roky působil v Divadle bratří Mrštíků. Následující čtyři roky odehrál na jevišti divadla v Pardubicích.
Nadějného herce si všimla režisérská dvojka Klos a Kadár. Přidělili mu epizodní roli lékaře v psychologickém dramatu OBŽALOVANÝ. Talent Josefa Somra zaujal režiséra Jana Kačera, a tak v roce 1965 herec získal angažmá v právě zakládaném Činoherním klubu. O rok později si ho režisér Menzel vybral do role železničáře ve svém oskarovém snímku OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Úspěch filmu znamenal průnik mezi hereckou elitu. V následujících 35 letech byl pokládán za jednoho z nejlepších psychologických herců na našem teritoriu, se schopností zahrát komplikované, vnitřními rozpory rozdírané charaktery. Jeho specialitou byli nejrůznější slaboši, intrikáni a hochštapleři, obecně nesympatické postavy. Díky těmto rolím Somr obvykle nefiguroval v popředí žebříčků divácké popularity.
V 60. letech si zahrál v několika kvalitních filmech, jako byla SOUKROMÁ VICHŘICE, ÚDOLÍ VČEL nebo SMUTEČNÍ SLAVNOST, nejoceňovanější byl jeho výkon ve filmové adaptaci Kunderova románu ŽERT, kde přesvědčivě zahrál zatrpklého Ludvíka Jakla jako muže živícího léta naději, že se pomstí za křivdy spáchané na něm v dávné minulosti. Ačkoliv byl Josef Somr vysoce uznávaným hercem, je zajímavé, že hlavní role získával jen výjimečně. Obvykle byl jen přihrávačem nebo protihráčem hlavních postav a objevoval se v rolích středního či menšího významu. V roce 1974 získal zajímavou příležitost v televizním seriálu BYL JEDNOU JEDEN DŮM, kde si zahrál nespokojeného trafikanta Soumara. O rok později zazářil v komické roli přísného učitele ve snímku PÁNI KLUCI.
V roce 1978 přestoupil na popud Miroslava Macháčka do Národního divadla a stal se jedním z pilířů souboru. Pokračoval ve filmové kariéře, objevil se v pohádkách DEVÁTÉ SRDCE a TŘI VETERÁNI, v komediích POZOR VIZITA či SLAVNOSTI SNĚŽENEK nebo v dramatu z prostředí protialkoholní léčebny DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ. V 90. letech si zahrál coby důstojník v ČERNÝCH BARONECH, nicméně podstatně větší prostor mu v té době už dávala Česká televize.
Somrův příjemný hlas několikrát využili tvůrci večerníčkových seriálů, např. v CESTÁCH FORMANA ŠEJTROČKA nebo v BUBÁCÍCH A HASTRMANECH. Jeho hlas se coby nesympatický Bretschneider objevil i v animovaných OSUDECH DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA. Namluvil také řadu dokumentů a pochopitelně nezanedbával ani práci v dabingu. Velký prostor mu dával rozhlas, zejména stanice Vltava, kde se např. podílel na úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci.
Za roli v Hrubínově Romanci pro křídlovku na prknech Národního divadla získal cenu Thálie pro rok 1997. V roce 2001 převzal druhou za strhující představení Gin Game, které vytvořil v pražské Viole spolu s Blankou Bohdanovou. V roce 2005 obdržel z rukou prezidenta republiky za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. Hlavní filmové role vedle zmíněného ŽERTU vytvořil také v Kachlíkově snímku RADOST AŽ DO RÁNA a v Michálkově filmu O RODIČÍCH A DĚTECH. V roce 2002 odešel znechucený nekoncepčností Národního divadla do důchodu a vzápětí ho postihl akutní zánět slinivky, který vedl k náročné operaci a v následujících letech omezil jeho pracovní nasazení. Později začal znovu v divadlech hostovat a pracoval i pro televizi a rozhlas. Pro herectví Josefa Somra bylo vždy charakteristické mimořádné nasazení, pečlivá příprava a sebereflexe, díky kterým si mezi kolegy z herecké branže vydobyl mimořádný respekt.
Milan "gudaulin" Černý
