Tajemný předmět touhy

Ať už byly důvody obsazení hlavní role dvěma herečkami jakékoliv, já ho shledala jako rušivé. I když si uvědomuji, že obsazení dvou žen s různým temperamentem i způsobem herectví byl záměrný, přesto mi připadá jako zbytečný. Luis Buñuel je uznávaným režisérem, řekla bych takřka glorifikovaným, ale to neznamená, že jeho filmy se budou líbit každému bez výhrad. Má svůj rukopis, jeho vyprávění bývá často rozvláčnější, hlavní téma se často opakuje. Přesto si myslím, že Tajemný předmět touhy může i dnes oslovit. (08.07.2014)

Oscar za scénář? Však je to pouhý výsměch Pierre Louÿsovi a všem dalším verzím, které jsou tu jen opětovně mimoděk a mechanicky převedeny do Buñuelova sebestředného pojetí. Určitě není náhodou, že tento velký pozér ukončil své dílo právě zastavením nad rozmary provokatérky Conchity, ale nechme vás dál snít váš naivní sen o Luisově originalitě. Já si jdu ještě zkontrolovat verzi s Bardotkou a zůstávám si spokojeně mnoucí ruce nad požitkem von Sternberga a jeho masocha upřeného na božskou Marlene. (14.03.2013)

Bolo by ladné interpretovať Buňuelov epitaf ako schematickú mozaiku s jasnou štruktúrou, pretože sám svoj vnútený štýl interpeluje k rôznym interpretáciám. A najpravdepodobnejšou z variant bude to, že ide o kombináciu jeho celoživotných umeleckých leitmotívov s tými, ktoré charakterizovali "jeho" obraz spoločnosti, ktorú tak náramne a nápadito vo svojich dielach rozdroboval. Jeho posledný film je ohromnou ukážkou ľahkosti a vážnosti témy s ironizujúcim nadhľadom, ako vystrihnutý pre Reya a jeho stareckým dobiedzaním po mladom mäsku. Každý osobitý pohľad, každá scéna je mimoriadne čitateľná pre výslednú významotvornosť symbolík, z ktorých Buňuel vychádza. A neodolateľná Sevilla je kapitola sama o sebe. (23.06.2018)

Předlohou filmu byla kniha Pierre Louyse, pokud vím, u nás vyšla pod dvěma názvy novější „Žena a loutka“ a původní „Žena a tatrman“. Obojí výstižné. Conchita dokonale ovládá umění manipulace, je nepřístupná jen tak, aby tokajícího loudila neodradila a zároveň natolik přítulná, aby si ho tím víc připoutala a ze zištných důvodů udržela. „Nepatřím nikomu, jen sobě, a zůstanu sama sebou. Nemám nic cennějšího než sama sebe.“ . ... „To je moje kytara. Budu na ni hrát, pro koho budu chtít já.“ Při natáčení se Luis Buňuel dostal do konfliktu s hlavní představitelkou Ángelou Molina a byl nucen obsadit roli Conchity ještě náhradnicí Carole Bouquet. (16.08.2005)

Cesta vo vlakovom kupé môže byť klasickou tichou jazdou a postranným pozeraním na tváre a správanie spolucestujúcich, ale niekedy sa môže zmeniť na zaujímavé, plnokrvné rozprávanie. Buňuel sa vo svojom poslednom filme ústami postaršieho cestujúceho takto rozpráva zaujímavej spoločnosti v kupé (medzi ktorou preblesknú v úvode náznaky letmého poznania sa z minulosti) príbeh svojej poslednej vášnivej lásky, ako ospravedlnenie, či vysvetlenie svojho činu z úvodu, kedy vyleje mladej dievčine nastupujúcej do vlaku vedro vody na hlavu. Prestriedavanie dvoch prostredí: vlakového kupé a samotného príbehu, obsadenie jednej z hlavných postáv dvomi rôznymi herečkami, putovanie rôznymi prostrediami (od Paríža cez Švajčiarsko do Španielska), náhle absurdné zvraty, všetko v objatí všadeprítomného terorizmu sú poznávacími znameniami tohoto filmu. Filmu, ktorý je surrealizmom šmrcnutý navonok len zľahka, akoby bol len závanom niekdajších režisérových uleteností, ale v skutočnosti je surreálne srandovne vážnym viacvrstevným príbehom o vysnenej a znova sa vracajúcej, opakujúcej sa láske a zúfalstve, či dokonca nenávisti aké môže takáto fatálna láska vyvolať. (22.04.2005)