Conspiracy
Režie:
Frank R. PiersonScénář:
Loring MandelKamera:
Stephen GoldblattHrají:
Kenneth Branagh, Stanley Tucci, Colin Firth, Jonathan Coy, Brendan Coyle, Ben Daniels, Barnaby Kay, Kevin McNally, Ian McNeice, Brian Pettifer, Ewan Stewart (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se 20. leden 1942. Je mrazivý den, sněží a nikdo netuší, co se zanedlouho odehraje v domě u jezera Wannsee nedaleko Berlína. Major SS Adolf Eichmann osobně dohlíží na to, aby pohoštění i nápoje připravované pro skupinu očekávaných nacistických pohlavárů byly bez jediné chybičky. V limuzínách s osobními šoféry se postupně sjíždějí nejvýše postavení muži Třetí říše někteří v uniformách SS, jiní v oblecích vládních úředníků, další ve zcela nenápadném civilu. Posledním z patnácti pozvaných je Reinhard Heydrich obávaný šéf hitlerovské policie a říšský protektor. Už ve chvíli, kdy vkročí do vstupní haly, vzbuzuje mezi ostatními hosty zároveň obavy i respekt nejen proto, že má nejvyšší hodnost, ale zejména proto, že sám maršál Göring rozhodl, aby Heydrich svolal tuto tajnou schůzku a vyřešil na ní veškeré podrobnosti konečného řešení židovské otázky. V následujících devadesáti minutách právě tito muži rozhodnou o osudu milionů lidí v celé Evropě. A když konspirační setkání skončí, konečné řešení začíná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (313)
Konečné řešení židovské otázky. Tahle hrozná věta dostala na uvedené konferenci svou podobu, kterou Adolf Eichmann začal hned realizovat. Je neuvěřitelné s jakým klidem dokázalo pár lidí rozhodnout o osudu statisíců. Tohle by se mělo povinně pouštět těm mladším (a nejen jim). Výborné herecké výkony přidávají na autenticitě, ze které mrazí. Já samozřejmě kvitoval účast mých oblíbenců Colina Firtha a Kennetha Branagha. ()
Výborné komorní drama o konferenci, při níž bylo dohodnuto vyhlazení Židů v celé Evropě. Kromě tématu, které rozhodně nenechá nikoho chladným, se může tenhle zdařilý televizní snímek pyšnit i vynikajícími hereckými výkony Kennetha Branagha, Colina Firtha a Stanleyho Tucciho. ()
Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%. ()
Jedna místnost, několik postav a jedna z nejmrazivějších kapitol minulého století. Excelentní herecké výkony a jiskření tak mohutné, že by mohl každý druhý režisér závidět. Frank Pierson je hrozně krutý vypravěč - a je to zatraceně dobře! Stanley Tucci, Kenneth Branagh a Colin Firth ve vrcholné formě... ()
Několik důležitějších nacistických funkcionářů devadesát minut mluví a mluví a mluví, až se domluví. Občas něco snědí, napijí se, pohádají se, začnou jako stádo dobytčat mlátit pěstmi do stolu, ale jakým způsobem „židovskou otázku“ nakonec vyřeší je pochopitelně známo již několik desítek let. Jediný dochovaný spis o této přísně tajné konferenci (oficiálně k ní nikdy nedošlo) nelze považovat za zdroj dostatečně věrohodný, nemá však valného významu zpochybňovat detaily, na děsivosti tématu by to nepřidalo ani neubralo. Sledovat konverzaci patnácti chladnokrevných Němců bylo znepokojivé, ještě více znepokojivé pro mě však bylo, že jsem se od filmu nedokázal odtrhnout. Výborní herci, nápaditá kamera, jeden dům, pár exteriérů – tak málo občas stačí ke kvalitnímu filmu, jde jen o to, mít dostatečně silný námět. 80% ()
Skvostnost tohoto dramatu vyplouvá na povrch stejně jasně jako srdečný úsměv Kennetha Branagha, ačkoli se za ním skrývá absolutní zlo a vraždy v řádech milionů. ()
Z historického hlediska bych tomuto filmu dal pět hvězdiček bez mrknutí oka. Ovšem z hlediska kvality musím ubrat. Nechci být nepochopen, ale připadal jsem si jak na čaji o páté. Přitom, když si přečtu právě onen protokol z této konference , který jsem zanechal v diskuzi u tohoto filmu, tak se mě dělá špatně. ()
Dvanáct lidí, dvě hodiny, navždy pozměněný svět. Z toho nezávazného tlachání, kde největší půtky vznikají proto, že se odporuje některým dřívějším zákonům, mrazí. Branaghův usměvavý, věčně optimistický a přátelský Heydrich patří (minimálně) do top dvacítky největších filmových hajzlů všech dob. Ohrnovat nos nad tím, že se kamera víceméně nepohne od stolu, mi přijde u televizní rekonstrukce události takového charakteru dosti scestné. ()
Upřímně řečeno, pokud si tenhle film pustí nějaký TOTÁLNÍ historický analfabet, neznající ani pojem "2. světová válka", tak bude asi děsně zklamán, jelikož celý film se jen kecá a kecá a kecá... Ale každý, kdo má alespoň nejzákladnější historické znalosti a ví alespoň přibližně, O ČEM se kecá, musí prostě tomuto filmu dát alespoň ony 4 hvězdičky. Prosté mono- a dia-logy nevypoví nic, pokud člověk nezná, co následovalo... Vynikající a neskutečně chladně snad až nad-árijský Kenneth Branagh. Stanley Tucci v životní roli Adolfa Eichmanna. ()
Přesně v půlce válečného období se odehrála v zámku ve Wannsee. tato neméně důležitá porada o konečném řešením židovské otázky a fakt, že se dochoval jeden jediný záznam, ještě k tomu kopie originálu, kterou nalezli v soukromých lejstrech Martina Luthera značí, že porada to byla velice důležitá a znázorňující tehdejší rozpoložení Německa. Excelentní herecké výkony dodali autenticitu porady a tímto se také film stává jedinou konstrukcí zachycující okamžiky předních velitelů Německa samozřejmě v produkci renomovaného studia HBO, který se ten samý rok chytl se seriálem Bratrstvo neohrožených. Při sledování mi až mrazila nepříčetnost několika pohlavárů a sebemenší jistota výhry nad celým světem...možná toto nakonec způsobilo pád Třetí říše. ()
Příjemně natočený konverzační film o tématu, které změnilo svět a díky kterému ze světa zmizelo několik milionů židů. O všem se zde mluví jako jen mimochodem a i Kenneth Branagh jako Reinard Heydrich působí jako by mluvil spíš o vyhubení krys než skutečných lidí. ()
Scénář: Loring Mandel .. Ochladilo se. 20 ledna 1942 se sešel Alfred Meyer, Georg Leibbrandt, Wilhelm Stuckart, Erich Neumann, Roland Freisler, Josef Bühler, Martin Luther, Gerhard Klopfer, Friedrich Wilhelm Kritzinger, Otto Hofmann, Heinrich Miller, Karl Eberhard Schöngarth, Rudolf Lange, Adolf Eichmann a Reinhard Heydrich za účelem doladit tzv. program konečného řešení židovské otázky (*), zejména upřesnit metody a další s tím související, převážně právní aspekty. Obsah je stejně tak mrazivý, jako počasí kolem sídla nedaleko Berlína, kde se nejhrůznější čin Třetí říše rozvedl do své finální podoby. Teď už chápu, že byl český atentát na Heydricha tak důležitý. Bylo to pořádné hovado. ()
V roce 2001 se natočilo několik filmů s válečnou tématikou, začala i sama válka(Bushovci s Ládinovci).Pár z těch filmů-Černý jsestřáb sestřelen, Země nikoho ad.- se staly oceňovanými a sbíraly Oscary.Ale to nejlepší s válečnou tematikou je televizní- seriál Bratrstvo neohrožených a Konference ve Wannsee- a ještě k tomu od jedné produkční společnosti, kterou snad nemusím déle představovat, HBO.Bratrstvo je seriál přímo o válce a sbíral ocenění.Konference- a to je na ní nejlepší -je komorní drama na pozadí války která popisuje setkání nacistických pohlavárů a jejich jednání o řešení problému židovské otázky.Herecké výkony jsou naprosto dokonalé není co vytknout, skvělému výsledku přidává i prostředí kruté zimy.Je to i přiměřeně dlouhé takže nuda určitě nehrozí.A herecký koncert Stanleye Tucciho jakožto Adolfa Eichmanna je nezapomenutelný, pro mě jsou ostatní v pozadí. ()
Děsivé. Branagh fascinující. Je zajímavé, že napětí ve filmu je spíše dáno jinak nepodstatnými půtkami nacistických pohlavárů - přičemž ale všichni byli svině a víceméně byli zajedno - jen se tu hádají o detailech (např. jak se to právně zařídí). Přesto to docela funguje. ()
Hlavně z historického hlediska velmi zajímavý a poučný film. Absence jakékoliv akce, čistě konverzační drama, ale i přesto přesvědčivé herecké výkony a atmosféra, z které oprávněně mrazí... ()
Komorní drama o "čaji o páté", kde se jen tak mimochodem projednává jeden z největších zločinů proti lidskosti. Odosobněně, se společenskými úsměvy. Předpokládá se, že jste s historickými fakty seznámeni, a tak se příliš nepodává pomocná ruka. Z výsledku (myšleno filmového) mrazí více než byste řekli, že je vůbec možné, když se jedná čistě o "interiérovou konverzačku". Skvělí jsou hlavně herci; a to všichni bez výjimky. Ovšem Heydrich v podání excelujícího Branagha je kapitola sama pro sebe. ()
Přišlo mi to jako "12 rozzlobených mužů" na nacistický způsob. Celé se to také odehrává v jedné místnosti, vždycky se jedná, pak námitka, pak přestávka a na konci se usnesou jak to těm Židům natřou. Nechybí nacistické vtipkování a narážky na "růžové Židy," kterým se pak všichni společně od srdce zasmějí. Člověku nad tím až zůstává rozum stát. Nicméně herecky velice dobře zvládnuté a po ostatních stránkách přinejmenším uspokojivé. ()
Film zbytečně srážejí nevěrohodní herci (výkony vesměs dobré, avšak většina nevypadala příliš "německy"), třebaže pár výjimek by se našlo, např. Ben Daniels jako Bühler - tomu jsem to skopčáctví věřila - naproti tomu odbarvený Stanley Tucci jako Eichmann spíše rozesmál. Formát TV filmu je více než pochopitelný - tohle by v kinech nemělo šanci - snímek se zdá být mnohem kratším než ve skutečnosti je a to je rozhodně na škodu, neboť člověk má pocit, že se v něm vlastně vůbec nic nestalo, ačkoli se tam řešila jedna z nejzásadnějších otázek 20. století. Přesto by se tu snad našly i nějaké klady - když už nic jiného, tak alespoň jakás takás informační hodnota, jak že ta ohavná konference vlastně přibližně probíhala - a člověk si hned zpočátku, víc než kdy jindy, uvědomí onu neskonalou absurdnost toho, co měli Němci v plánu (a co také z velké části uskutečnili)... ()
// Ani HBO spolu s áčkovými herci nedokáže film bez dramatické linky, vývoje a vyvrcholení zachránit od vyhoření. Sorry, not moved. ()
Vidím, že je zde poměrně značné množství lidí, kteří věří tomu, co je jim v obsahu filmu Konference ve Wannsee a na pozlaceném tácu poválečné propagandy servírováno. Je totiž pravdou, že právě tato tajná konference nacistických pohlavárů je naprosto klíčová pro vyslovení obvinění o tom, že nacisté se rozhodli fyzicky zlikvidovat všechny židy. Je tomu skutečně tak nebo jde o možná až o příliš silně užitou nejen básnickou licenci autorů, ale hlavně o snahu podpořit "Průmysl holokaustu"? https://www.databazeknih.cz/knihy/prumysl-holocaustu-77759 - autor je žid, takže nelze říci prakticky nic o nějakém antisemitismu. Dovolím si zde zpřístupnit jeden text, který se tématem zabývá. Jak zdůrazňuje Timothy Snyder, nemělo Německo v den útoku na SSSR (22. 6. 1941) žádný plán co učinit s židy, natož plán k jejich vyhlazování (sic) [Snyder 2015]. Konference ve Wannsee rozhodla v lednu 1942 o tzv. konečném řešení pro evropské židy – místo vystěhování mimo Evropu za války téměř neuskutečnitelného kvůli vytížení německých lodí přepravou strategicky důležitého zboží a převaze britského válečného námořnictva, nastoupil plán transferu na východ Evropy, do Generalgouvernementu a do dobytých sovětských území. Po útoku proti SSSR se začalo uvažovat o tom, že se po rychlém německém vojenském vítězství židé pošlou do opuštěných táborů GULAGu, zejména za Uralem [Snyder 2015]. Těsně před konferencí ve Wannsee Hitler rozhodl, když válka proti Sovětskému svazu přináší prostory pro vystěhování židů na Východ, do dobytých území, že se s jejich exodem na Madagaskar nebo jinam na světě již nemusí počítat. Konference jednala o způsobech jejich deportování – hlavně z ghett, která pak měla být zrušena – přičemž ze stěhování měli být vyloučeni židovští vojenští veteráni z první světové války, osoby starší 65 let a židé, kteří pracují v podnicích důležitých pro válečné úsilí. Nutno zdůraznit, že v protokolu z konference ve Wannsee není ani náznak toho, že židé tam mají být likvidováni (sic) [Reitlinger]. Text je jako faksimile dostupný v internetu. Podle německého historika Roberta Gerwartha měl Heydrich účastníkům konference ve Wannsee objasnit, co se tam má s židy dít, takto: „Židé mají být na Východě pod příslušným vedením nyní v rámci konečného řešení vhodným způsobem pracovně nasazeni. Ve velkých pracovních kolonách oddělených podle pohlaví budou práceschopní židé v těchto oblastech na stavbách silnic, přičemž nepochybně velká část odpadne přirozeným snížením jejich počtu.“ [Gerwarth 2011] Je však otázkou, zda to tam opravdu Heydrich řekl, protože z konference ve Wannsee se zachoval pouze protokol, kde Heydrichův výrok není, a v seznamu účastníků v protokolu z konference se jeho jméno nevyskytuje. Ví se, že bylo zhotoveno a distribuováno celkem 30 číslovaných a tajných exemplářů protokolu z konference. Po válce byl v roce 1947 nalezen jen jediný s číslem 16 a to v archivu německého ministerstva zahraničí. Byl zveřejněn v 50. letech ve Spolkové republice Německo jako faksimile ve spojenci knižně vydaných Aktech k německé zahraniční politice (ADAP). O tomto poválečném vydání ADAP je známo, že některé dokumenty z archivu říšského ministerstva zahraničí z prvního, válečného vydání ADAP západní spojenci vynechali, některé další zase tvůrčím způsobem podvrhli, a připojili dokumenty archivované po onom prvním vydání ADAP. V protokolu z konference č. 16 nalezeném v říšském ministerstvu zahraničních věcí není uvedeno, kdo jej poslal (chybí záhlaví), chybí datum a místo zhotovení, spisová značka odesilatele, rozdělovník dalších exemplářů, komu je určen konkrétní exemplář č. 16, kdo ručí za doslovnost zapsaného textu a podobně. Text protokolu při bližším zkoumání obsahuje stylistické prohřešky vůči němčině, které nejsou gramaticky chybné, ale jež by rodilý Němec píšící v daném stylu nepoužil. Pak text obsahuje i malé chyby, například užití singuláru nebo plurálu v němčině, který se nepoužívá nebo neexistuje, ale v angličtině ano. Vypadá to, jako kdyby se jednalo o ne zcela perfektní překlad z angličtiny. V roce 1961 se však v knize s názvem Eichmann und Komplizen napsané zástupcem hlavního amerického prokurátora s nacistickými zločinci u IMT v Norimberku Robertem Maxem Wasiliiem Kempnerem objevila další faksimile exempláře protokolu z konference ve Wannsee s přesně stejným pořadovým číslem 16 (sic), který se od prvního v ADAP sice nelišil zněním textu, ale použitým psacím strojem, velikostí a tvarem razítka s nápisem Geheime Reichssache!, přičemž na exempláři č. 16 zveřejněném v ADAP v 50. létech je SS psáno runami (německé psací stroje z nacistické éry měly k tomu speciální klávesu) a spisová značka je napsaná rukou, aby na exempláři zveřejněném Kempnerem bylo SS psáno latinkou a spisová značka napsána strojem [Mentel]. Originál Kempner ani po výzvách nepředložil. Dodnes není zřejmé, proč Kempner nepoužil protokol zveřejněný v knižním vydání ADAP, zejména když odlišné protokoly měly stejné rozdělovací číslo 16. Protože oba tajné protokoly stejného čísla v ADAP a Kemptnerově knize byly veřejnosti v průběhu několika málo let prezentovány ve formě faksimile originálu, nedá se z toho nic jiného vyvodit, než že se alespoň u jedné faksimile protokolu nezvratně musí jednat o podvrh (sic). Když jedna faksimile je podvrh, navozují slovně shodné texty obou faksimilí tajného protokolu stejného čísla podezření, že oba exempláře jsou podvrhy. Není ale vůbec jasné, jaký byl zamýšlený účel. Co asi obsahoval text původního protokolu z konference ve Wannsee, pokud se vůbec zachoval, když západní spojenci měli potřebu jej nahradit falsem, k čemuž určitě nebyli vedeni snahou Němcům a Německu ulehčit vinu? A proč vyrobili dva exempláře protokolů se stejným textem, ale v detailech odlišné, navíc stejného rozdělovacího čísla? Západní mocnosti dvojí existenci protokolu stejného rozdělovacího čísla nechaly dodnes bez pokusu o vysvětlení, což je u dokumentu takové důležitosti a vysokého bývalého postavení autora knihy R. M. W. Kemptnera u IMT nanejvýš zvláštní. Německo jako stát se k tomu nevyjadřuje, protože mu bylo a dodnes je zapovězeno Předávací smlouvou z roku 1955 cokoliv namítat proti správnosti rozsudků a rozhodnutí spojeneckých soudů v Německu, přeneseně i o pravosti dokumentů v ADAP vydaných v 50. létech spojenci. V KZ Bełżec se začalo s usmrcováním polských a německých židů v březnu 1942 a krátce poté i v KZ Auschwitz II-Birkenau [Maser 2018]. Ghetta se začala rušit v polovině roku 1942. Nutno však upozornit, že na území Německé říše se s výjimkou KZ Auschwitz II-Birkenau a KZ Kulmbach židé hromadně nezabíjeli. Vraždit civilní obyvatelstvo ve velkém, avšak ne pouze židy, začaly až v roce 1939 v Generalgouvernementu německé policejní Zásahové oddíly Sipo a SD (Einsatzkommandos der Sicherheitspolizei und des Sicherheitsdienstes, Zásahové oddíly Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby), které tam postřílely asi 60 000 lidí z toho asi 7000 židů. Po vypuknutí války s SSSR (22. 6. 1941) ještě před příchodem německých policejních zásahových oddílů Sipo a SD do nově obsazených území, odkud byla vytlačena Rudá armáda, pořádaly tisíce občanů SSSR pogromy na židy. Využily panující bezvládí. Počet obětí nikdo zatím neodhadl. Od vpádu do SSSR do konce roku 1941 bylo zastřeleno v dobytých sovětských územích zásahovými oddíly Sipo a SD, pomocnými policejními oddíly z řad sovětských dobrovolníků a během několikaměsíční výpomoci německé pořádkové policie Orpo (Ordnungspolizei) přes 500 000 civilistů, převážně židů. A během jara a léta 1942 bylo tamtéž týmiž oddíly, ale již bez Orpo odvelené na podzim 1941 na frontu, zastřeleno 360 000 židů [Gerwarth 2011]. ------------------------ Použijeme-li kritické myšlení, musíme uznat, že informace shrnuté v textu odpovídají realitě. Závěr si udělá doufám každý sám () (méně) (více)