Viridiana
Viridiana
Viridiana
Viridiana
Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (116)
Tak jsem celou dobu čekal na tu "krutou satiru na náboženské pokrytectví" a najednou byly titulky, takže jsem se nedočkal. Já samozřejmě musím být u všeho, kde se kydá hnůj na zasranou církev, nicméně tady jsem nenašel nic zaznamenáníhodného. 35% ()
Prve celovecerne stretnutie s Bunuelom a hned takyto kopanec do modliaceho sa zadku?:) Velmi slusne. 4,5/5* ()
Čtvrtou hvězdu dávám proto, že jsem z toho neměl moc smíšené pocity, jako obvykle ze starších filmů mívám. Film sice končí patřičně "neukončen", ale zanechává ve mě dobrý dojem. Možná proto, že režisér dával celý film najevo, že je obdivovatel ženských nožek a to s ním mám tak trochu společného ;o) jako kritika církve a podlézavé chudiny výborné. Je fajn vidět, že to někdo dokázal takhle ukázat, aniž by mu to zakázali (i když mám pocit, že to v nějaké zemi na okamžik zakázali přece jen). Povedené. A velmi milá postava byla malá Rita, kolem které se točily ty nejvtipnější momenty filmu. ()
Výborná obžaloba křesťanského fanatismu, kterou pan Buňuel vykřnul přesně podle mého gusta - byl radikální a nebral si servítky, přesto se tak snažil činit s objektivitou a zdravým rozumem. Zajímavým tahem se ukázalo být obsazení hlavní role - půvabná Silvia Piňal dostatečně vystihuje idealismus některých myšlenek svého charakteru. Na hořící trnovou korunu a skladbu "Aleluja" interpretovanou jako výsměšek nikdy nezapomenu a není bez zajímavosti, že scéna modlení hlavní postavy s chudinou na staveništi mi připomněla jistou notoricky známou postavičku z porodnice na Obilném trhu. ()
První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. ()
Zdlouhavé, ale občas humorné. Ničím zajímavý film, snad jen sympatickou hlavní postavou. ()
Těžce tragické drama o tom, kam naivní víra dovedla jednu dívku. Výborné herecké výkony a nezapomenutelná scény "hostiny žebráků". Bunuel překvapil - surrealismus zmizel v nenávratnu, přichází psychologické drama jak má být a pokud jde o pohled na víru a církev - režisér nepřekvapil. ()
Na rozdiel od Louisových Zabudnutých, toto nepovažujem za (až tak) podarený film. Teda, áno, určite bol v objektívnych kritériách nadštandardný, ale nemôžem si pomôcť, pripadá mi až príliš zahľadeným do seba. V duchu "Poďme šokovať a búriť kresťanov" som už videl trefnejšie a menej samoúčelné filmy.Tretia hviezda však za to, že vskutku vidím nemalý ovplyvňujúci dopad tohto kusu na ďalšiu filmografiu. Verdikt: Rešpekt, ale stačilo raz... Bohate ()
K opravdovému nadšení mi nejspíš chybí schopnost/potřeba spiklenecky si mnout ruce nad tím, jak to Buñuel těm pokryteckým a naivním pánbíčkářům pěkně nandal, prostě proto, že nesdílím jeho cynický pohled na askezi, soucit a vůbec tyhlety křesťanské hodnoty. Ale nemůžu neuznat, že je to nádherně vymyšlené, od vybraně ironického scénáře přes obrazové symboly a citace až po dokonalé zapojení „reálné“ hudby, a stejně bezchybně zrealizované. ()
Je to zaujímavé, ale jediné čo ma ako kresťana urazilo na tomto filme sú komentáre ľudí ktorí nafukujú a robia z neho Anti-kresťanský film a neskutočne sa z toho tešia. Ale prečo ? Samozrejme Viridiana sa venuje otázke milosrdenstva, viery a podstate viery ako takej. Ale koniec koncov je to či už v reálnom svete, alebo priamo vo Viridiane človek, ktorý túto vieru ničí, ktorý sklame, ktorý ju stráca. Človek nie je dokonalý. Toto je téma na veľmi dlhú debatu, ktorej snáď raz budem súčasťou, každopádne momentálne a zrejme asi nikdy noznačím Viridianu ako anti-kresťanskú agitku, skôr ako štúdiu nedokonalosti človeka a štúdiu otázky, či je vôbec viera tým, čo človek potrebuje, čo ho povznáša a či je vôbec možné s takýmito pravidlami žiť. Musím povedať že som síce praktizujúci kresťan, no môj pohľad na svet je liberálnejší. A som človek so všetkými možnými i nemožnými chybami. A nikto odo mňa nikdy nechcel aby som bol dokonalý. No i v ateistickom svete predsa človek ktorý je rozumný a spraví chybu, túto chybu často oľutuje, ospravedlní sa. Iným, samému sebe, alebo Bohu. Je to v podstate jedno, pretože človek je nedokonalý a pravej podstate viery, života, cieľu, pravdy, údeľu, alebo to nazvyte ako chcete, sa môže len priblížiť, nikdy však nemôžeme uspieť. Viridiana je na mieste a je pre mnohých neúnosnou kritikou. Ale otvorte oči, Viridiana predsa nekritizuje len kresťanstvo. Ale i človeka ako takého. U mňa za plný počet. ()
Viridiana skvelo konfrontuje gotický príbeh, sociálnu alegóriu a kritiku náboženstva. Je jedným z vizuálne najkrajších Buñuelových filmov a opakuje mnohé jeho leitmotívy ako povrazy, nohy či náboženstvo ako príťaž. Posun oproti predchádzajúcej tvorbe tkvie v demonštrácii antiklerikálneho presvedčenia so zanietením, ktoré hraničí so zúfalstvom. Avšak nikto nie je zúfalejší ako ten, kto hľadá a nemôže nájisť... ()
Luis patří k nejosobtiějším a mnou nejvíc oblíbeným režisérům. Každý film od něj v průběhu sledování zraje jako víno. O plném počtu vůbec nehodlám vést spory. Skvěle zahrané drama, které tak nějak trefně ukazuje, kam až může vést přílišné samaritánství. ()
Na pana režiséra budu zřejmě potřebovat nějaký speciální manuál - vždycky mám problém najít tam to, co bych tam dle mínění všech měla najít. Ale na jednom se shodneme - cynický a krutý film. Viděno během Season Challenge tour 2015. ()
Sice dávám přednost spíš surrealistickým a fantaskním Bunuelovým filmům, ale i tento nemůžu nehodnotit vysoko. Tematická údernost a skandálnost filmu sice léty trochu vyvanula, ale krásné symbolické obrazy (švihadlo, příběh se psem, trnová koruna, hostina žebráků atd.), nejednoznačné postavy i trpké poznání, kterým prochází hlavní postava, se zapíší hluboko do diváka a nutí ho nad filmem přemýšlet i dávno poté, co skončil. ()
Luis Bunuel natočil film, který ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla a pokřiveného posměšku na tváři. Velmi chytře se zde prostřednictvím krásné a naivní jeptišky vysmívá křesťanskému pohledu na svět. Ten se totiž chová přesně opačně než by podle zákonitostí známých z Bible měl. A nejen v této rovině se jedná o zajímavé dílo, protože vizuálně (kompozičně) se Bunuel opravdu vyznamenal, když dokonale začlenil parafrázi obrazu do filmu, tak že působí velmi palčivě a ironicky a zároveň přirozně. Ale takových scén, jako je ta často zmiňovaná poslední večeře lůzy, je zde mnohem více a je dost možné, že mnohé si budu pamatovat velmi dlouho. A to i díky skvěle vybraným hercům, jimž vévodí krásná Silvia Pinal. Zkrátka se jedná o velmi hodnotné a zajímavé dílo, jemuž se musím hezky po křesťansku poklonit :-). ()
Nijak geniální ani nijak špatné. Díky Da vinciovské pointě ve mně však přecijen něco zanechal. Ale uznávám, že ve své době jistě notný rozruch udělal. ()
Velice dobra podivana, tempem a vyrazem zapada mezi klasicke rane sedesatky. Poucne. V hlavni roli krasna Silvia Pinal. :) 4+ ()
Krásny film. Na jednej strane hlboký, silný a citlivý, na tej druhej zasa satiricky vtipný. A žobrácka hostina je jednou z mojich najobľúbenejších scén celej kinematografie. 90% ()
Stejnou naivitu, jako předvádí v tomto skvěle natočeném filmu Viridiana, vidíme nyní při uprchlické krizi od těch, kteří neumějí domyslet následky svého konání. Aneb jak nevděčná lůza odplácí tomu, kdo podal pomocnou ruku. Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí. Nadčasové dílo. ()
Přepsáno v dubnu 2019. Viridiana je výjimečným anarchistickým filmovým útokem na chiméru, jménem život. Luis Buñuel využil další Galdósovu literární předlohu k nihilistickému zahledění se na nabubřelou zbožnost dědictví katolického určení. Vznešené křesťanské ideály jsou v kontaktu s realitou rozervány na malé kousíčky, lidská naivita chvályhodného idealismu dostala výchovný výprask a ušlechtilost je zardoušena ve skupinovém návalu vděku lidské přízemnosti. Skutečná podstata víry je zpochybněna, v reálném prostředí není dobro uznáváno pro své zásluhy a hysterická cudnost je ve skupinových náladách frustrace a zášti haněna, vysmívána a ponižována. Jedním z určujících životních faktorů je pud pod ochranným křídlem Érose, chtíč se snaží dosáhnout svého slastného uspokojení a vznešenost superega má pouze omezenou funkci. Surrealismus Luise Buñuela staví úchvatné obrazové kompozice, symbol si vychutnává účinek všech svých zamýšlených kontroverzí a podniká rafinovaný útok na pokrytectví ctihodného uspořádání společnosti. Poslední večere je zúčtování s očekáváním, trnová koruna následné vystřízlivění ve žhnoucích plamenech existencialismu bytí. Hlavní obětí i nástrojem plánu anarchistického útoku je Viridiana (velmi zajímavá Silvia Pinal), naivně idealistická mladá žena a přepjatě cudná klášterní novicka. Neúprosná blízkost chtíče ji znechucuje a děsí, svatá oddanost víře je životním posláním. Vina za hřích se v přesvědčení askeze středověkého ražení bere za svou, možnost vykoupení i naplnění se počítá přes bohulibou dobročinnost. Pevnost víry se zdá neotřesitelná. Hlavní mužskou postavou je Jorge (dobrý Francisco Rabal), Viridianin nelegitimní bratranec i její oponent způsobu bytí. Nečekaně nabyté bohatství posiluje jeho praktickou činorodost a sladkou vizi budoucí prosperity. Netrpí záští, ani sklonem k násilí a život si užívá bez předsudků. Důležitou postavou je Don Jaime (pozoruhodný Fernando Rey), Viridianin strýc a Jorgeho otec. Osamělost již není dále snesitelná a Viridiana je nejsladším zjevením minulosti. Chtíč se sváří se šlechetností, nenasytně se natahuje po uspokojení, omlouvá se a tone ve vlastních rozpacích a smutku. Výraznou postavou je Ramona (příjemná Margarita Lozano), věrná Jaimeho služebná. Její vděk se vyznačuje pracovitostí i loajalitou a Jorge její život pozvedává k moderní úrovni bytí. K nejvýraznějším postavám žebrácké chátry patří jejich autoritativní slepý vůdce Don Amalio (José Calvo), chlípný mrzák El Cojo (José Manuel Martín), ctihodný stařec Zequiel (Joaquín Roa), "nevěrná" Enedina (Lola Gaos) a ostatními stále vyháněný nemocný José (Juan García Tiendra). Z dalších rolí: původní Jorgeho přítelkyně Lucía (Victoria Zinny), Ramonina vitální a zvídavá dcerka Rita (Teresa Rabal), náhlým přílivem apoštolských bezdomovců znechucený sluha Moncho (Francisco René), či nemile překvapená matka představená (Rosita Yarza). Viridiana je nihilismus zatuchlých vod katolické víry. Morální stav společnosti úpí, lůza uchvacuje svou příležitost k poživačnému řádění. Umně stylizované obrazy sugestivně a důvěrně líčí niternou rozervanost a předkládají úchvatné portréty existencialismu k dosažení řízené kontroverze. Viridiana je jedinečný anarchistický atak na společenské a katolické pokrytectví. () (méně) (více)