Viridiana

Už som to v minulosti videl (počas pozerania som si spomenul, že dokonca dvakrát). Formálne dokonalý film, s ktorým sa dosť stotožňujem. (08.05.2022)

Sú filmy, ktorým niet čo vytknúť, sú filmy, pri ktorých je veľa slov a dlhé chvály zbytočné, sú filmy, ktoré sú jednoducho DOKONALÉ (23.02.2005)

Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. (30.10.2012)

V danej dobe významný Bunuelov počin poukazujúci na pokrytectvo, temné prúdy v ľudskej mysli a vysmievajúci sa z naivnej nádeje, že dobrom a milosrdenstvom sa dá niečo zmeniť. Viacero zrejmých odkazov a symbolov náboženského charakteru som ako ateista celkom nepochopil. Určite som však pochopil, že tá žobrácko-bezdomovecká lúza sa odvtedy zmenila iba v tom, že ich nemusíme podozrievať z postihnutia leprou. (03.05.2011)

Sice na tomto filmu neshledávám nic šokujícího či skandálního a to ani s přihlédnutím k době vzniku (pálení trnové koruny nevyjímaje), ale zaujala mne obrazová poetika celého snímku, ze které je vidět, co byla Bunuelova nejsilnější stránka. (18.02.2005)

Zajímavé téma tohoto Buňuelova filmu posouvá příběh do takřka thrillerové podoby. Krása, smrt, bída, touha překročit vlastní stín, ušlechtilé ideály versus morální zkaženost. Ukázková sonda o marném lidském sebeobětování a vykoupení. Vynikající herecký výkon andělské Silvie Pinal jen završuje již řečené superlativy. Sekvence ze závěrečné hostiny symbolizuje člověka v jeho zvířecí podobě, syrový až krutě cynický pohled na jednotlivé aktéry vzbuzuje v divákovi pocit absolutní trpkosti a beznaděje. Vrcholem dokonalosti je pak úvodní Händlův chorál Aleluja. A kdoví, zda si všichni jednou nezahrajeme karty u společného stolu. (23.05.2009)

Špička svetovej kinematografie? Tou bola akurát tá posledná večera. Celkom sklamanie. 2,5* (18.05.2017)

Přeci jenom to hlavní poselství fimu (útok na církevní ideáli) po 35-ti letech ztrácí na kontroverznosti. To Viridianě ale ubírá na působivosti jen minimum. (19.02.2005)

Zajímalo by mě, kolik lidí odhalilo "kritiku katolického pokrytectví" jen na základě zhlédnutého filmu a ne anotace. Viridiana totiž rozhodně nedělá z diváka blbce svou doslovností, hodně informací je dávkováno jakoby mimochodem, což má za následek silnou emoční rezonanci. Je totiž neuvěřitelné, jak je zde Buňuel cynický a bez špetky naděje v klady lidství. Švihadlo (oprátka) se nadále používá jako pásek a v závěru má ještě další výraznou roli. Po té co bratranec hrdinky zachrání jednoho psa, projde kolem něj jiný se stejným osudem. Bratrancovo fatální řešení záchrany Virdiany v závěru a ještě více to, že opravdu funguje. Netolerance ve skupině lůzy, která je většinovou společností odmítána... No je to prostě kruté a divák během filmu rozhodně není hrdý na to, že je člověkem. Díky bohu za (velmi matný) záblesk naděje v perfektně načasovaném závěru. (09.04.2011)

Traumatizující vylíčení nelidskosti v níž blikající světílko míru bude nakonec i Vám připadat naivně a zbytečně. Kontroverzní Luis Buñuel neoficiálně útočil na oficiální pevnosti moci s níž katolickou církev strefoval soustavně, kdy se ke konci filmu zdá, že argumenty už ani potřebné nejsou. Čistá novicka Viridiana působí od počátku až děsivě v řetězci života (pro ní plného krutostí), její pomoc degradují sami pomáhaní chudáci, bližní jdou s arogancí přes lidské zásady a pomoci se nedočká Viridiana ani u své oficiální vrchnosti. Právě ta a koneckonců Viridiana samotná (je přes všechny útrapy stejně ortodoxní, tj. fanatikem) působí dojmem nejhoršího zla -> vždyť chudáci pomoc dostat nemůžou (jejich řádění u hostiny) a bližním stačí přehlušit chorály odpovědnosti moderní hudbou. Má Viridiana vůbec právo chtít tohle změnit? Buñuel ji dal velice cynickou odpověď.... (11.10.2008)

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. (24.09.2010)

For Me 95% (13.03.2012)

Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ● Buñuel je Antikrist, který ve Viridianě svádí cynický boj reality s ideály a pokrytectvím. Milosrdenství je jedním z hlavních pilířů křesťanství. Viridiana, ztělesnění cnosti, křesťanských myšlenek, téměř světice, je konfrontována s bídou a každodenním utrpením. Po smrti strýce, kterou si klade za vinu, se rozhodne, že odejde z kláštera a bude v rámci svých možností pomáhat potřebným na venkově. Zde je konfrontována s jejím protikladem, pracovitým a pragmaticky smýšlejícím bratrancem, symbolem pokroku a změn, aby se ukázalo, jak nepraktická je víra pro život, když bratranec plánuje zavedení elektřiny a Viridiana nedokáže ani podojit krávu, protože v ní vemeno evokuje pyj. ● Viridiana je zobrazována jako velmi krásná mladá žena. Má nádherné nohy, bujné poprsí a některé záběry na ni působí silně eroticky. Toužil po ní už strýc a nakonec ji málem znásilnili ti, jejichž pomoci zasvětila život po odchodu z kláštera. Kdo tě povalí na podlahu, roztáhni mu nohy, řekl Ježíš, ale Viridiana již byla tak daleko, že ho stěží zaslechla. ● Buñuelova představa závěrečné poslední večere je cynická, katastrofická, plná beznaděje. Při večeři Páně Ježíš symbolicky poukazuje na své vykupitelské poslání, které se děje skrze smrt na kříži, při níž je jako starozákonní beránek obětován za hříchy lidstva. Buñuel Ježíše nahradil poctivě smýšlejícím chuďasem, výjimkou potvrzující pravidlo, a z apoštolů se stali neurvalí zloději a povaleči. Ježíš zemřel zbytečně, křesťané se obrací k iluzi, zbožnému přání lepšího světa. Tento promyšlený počin zasáhl církev na jejím nejcitlivějším místě. Neuráží ji, jen nastavuje zrcadlo jejímu absurdnímu chování. Věřící nikdy nekoupí všechny nebohé psy tažené za povozy ani nedokáží změnit povahu chudiny, která si od malička snaží urvat co nejvíc pro sebe, aby vůbec přežila. Rozezněla se světská hudba, trnová koruna mučedníka je v plamenech. Viridiana zasvětila život jedné velké iluzi a prozření má být velmi bolestivé. Od začátku jsem věděl, že si se mnou jednou zahrajete karty. (13.04.2009)

Poté, co jsem přečetl Buňuelův životopis, zvýšil se u mě ještě více zájem o jeho filmy. Po Andaluském psovi jsem si vybral neméně známou Viridianu, jež mě nesmírně překvapila. První část filmu je dost pomalá, vážná, ve vzduchu visí dusivé napětí, poté se snímek rozjede v mírně komediálním duchu. Já se dokážu vždy královsky bavit u nejrůznějších lidských figurek, které pro tento film Buňuel musel určitě dlouho hledat. Vynikající film s výtečnou Silvií Pinal v titulní roli. (06.11.2011)

Úmysl a důvod samozřejmě patrný je, ale mě ten film přišel jaksi bezobsažně nezajímavý. Je mi jasné, že jím chtěl autor říci mnohé a spoustu z toho v tom filmu nalézám a i s tím souhlasím, ale myslím si, že se mu to nepovedlo vyjádřit nějak zajímavě, nějak, abych si řekl, jo, to je ono. Herecké výkony nejsou špatné, představitelka titulní Viridiany je výborná, ale celé mi to přijde jako mlácení prázdné slámy. Můžete do toho dávat vše, neúnavně cepem zarputile a zarytě z plných sil třískat celých 90 minut, ale z prázdné slámy toho prostě moc nevytřískáte. Je to škoda. Po předchozím Él jsem trochu zklamaný. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu do toho asi už nepůjdu a kdo ví, zda to někomu doporučím. (10.03.2012)

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. (02.01.2012)

Velice slušný snímek se slabším koncem, který mi do toho všeho nakonec moc nepasoval - **** dávám také proto, že film, u kterého si AŽ zhruba v polovině uvědomím, že jsem ho už vlastně jednou viděl, si nezaslouží plné hodnocení - 7/10 (22.08.2006)

Stále ještě mi bunuelovský jazyk proklouzává mezi prsty, aniž by ve mě něco zanechal. Stejně jako u Krásky dne jsem mimo režisérovu mísu. Nic na tom nemění ani geniální a zlomyslná parafráze da Vinciho Poslední večeře Páně. (29.10.2010)

Prvních 30 minut si říká o maximální ohodnocení. Buñuel se vrací k surrealistickým kořenům a zdůrazňuje psychosexuální dusno. Poté volně naváže aktualizovanou variací na Nazarina, což není ke škodě, ale všichni víme, kam se to dopracuje. K nevděčnosti a sebedestruktivnímu společenskému chování lidského druhu. Naštěstí i zde je režisér silný v kramflecích. (06.11.2011)

Tohle si už moc nepamatuju, musím osvěžit. Vím jen že příběh dívky odcházející do kláštera není jednoduchý. (18.06.2013)