La Voie lactée
La via lattea
Mliečna dráha
The Milky Way
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Christian MatrasHudba:
Luis BuñuelHrají:
Paul Frankeur, Laurent Terzieff, Alain Cuny, Edith Scob, Bernard Verley, Michel Piccoli, Claudio Brook, Julien Guiomar, Delphine Seyrig, Michel Creton (více)Obsahy(1)
Neobvyklé zážitky dvou tuláků na cestě do poutního místa. Dva chudí poutníci se vydávají na cestu z Paříže do Španělska, kde chtějí navštívit slavné poutní místo Santiago de Compostela. Jejich pouť je provázena řadou podivných příhod: u silnice sedí dítě se stigmaty, vrchní číšník v restauraci zasvěceně diskutuje o Kristovi, venkovan oslovuje tuláky latinsky, prostitutka vyzývá zákazníky, aby s ní zplodili dítě... Udivení poutníci cestují i v čase – setkávají se s prvními křesťany, dvěma barokními šlechtici polemizujícími o Bohu, ale i se svými současníky. Mléčná dráha patří do skupiny filmů, ve kterých se Buňuel zaobírá otázkou náboženské víry – a ve kterých se často nenávistně pouští do církve a jejích zástupců (z ostatních Buňuelových filmů s touto tematikou připomeňme snímky Nazarin, Viridiana či Šimon na poušti). Hravý a výsměšný snímek nezapře režisérovy surrealistické kořeny. Spíše než podklad k diskuzi nad problematikou víry podává útržkovitý, záměrně nejasný a silně sarkastický obraz úlohy náboženské dogmatiky v evropských dějinách. Víra však v Buňuelově neuctivém pohledu získává i určité poeticky humorné kvality. Film s Paulem Frankeurem a Laurentem Terzieffem v hlavních rolích vznikl v roce 1969. Na scénáři s režisérem jako obvykle spolupracoval jeho francouzský kolega Jean-Claude Carriere. (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Toto Buňuelovo dílo mě taky nějak nedostalo, ano, jej to tak, jak se píše v Obsahu, vlastně jde o pokus zakomponovat do cesty dvou tuláků do Santiaga de Compostella disputaci na téma katolických dogmat a herezí, které se proti nim postavily, a to včetně ateismu. Nehledejme v tomto filmu tedy žádný děj, ten prakticky nelze popsat; Buňuel tu skáče dost nahodile časem od prvotního křesťanství a putování Krista s apoštoly až po diskuse v současné přepychové restauraci, od adamitských herezí až k vědeckému popírání existence boha; kdo však není seznámen s metafyzickou filozofií a "učením" Církevních otců, ten z filmu mnoho nemá, ()
Lahůdka pro (alespoň částečné) znalce dějin západního křesťanství (kterým ovšem není proti srsti Buñuel). Živě si vzpomínám, jak mě v kinosále iritovaly (a nejen u tohoto filmu) reakce těch diváků, kteří evidentně nevěděli, která bije, ale pochechtávali se vždycky, když měli dojem, že je právě zesměšněno nějaké "dogma nebo co". (A odcházeli "s pocitem zadostiučinění".) Mléčnou dráhu lze totiž opravdu vnímat jako dílo radikálně proticírkevní (ale vskutku ne protináboženské) i "zaplacené Vatikánem", jak připomíná Crocuta. ()
Francouzský filozofický film, v němž se dva neznámí poutníci vydali na tzv. Svatojakubskou cestu, nejznámější evropskou posvátnou pouť z Paříže do Santiaga de Compostely, stotisícového města s obrovskou katedrálou ve španělské Galicii, kde jsou podle legendy uloženy ostatky sv. Jakuba, jednoho z Kristových apoštolů. Název snímku je odvozen od původního latinského názvu města Campus Stellae, což znamená v překladu Hvězdné pole neboli Mléčná dráha. Během putování, jež je ve snímku na okraji zájmu, zažívají tuláci P. Frankeur a L. Terzieff neobyčejné příhody a různá prapodivná zjevení, jež mají co do činění se samotnou podstatou křesťanské víry. Neustále jsou různými postavami zpochybňována a napadána náboženská dogmata a vedou se filozofické diskuze o podobě Boha, jeho trojjedinečnosti a neomylnosti či o neposkvrněnosti Matky Boží. Cesta dvou anonymních poutníků se zahaluje do stále větších a absurdnějších příhod, dokonce se zdá, že pohybují proti proudu času, neboť mnoho jejich zážitků se odehrává v historických situacích a souvislostech. Jediného známějšího herce, jehož jsem rozpoznal, představoval J. Guiomar v roli kněze, jenž v bizarní scéně v jakési zapadlé španělské hospodě vypráví příhodu o zjevení Panny Marie. Vskutku se zdá, že autor netendenčního a provokativního snímku, španělský režisér Luis Buňuel není zrovna vzorný katolík, neboť jeho dílo během jedné z nejposvátnějších náboženských cest tepe do ustálených křesťanských myšlenek, o nichž se nemá pochybovat, a zároveň odhaluje skrytá pokrytectví. ()
"Všichni jsou katolíci.. I muslimové? .. Ti taky! .. A Židi? .. Ti ještě víc!" ()
Tuto až dovádivě rouhačskou poutní road movie, kde se cestuje i napříč dějinami a naukami, ocení nejspíš ti, kteří mají nějaké zkušenosti s teologií a vůbec s pravověrným katolictvím zevnitř. Marně by zde člověk hledal nějakou hlavní linii, jde spíše o surrealistickou fresku s různými více či méně sofistikovanými hrátkami, vtípky a symbolickými ironickými výjevy, které se točí okolo opěrných sloupů víry jako jsou zázraky, svaté přijímání, dvojí podstata Ježíše, predestinace, trojjedinost či mariánský kult. Asi není v moci diváka jednoznačně odhalit všechny významové souvislosti filmu - kterých po shlédnutí napadá člověka požehnaně - je to takový hutný guláš uvařený z katolických propriet a jeho vyznění je protikřesťanské spíš hravě než nějak nenávistně. Každopádně nic z filmu se nakonec nejeví absurdněji a svévolněji než dogmata sama (credo quia absurdum - věřím, protože je to absurdní - cituje také Bunuel církevního otce Tertulliána). ()
4 davam, protoze jsem nevidel prvni pulku ()
Je akceptovatelné, že Bunuel trochu přehání a možná až příliš riskuje, přeci jen křesťanství už zaměstnávalo i chytřejší lidi, avšak v jistých částech zklamává i jako filmař. ()
No, a víte co je nevtipnější? Jak si ten film každý interpretuje po svém! A teď se smějte dvou tisícům let interpretace dogmatu! :) ()
Opravdu nádherný film. Miluji tu buňuelovskou hravost, s jakou postavy a události procházejí napříč staletími, a celé to přitom působí naprosto přirozeně. Právě Mléčná dráha určitě patří k jeho nejlepším dílům. Je sice trochu rouhačská, ale zároveň je zde tolik krásných náboženských scén. Osobně věřím, že Buňuel v jádru zas až takový ateista nebyl. Žádný ateista by nenatočil tak krásné zjevení Panny Marie. A nemohl by spoluvytvořit scénář k takto úžasnému náboženskému filmu. ()
Buñuel si zde pohrává s různými dogmaty a jejich výklady v katolické církvi napříč historickými epochami jakýmsi kaleidospicky útržkovitým způsobem, kdy putování dvou poutníků do Santiaga de Compostela je jen jakousi nití, na niž se ne příliš souvisle navlékají různorodé korálky nejrůznějších příběhů, epizod a podobenství. Často to na mě působilo tak, že se snímek sarkasticky vysmívá všelijakému žonglování se vznešenými slovy, která jsou ale ve skutečnosti bez skutečného obsahu, a tito velkohubí uctívači Krista či Panny Marie přitom žijí úplně odlišné pokrytecké životy, které pravost jejich víry popírají. Naopak neokázalé a přirozené křesťanské ctnosti zdobí úplně obyčejné lidi, kteří se s poutníky rádi dělí i o to své málo, aniž by přitom měli plnou hubu Boha nebo víry. I přes zdánlivě neuspořádaný způsob vyprávění film nepůsobí nijak chaoticky, pokud ovšem divák přistoupí na Buñuelův surrealistický filmový jazyk a snaží se najít pravý smysl předkládaného sdělení či obrazu. Přitom není podstatné či dokonce nutné tento smysl najít, důležitější je vlastní pokus o kritické zamyšlení. Buñuel tak žádná vlastní dogmata nevytváří, jen zpochybňuje ta již existující a frekventovaná, místy opakovaná dokonce malými dětmi, které ani nemohou tušit význam toho, co mechanicky memorují. ()
Jemná černá komedie Mléčná dráha si zahrává s náboženstvím jako takovým. Myslím si, že Buńuel sám není věřícím, ale existenci v Boha nepopírá. Soudím tak podle tohoto filmu, kde naráží na spoustu dogmat, ale staví se k nim jinak jak běžný ateista. ()
Buñuelova moderní adaptace středověké klasiky - pěší poutě do Santiaga de Compostela - v rámci alegorického výletu v prostoru i v čase s tím, že hlavní roli hrají křesťanská dogmata a dnešní pohled na ně. Uchvacující, však mírně zmatené a neprostupné. Klíčem k pochopení budiž provokativní satira a škodolibý humor. ()
Svet dogiem a herez krestanskej historie prezentuje Bunuel v burlesknom rozpravani o dvoch tulakoch,cestujucich z Pariža do putnickeho miesta Santiago de Compostella.V jednotlivych historickych scenach sa objavuju rôzne historicke postavy,bez časoveho či logickeho poriadku.Vo filme tak uvidime Ježiša,Pannu Mariu,španielskeho heretika zo štvrteho storočia atd.Vo filme je aj niekolko nezabudnutelnych scen či už je to mniška ktora sa nechava dobrovolne ukrižovat,knaz popisujuci v krčme mariansky zazrak,učitelka zo žiakmi hra na luke naboženske predstavenie atd.Bunuel v tomto filme ironizuje zakladne mysteria katolicizmu a ich dejinny vyznam. ()
Přemýšlím, jestli by bylo možné v muslimském prostředí natočit analogický film o koránu, jako natočil Buňuel o bibli. ()
#402 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/832-the-milky-way ()
Netradičná Svätojakubská cesta pretkaná dogmami katolíckej cirkvi. Ak vás zaujímajú otázky katolicizmu tak sa film bude istotne páčiť. ()
2** k úctě k tvůrci. Těžko koukatelná surrealistická road movie. Dialogy na náboženská témata. To je jen pro vybrané publikum, já do něho nepatřím. ()
Buňuel nás týmto filmom berie na magickú cestu históriou kresťanstva. Príbeh pútnikov do Santiaga de Compostela je popreplietaný príbehmi rôznych osôb z rôznych období a vykresľuje tak spletitú cestu kresťanského veku. ()
Film hodnotím jen na 40% a přiznám se bez mučení, že mi vůbec nic neřekl ani nepřinesl. Pravda, ani jsem ho nijak moc nechápal, ale ani po přečtení komentářů svůj postoj neměním. 12.12.2014. ()
Na první zkouknutí je to taková nevydařená kombinace špatných filmů od Felliniho a pozdního Pasolliniho. ()