Mléčná dráha

Věhlasný mexický spisovatel Carlos Fuentes o "Mléčné dráze" prohlásil, že jde o revoluční, radikálně proticírkevní dílo. Jeho neméně slavný argentinský kolega Julio Cortázar se naopak nechal slyšet že mu připadá, jakoby tento film zaplatil Vatikán. Takže si můžeme vybrat. Sám Luis Buňuel se nade všemi rozličnými výklady jen pobaveně usmíval pod vousy. (17.11.2007)

Pro mne je Mléčná dráha něco jako preludium k Nenápadnému půvabu buržoazie a Přízraku svobody. Jsou zde jasně patrné prvky vyprávění ve vyprávění, přerušování časových linií, hrátky s fikčním světem, do něhož jsou zamotávány dějinné událostí a samozřejmě jsou tu také velmi znatelné prvky surrealismu a absurdity. A přesto je mezi snímky několik zásadních rozdílů. Tak především - Mléčná dráha není ani zdaleka tak hravá. Liší se od svých dalších dvou „pokračování“ pevně danou dějovou linií, ve které jsou drobné epizody pouze odbočkami, které stále vedou zpět ke dvěma poutníkům (na rozdíl třeba od Přízraku svobody, kde se jakákoliv banalita, či vedlejší motiv mohou stát lehce motivem hlavním, přerušit tak současné dění a už se k němu nevrátit, či od Nenápadného půvabu buržoazie, kde je divák čím dál tím hlouběji „vnořován“ do struktury snů ve snech). Druhým zásadním rozdílem je pojetí filmu jako jakési teologické disputace. Buñuel kolem katolicismu sice krouží bezmála v každém svém snímku, takže žádné velké překvapení se nekoná a vůbec - řešení různých dogmat, zázraků, tradic, reforem či excesů a herezí je mnohdy velmi zajímavé (zvláště pro diváky, které podobné věci zajímají a nebo přinejmenším nemají nic proti náboženství jako takovému). Nicméně v tomto konkrétním případě mi vzhledem k epizodickému vyprávění více sedí tématická rozmanitost Přízraku svobody, či „půvabu buržoazie“, kde se vedle víry řešila také politika, bohatství a chudoba, maloměšťáctví, iluze a realita, etc. (09.11.2016)

Luis Buñuel si vzal na mušku cirkevné dogmy a hravo sa s nimi pohrával. Film plný biblických citácií nie je najzrozumiteľnejší, napriek tomu sa v ňom dá objaviť to "svoje". (07.01.2021)

Zklamání - Buñuel vykrádá sám sebe a místo možnosti utvoření vlastního názoru, divákovi doslova "vnucuje" své černobílé názory na náboženství. (08.09.2005)

Stále dost zábavná podívaná, sice nemám našprtaný církevní dějiny jako měl strýc Lujs, ale i tak mě to baví. (26.02.2020)

Bunuel z vas krestana rozhodne neudela, za to vas ale vtipnym zobrazenim absurdity nabozenstvi chytre pobavi a donuti zamyslet se, protoze veci zde nejsou podany az tak cernobile, ale spis formou velmi sofistikovanych metafor, na jejichz pochopeni a plne doceneni se docela hodi mit nejakou predchozi znalost otazek viry, cirkve, pripadne nactenou bibli. Kazdopadne moje vize je, ze Mlecna draha je jeden z filmu, ktery je promitan na kazdorocnich pedo-parties, ktere ve Vatikanu porada papez a jeho pratele. 7/10 (07.03.2012)

Co se všechno může stát na cestě pod Mléčnou dráhou, jaké náboženské úvahy a skutečnosti na nás čekají podél cesty k Jakubovu hrobu. Dvě stručné polemiky: a) Pohrobek - Luis Buñuel není v otázce římsko-katolického náboženství amatér, a také obsah a forma filmu jsou v souladu (jak jinak pojednat o absurditách tohoto učení, ze kterého vyzdvihuje tři základní dogmata - viz film sám). Nemluvil bych proto o "slepenci", protože, jak jinak pojednat něco, co už je samo slepeno. (Poznámnka o Pavlovi z Tarsu, zakladateli křesťanství, je případná.) Přitom samozřejmě nejde o výsměch ani o útok na jakoukoli víru, Buñuel se nikdy nevysmívá. b) Martin C. Putna - už dát tomuto filmu podtitul "Koláž výsměchu a nenávisti" se blíží projevům holčiček z Lamartinovy školy: "Kdo by se vysmíval... anathema sit! (ani česky se mi to nechce psát)". V závěru říká: epizody a citace jsou vytrženy z "dobového a žánrového kontextu". Dobře, doplňme ho: Dva tisíce let boje o moc na všech kontinentech, který stál život miliardu lidí. - Jinak Buñuelovy informace, stejně tak jako Putnovy, jsou k volnému použití. (08.12.2014)

Ultreia (29.01.2020)

Zdánlivě neuspořádané, překvapivě svobodomyslné, maličko škodolibé a především značně nezbedné a vzdorovité podobenství, které si s chutí a bez servítků utahuje z praktikování víry, nikoli z víry samotné, což je zábavné i osvobozující ... přičemž pointa je dovedena téměř k dokonalosti. (08.12.2014)

Očekávání bylo mnohem větší, než co mi bylo nakonec ve výsledku naservírováno, satira nesmyslnosti vybraných dogmat křesťanské víry sice fungovala, ovšem po stránce komediální už zas tolik ne. Buñuel zde poukazuje na mnoho předsudků a zesměšňuje v tomto filmu téměř vše až po Ježíšův plnovous. V kostře se ale jedná pouze o nepříliš zábavnou road movie dvou pobudů, kteří se chtějí dostat do poutního místa na severu Španělska, kde cestou narážejí na individua filozofující nad otázkami víry, se sekvencemi ze života Ježíše. Toho času měly vrcholné snímky Buñuela teprve přijít. (10.11.2013)

Hm.... (12.03.2015)

Postůj, poutníče a chop se dialogu výjevů stolce buňuelovsky neprobádané galaxie mýtických zastavení, výkladů glosujících náboženskou symboliku a víru zbožnou. (23.02.2020)

Pohlazení..... (14.12.2009)

Surrealistická pouť do dějin křesťanské dogmatiky podniknutá dvěma tuláky cestou do Santiaga de Compostella, kteří cestou potkávají různé postavy z historie heretického hnutí. Film, pravda, postrádá něco z dalších filmů pozdního období, ale přesto je zřejmě tím nejlepším ze série religiózních filmů, které ateista Buňuel natočil. (Viridiana, Šimon na poušti, Nazarin). Církevní dogmata nahlížená s absurdnímy vtipy Monty Pythons. (10.06.2012)

Film veľmi filozofický, plný citácií z biblie, že by sa takmer nedal rozoznať od kresťanskej agitácie. Len to humorné poňatie pripomína, že veci sa majú trochu inak. Aj dvaja pútnici viac ako putujú, počúvajú a pozorujú veľmi zvláštne výjavy, poskladané trochu bez ladu v rôznych obdobiach a bez vzájomnej nadväznosti. Nemôžem povedať, že by som sa nejako bavil, mnohé odkazy mi zostali záhadou. (07.12.2014)

Dva poutníci, otrhaní, nemajetní, na cestě do Santiaga de Compostely. Na pouti, která vede k objevení sebe sama a snad k finálnímu prozření (či alespoň smíření se s neprozřením), anabáze plná hlubokých zamyšlení, zkoušek a symbolů a znamení a běda ti, poutníče, pochybíš-li v interpretaci. Zdá se vám to povědomé? No jasně, bylo to tady už tolikrát, že do S. de C. byla zavedena přímá autobusová linka. Tenhle film zpracovává uvedené téma jak se sluší a patří, tedy s nadsázkou a smyslem pro absurdno. To se sice cení, jenže kritika církevních dogmat a mystérií, která patrně měla být nosným tématem zde nefunguje příliš věrohodně. Film je plný odkazů a symbolů, jenže ty zde nepůsobí jako rafinované prvky konzistentní parodie - ačkoliv se domnívám, že tak nějak to bylo plánováno -, nýbrž vyvolávají dojem, že jsou použity jenom proto, aby se dostálo programové alegoričnosti. Tím tak trochu pozbývají smyslu a vůbec celá ta filosofická stránka - doslovnou citací evangelií se přece ještě nikdy žádný filosofický problém nevyřešil...nebo ano? Člověk má prostě pocit, že Mléčná dráha měla být vtipnou a smysluplnou alegorií, jenže nakonec zůsal jen sled bizarních a surreálných scén, jenž sice samy o sobě jsou hezká podívaná, ale nejsou spojeny konzistentním myšlenkovým rámcem, který by přidal minimálně dvě hvězdičky. Protože proč si to nepřiznat - Buňuelova fantazie nenechá jednoho klidným - čímž obhajuji udělené čtyři hvězdy. Podtrženo sečteno, film není ani ryba ani rak (to nás prosím pěkně učili už v přírodovědě ve čtvrté třídě!), ani Kirkegaard ani Monty Python, ale není taky (a to je hlavní) moc Coelho. Amen. (27.12.2009)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1968. (10.12.2014)

Projekt 100 (2003) (17.01.2007)

Dvaja pútnici na ceste za niečim, čomu veria a čo nikdy nebolo dokázané, a ktorí cestou stretávajú ľudí s rôznymi názormi na cirkevné dogmy a katolícke otázky. Bunuel výstižne zobrazil nadčasovosť tejto problematiky prelínaním prítomnosti so stredovekom a nezabudol do toho pridať svoj typický humor. (24.02.2009)