Kinsey

Neeson mě poprvé přesvědčil, že je celkem obstojný herec, nejen pohledný akční hrdina. Pochvalu si rozhodně zaslouží scénář, který mohl být povrchní, nebo lascívní, případně obojí, ale nestalo se tak a poměrně zábavně a s lehkým nadhledem vypráví příběh workoholika Kinseyho. Tu největší pochvalu si však zaslouží masky. Tahle branže filmového umění mě nikdy příliš neoslovovala, ovšem zde nelze nepostřehnout  naprostou dokonalost masek Kinseyho a jeho ženy. (04.06.2023)

Trochu obyčejná diskuze okolo sexu, která s odstupem velmi dlouhé doby nepůsobí tak přelomově, jako v době kdy Kinsey říkal a dělal co mu přišlo na mysl. Dnes působí možnost nemluvit o sexu velmi zastarale a přitom ta doba není natolik vzdálená. Snímek spíše skládá úctu muži, než tomu co dokázal. Neříkám, že si to nezaslouží, ale některé detaily jsou dost k ničemu a film nepůsobí jako celek příliš dobře. Přesto má Kinsey mé vélké díky... (01.12.2007)

Tak to předčilo má očekávání :-)) nebo vlastně ani ne - totiž ústřední dvojka Neeson-Linneyová navodila pocit spokojenosti už pár minut po začátku filmu. Ovšem ono lehké nadprůměrno je způsobeno také výtečným scénářem, který velmi zajímavě propojuje tři časové roviny, a dokonce i celkem nápadnou režií (což je celkem překvapení, poté co jsem se podívala na Condonovu krátkou brakovou režijní filmografii - pardon jedna vlastně už dvě vyjímky potvrzují pravidlo). Kinsey mě občas rozesmál, občas jsem kroutila nevěřícně hlavou, občas souhlasně pokyvovala a slzy na kahánku jsem taky měla - prostě život. I když jisté melodramatičnosti se film nevyhnul (a škoda, že se její obětí stal hezounký ženatý bisexuál v podání Petera Sarsgaarda). A střední část, kdy se "kupa výzkumníků" stává výzkumem sama o sobě je opravdu výtečná. (07.12.2005)

Nejspíš si vysloužím titul puritánka a ani mne to nemrzí, natož abych se za něj styděla! Jsem katolička i před televizní obrazovkou nebo monitorem. Kromě toho nemám zapotřebí si hrát na intelektuálku a sypat hvězdičky filmu, jehož cílem je oslavovat úchylného pseudovědce, polidšťovat ho a i jinak vylepšovat jeho image sentimentálními scénami, nasládlou hudbou a především lhaním a zatajováním skutečností z jeho života. Tu zářnou aureolu bojovníka za sexuální svobodu by Kinseymu ve filmu asi trochu pocuchala připomínka, že své zvrhlé sexuální výzkumy prováděl i na dětech, a to od kojeneckého věku, že chladnokrevně zaznamenával a měřil jejich reakce, jejich třes, jejich pláč a křik, ztrátu vědomí při opakovaně vyvolávaném orgasmu, že pro své výzkumy inicioval pohlavní zneužívání dětí, často i rodinnými příslušníky a další obscénnosti jeho zvrácené mysli, o nichž se nechci šířit! Dnes už je známé a potvrzené, že Kinsey své výzkumy falšoval, že jeho "statistiky" nejsou objektivní! (Mimochodem jeho vědecké bádání mi tak trochu připomíná doktora Mengeleho! To byl taky podobný "vědec"!) - - - - - - Včera (10.12.2013) jsme jásali nad tím malým vítězstvím zdravého rozumu, přirozenosti a posledních zbytků morálky v Evropském parlamentu, když neprošla zpráva Estrelové o zavádění sexuální "výchovy" od 4 let! Tahle zvrhlá snaha sexualizovat nevinné malé děti, ta je právě jedním z trpkých plodů Kinseyho "osvěty" a filmů jako je tenhle. A tak si myslete, co chcete, ale já budu volat "císař je nahý", i kdybych byla v očích kohokoliv za nemoderní, hloupou a puritánskou husu! PS.: Jako předehru k tomuto filmu doporučuji: http://www.youtube.com/watch?v=mtPUTh1BqhA&feature=share (11.12.2013)

Životopisná nuda, která svou režijní nedokonalost maskuje Kinseyho svatozáří - průměrnému divákovi, který o něm dosud v životě neslyšel, musí připadat Kinsey jako ryzí hrdina, který to těm bigotním Amíkům konečně natřel. Je až s podivem, že si této ikonické postavy západní vědy současná přesexualizovaná kinematografie všimla až v roce 2004 - dnešníma očima se Kinsey nutně musí jevit jako nefalšovaný sympaťák, který zatočil s americkou prudérií a nastolil podmínky pro nástup sexuální revoluce. Že je to pohled povrchní a zjednodušující je věc jiná - u tohohle typu filmů podle mě vůbec nejde o to zprostředkovat autentické myšlenky již nežijícího klasika a ukázat jejich nadčasovou platnost, ale o oslavné tanečky na hrobu mrtvé intelektuální celebrity, jejíž životní příběh se přežvejká divákům nepostiženým znalostí jeho díla, které je zde vedlejší - to podstatné je vyprávět další unifikovaný příběh o vzpouře modernity vůči tradici, což je ústřední téma celého západního umění od 19. století, a v pokleslé formě ho prodat divákům lačnícím po příbězích novodobých mučedníků - kteří pro svou pravdu skončili na pomyslném kříži - aby si doma na gauči kompenzovali vlastní přizdisráčství a mohli se falešně identifikovat s mýtizovanými pseudovzory, jako je třeba zde zmiňovaný Larry Flynt. Stačí se podívat na režijní filmografii autora a najít tam filmy jako Twilight, abych měl jasno - to nejlepší, co lze případným zájemcům o Kinseyho doporučit, je obloukem se téhle kravině vyhnout, a místo toho si od mistra něco v originále přečíst. I po těch letech je nemalá šance, že by to mohlo někomu rozšířit obzory, což se o tomhle zbytečném bijáku nedá říct ani omylem. (16.07.2013)