Walter Mitty a jeho tajný život

Neskutečně pohodová a navíc obrazově dokonalá jízda, která ve mně víc než týden po projekci čím dál víc zraje. K tomu si přidejte Bena Stillera v jeho nejvyspělejším a zároveň nejhravějším režijním počinu, soundtrack roku a máte zde film, po němž se opravdu budete chtít ihned sebrat a odjet na Island fotit sopky či zajet do Grónska poznat někoho z místních osmi obyvatel. Nebo si celou tuhle nálož pozitivní energie dát ještě jednou. (26.12.2013)

Doufám, že jednou neskončím jako Walter s prázdným cestovním deníkem a hlavou plnou nesplněných snů. Zrovna jedním z mých snů je Island, takže jeho zdejší (velká) účast byla opravdovou potěchou pro mé oko i dušičku. Celkově je tento snímek příjemným pohlazením po duši, přestože nepočítám, že by v mé mysli utkvěl na delší dobu. Přestože jsem si z Mittyho dobrodružných výprav tak úplně nesedla na zadek, moc mě zaujal originální námět. Něco takového tu ještě nebylo. Je vidět, že když se chce, tak něco unikátního opravdu vymyslet jde a všechno nemusí být jen prequel, sequel, adaptace, re-adaptace, remake.. Za tento počin tedy Stillerovi tleskám. Jen mě mrzí, že když se člověk zamyslí nad koncem, tak úplně nedává smysl. Anebo mi něco uniklo. (Aneb jak mohl dát Sean negativ č.25 do peněženky, když ji Walter dostal ještě předtím, než fotka vůbec vznikla, hm?) (05.11.2014)

Vrcholně eskapistické číslo jednoho prcka o momentech, které nemusí člověk zachytit na analog nebo na digitál a hned neuroticky sdílet na sociálních sítích, ani si je vysnít za kancelářským stolem, ale hlavní je si je najít a prožít. Každý okamžik může být jedinečný. Jakoby Stiller vykradl všechny motivační knihy o tom, jak najít chuť do života a narval je do dvouhodinové podívané, která bravurně zakončuje letošní rok. Jeden z TOP 10 filmů roku 2013! PURE hipster! QUITE retro! (20.12.2013)

Vedle virtuálních vztahů Stiller v úvodu opatrně ukazuje zdvižený prostředníček také korporátnímu kapitalismu, který umrtvuje lidskou individualitu a jedince proměňuje ve štvance ochotného udělat kvůli udržení zaměstnání první poslední. Posledním útočištěm člověka se přirozeně stává jeho tělo, potažmo mysl. Osvobozující síla imaginace dovoluje alespoň snít o ušlechtilých činech hodných velkých romantických hrdinů, kteří byli z reality již dávno vytěsnění do velkolepých hollywoodských pohádek. Walter Mitty se nestydí přiznat, že je sám takovou pohádkou, která prostřednictvím svého ušlechtilého poselství ospravedlňuje četné spektakulární scény. Druhou polovinu filmu tvoří řetězec strhujících dobrodružných příhod, jejichž estetické pojetí je vědomě inspirováno časopiseckými obálkami, neboť právě do fotografií z prestižních časopisů Walter ze své každodenní rutiny uniká. Trikové sekvence sice znejasňují hranici mezi snem a realitou do té míry, že se rozdíl stává irelevantním (namísto toho, aby vytvářel určité napětí), ale zároveň nenásilně doplňují charakteristiku hlavního hrdiny. Třebaže se romantická podzápletka navenek zdá nadbytečnou a film může působit jako sebezdokonalovací příručka pro muže, kteří nevědí, co s životem, jsou to po celou dobu ostatní lidé (přítelkyně, Sean O’Connell, matka a nepřímo i zesnulý otec), kteří Waltera v jeho sólových dobrodružstvích přímo i nepřímo podporují a nutí jej, aby v nich pokračoval. V dnešní „bezkontaktní“ době velmi vítaná snaha přesvědčit diváka, aby nežil jenom ve virtuálním světě a nebál se realizovat své sny, je tak šikovně provázána s výzvou, abychom nebyli sobci a ani v nejtěžších chvílích nepřestávali myslet na druhé (čím film vyznívá konformněji než v hrubých rysech podobná anarchistická akce Wanted). Walter Mitty dokazuje, že Stiller umí utlumit svou povahu excentrického komika ve prospěch poměrně vážné myšlenky. Ono zvážnění ale naštěstí nikdy není takové, aby film opustil bezpečné území skrznaskrz „feel good“ zábavy pro velké plátno a celou rodinu. S odstupem času bych se Mittyho nebál ve vší vážnosti označit za nejpozitivnější filmové překvapení loňského roku. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Radko (13.01.2014)

Takže - jak mohl pan Péro (s en navíc) narvat do portmoné foto, které teprve vytvoří? Nebo Beník u fontány očumoval všechny obrázky? Čert ví. Ok, nereálný, mazlivý příběh s epesními exteriéry, který nás má krkolomně dovést k poznání, že by každý potřeboval nějakého toho fotografa, aby jím byl vtažen přes hranice připosranosti do oblasti skutečného života. Kromě mě tedy, já potřebuji spíše zbrzdit. Zoolander zahrál výborně, v tom se s panem pytlík...em neshodnu, ostatně jako i v hodnocení, ovšem jinak velice trefně vystihl hned několik důvodů, proč nechte před sledovačkou mozek na nočním stolku. (04.07.2014)