Manderlay

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí plánované trilogie se prostě neubráním. Opět je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě, kam informace o zrušení otroctví ještě nedorazila a je potřeba to napravit . „To co jsme udělali, holčičko, bylo celé moc vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem, udělala jsi všechno jen mnohem horší.“ Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která, jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou důležitost. Protože otroctví mělo, oproti svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“ Tentokrát není prostor rozkreslený křídou, zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí. Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a deprimující jako Dogville, které mě, ale omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co mě čeká už připravená. Možná mi chyběla Nicole Kidman v roli Grace. (23.07.2006)

Manderlay je dalším z čistě experimentálních snímků Larse von Triera a jakožto ryze umělý konstrukt sloužící pouze k tázání se, tentokráte po smyslu svobody, netřeba ho stavět coby klasický film, ale opět jako divadelní kus snímaný filmovou kamerou. Trier opět používá své tak typické člení na kapitoly, opět si vypomáhá s postmoderně vševědoucím vypravěčem, který ovšem začas klade otázky, které se zdají být meritem filmu - je absolutní svoboda člověku skutečně za všech okolností prospěšná? Není někdy její částečné (či úplné) okleštění alespoň části populace výhodou? Víme tady o tom své... (11.06.2010)