Radúz a Mahulena

Asi umřu tupý jak peň, ale tohle prostě nedám. Nikdy jsem nevydržel až do konce, asi toho umění bylo na mne příliš. Hudba nemá chybu, herecké výkony skvělé, vše má své místo a svůj smysl, jen ta pohádka se mi v tom prostě jaksi ztratila, dokonce jsem měl pocit, že o ni v tomto zpracování až tak nešlo. Pokud nemáte doma malého akademika s IQ 130 tak si pište, že se začne kroutit už v úvodních titulcích a v křesle u obrazovky ho udržíte jen pomocí smrtící dávky nějakého krémšnytu. (13.04.2009)

Nádherné filmové zpracování Jiřího Weigla. To vše podtrženo Janem Třískou a Magdou Vašáryovou, Jaroslava Adamová to byla třešnička na dortu. Krásná výprava a impresionistické vyprávění celého příběhu. Po všech stránkách velice vydařené dílo, které se řadí ke zlatému fondu Československé kinematografie. (28.12.2022)

...milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky, čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému přednesu hereckého božstva, tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje... (06.11.2016)

Nostalgická spomienka na detstvo, i keď v tomto prípade išlo o miernu nočnú moru. Možno som ako dieťa nechápal ani tie nahé ženské telá v niečom, čo som považoval za rozprávku. Dnes dokážem oceniť fakt, že sa celý príbeh odohráva v exteriéroch, respektíve v prírode s minimom záberov na stavby. Výrazne divadelne štylizované herectvo ale spôsobuje, že po polstoročí ide dnes už viac menej o nie príliš jednoducho stráviteľný experiment. Dej je jednoduchý, čiže aj dvojhodinová stopáž pôsobí neúmerne látke. Ale kvitujem Třískovi, že vydržal takmer nahý nakrúcanie vo vysokohorskom prostredí, občas je aj vidno, že tu niekedy zdatne fúkalo. (17.04.2021)

Pochmurná pohádka pro dospělé publikum. Výrazná stylizace, kostýmy a mluva působí až teatrálním dojmem. Má to obrovské kouzlo i díky hudebnímu souznění Josefa Suka s obrazem Jiřího Kadaňky. Hudební dramaturgie se perfektně ujal Luboš Fišer. Herecké osazení je velmi silné a myslím, že režisér Weigl z celého ansámblu vytáhl maximum. Zlo a nenávist královny Runy vystihla Jaroslava Adamová s mrazivou přesností. Petr Weigel se nebál v příběhu použít i lehký erotismus, jakoby vystřižený z antických bájí, zejména vidět nahou Jaroslavu Obermaierovou a Naďu Urbánkovou, jak se koupají v rybníce je požitek, který musí lahodit každému mužskému oku. Co celému celku hodně pasuje, je i podzimní kouzelná krajina Spišského hradu a slovenské přírody, nebo hradu Rábí a jeho okolí. Na své poměry u nás ojedinělé dílo a je dobře, že se podrobilo zrestaurování a sledovat ho v pořádné kvalitě je dokonalost. (16.07.2018)