Roger Waters - The Wall, Live in Berlin
Obsahy(1)
Druhý největší koncert na světě, který na místě vidělo více než 400 000 diváků. V televizi, kde přenos běžel živě, koncert sledovalo dalších 500 milionů diváků z 35 zemí světa. Jednalo se o mnohem větší akci, než byly koncerty The Wall z let 1980 a 1981. Koncert se konal na Postdamer Platz v Berlíně a každou skladbu spolu s Rogerem Watersem hrál jiný interpret (např. Scorpions - In The Flesh, Mother - Sinéad O'Connor, Young Lust - Brian Adams).
Stejně jako při koncertech Pink Floyd na začátku 80. let i zde se budovala během první části The Wall zeď (v tomto případě monstrózní zeď dlouhá 170 metrů a vysoká 25 metrů), která byla v závěru skladby The Trial zbořena.
(Rondon)
Recenze (16)
jsem velký fanda Pink Floyd, jsem velký fanda Rogera Waterse, patřím ktěm, co si myslí, že bez něj Floydi už jsou jen kopie těch pravých Pink Floyd, ale tenhle počin, to byl opravdu úlet. Jediný, kdo mě alespoň nesral, byla Liza Minelli, jinak to byla ubohost typu Nedvědi na Strahově. Pompézní megashit, určený jen k vydělávání prachů, sorry 2 ondrech: Spíš by se těžko hledal někdo, kdo Žára nezná, ne? ()
Co hodnotit na záznamu z koncertu? Že to klaplo? To je jako hodnotit přímý přenos z ceremoniálu olympüády... ()
Plné hodnocení napálit nemůžu. Ano, jako show je to úžasná, Roger Waters si to uměl vždy pěkně uspořádat, ale fakt, že některé písně jsou zazpívány hostujícími zpěváky strašně. EDIT: Tak nakonec tu pátou hvězdu dostane. ()
Nejméně důvěryhodný ze všech Watersových počinů – roubování výsostně individuální výpovědi jménem The Wall na strhávání úplně jiné zdi zavání přihříváním vlastní umělecké polívčičky víc než autentickou touhou oslavit významný dějinný moment, kvazifašistická symbolika z Pinkových vnitřních fantazií dostala na německé půdě ne právě vkusný podtext a korunu všemu nasadila uspěchaná realizace. Několikanásobný výpadek proudu v úvodu monstrkoncertu rozhodil většinu zúčastněných, nejvíc mladičkou Sinéad O'Connor, a samozřejmě taky nás, kteří jsme to tenkrát sledovali v přímém přenosu a nevěděli jsme přesně, co se děje, proč z The Thin Ice zaznělo jenom torzo, proč je to celé jakési rozvrzané a nepřesvědčivé. Záznam na DVD je vypiplaný, zalátaný materiálem z kostýmní zkoušky, dodatečnými dotáčkami, doladěný a přemíchaný, takže po technické stránce mu nelze nic vytknout, ale tu nervozitu a rozpaky se úplně zakrýt nepovedlo. Co mě naopak tenkrát jako obrovského fandu Floydů rozčilovalo a teprve zpětně to doceňuju, byla snaha opustit kanonický hudební tvar Zdi, udělat ji jinak – nejde jen o střídání hvězd a hvězdiček za mikrofonem (teď po letech mě kromě obligátně dokonalého Vana Morrisona hodně zaujal třeba Paul Carrack v Hey You), ale i o celkově překopaná aranžmá; zvlášť tam, kde se zapojí muzikanti z „Dylanova“ Bandu (přesněji řečeno akordeonista Garth Hudson a dva jeho kumpáni v roli zemitých backvokalistů) nebo superstar mezi klasickými flétnisty, sir James Galway, zní výsledek vážně svěže. Chcete-li ovšem vidět Waterse hrát (nejen) písně ze Zdi taky po svém, ale v plné síle a přesvědčivosti, sežeňte si o dekádu mladší koncert In the Flesh Live. ()
Jeden z nejlepších koncertů, které jsem kdy viděla. Úžasně velkolepé a značně dramatické provedení zřejmě nejvýznamnější desky legendárních Pink Floyd. Většina hostů Rogera Waterse ale bohužel geniální skladby ze Zdi spíš kazí, než že by je ozvláštňovala. Čestnými výjimkami jsou Bryan Adams, Cyndi Lauper a Scorpions. Ovšem nic se samozřejmě nevyrovná originálu pánů Waterse a Gilmoura jak je známe z desky a filmu, proto "jen" 4 hvězdičky. ;-) ()
Pompézní, velkohubé a směšné. Zvuk se nesnesitelně lámal, obsazení bylo až výjimky nevhodné. Tohle nemá s původním nábojem rocku a příbuzných žánrů ani zbla společného.--------- Hvězdička je pro Van Morrisona. ()
Jsem fanouskem pink floyd a nejradsi mam album Animals a The Wall, ale jinak jsem presne opacneho nazoru co paascha - solovou drahu Rogera Waterse neprozivam a nevyhledavam, ale tohle se mu opravdu povedlo, byl jsem nadsen z provedeni(treba maly pokoj v nejakem patre zdi nema chybu), ale nesouhlasim s tvrzenim v guinessove knize, ze se jedna o nejvetsi koncert vsech dob. Jean Michel Jarre ma vsechny koncerty minimalne takove - ale zna ho nekdo? ()
Show jak má být. Waters si to uměl vždy uspořádat :) ()
Moc přeplácané, ale ne vyloženě špatné. Moc mega, ale proč ne...když uvážíme kde a kdy se tenhle koncert konal. Jedna věc je ale jistá - Davida Gilmoura nemůže nikdo nahradit. Úvod se Scorpions je ale každopádně perfektní! ()
Jediná chybička bola dovoliť spievať Goodby Blue sky Joni Mitchell, ktorá to totálne skurvila... Ale fakt, že moc. ()
Klasická rocková opera od Pink Floyd spracovaná po rozpade kapely ich bývalým frontmanom na mieste čerstvo zhodeného Berlínskeho múru. Svojho času najväčší koncert v dejinách, vysielaný aj naživo, pričom na každú pieseň je pozvaný iný interpret alebo celá skupina, plus úlohy učiteľa, ženy a matky tu hrajú priamo herci v kostýmoch. Miestami je to síce trochu herecky prepálené (Another Brick in the Wall, Part 2, Goodbye Blue Sky), ale ako celok je to veľmi kvalitná šou a Watersovská megalománia dotiahnutá do maxima. ()
Kde jinde by měl Waters zbořit zeď než v Berlíně? Trochu mu situace nahrála do noty, tak co by ji nevyužil, sice bez podpory svejch starejch "kamarádů", ale tak místo nich zaskakujou hudební hvězdy tehdejší doby, i když někde se to ne moc dobře povedlo. Skvělá hudba, šílená projekce a solidní masa lidí dala dohromady jedno z nejlegendárnějších hudebních vystoupení. Nejlepší kousky jsou Mother, Empty Spaces a Young Lust (opravdu netušené umění Bryana Adamse) a Hey You. Na druhý straně se nepovedly největší hitovky, Another Brick in the Wall pt. 2 je děsivá špatným způsobem a Comfortably Numb bude už navždy chybět Gilmour, ale tady je to znát až moc. ()
Velmi emotivní koncert, který je z hlediska atmosféry daleko před jinými vystoupeními Pink Floyd či Gilmoura. Nejlepší jsou však na tomto koncertu písně, které nezasvěcený nezná a zastáncům Gilmoura se nelíbí. A to hlavně One of my Turns v "hotelovém pokoji", Another Brick pt.3(kde se ve zpomaleném záběru vlní česká vlajka), Vera a Bring the Boys Back Home. Tam Waters stojí nad burácejícím orchestrem Rudé armády a před 450 000 lidmi v publiku (odhad pořadatelů) a křičí z plného hrdla jako kdyby byl vládce světa:-). Koho by nemrazilo...Potom se pomalu přejde do hitu Comfortably Numb, který se už ale nepovedl. Je pravda, že roli doktora nezazpívá nikdo líp než Waters, ale v téhle písni je prostě králem David Gilmour. Jeho styl hraní na kytaru nikdo jen tak nenapodobí. Dalším trnem v oku je Cyndi Lauper, která mi připadala jako kdyby prodělávala epileptický záchvat. To její škubání a běhání v ABitW pt.2 se mi strašně příčilo. Navíc její účes ala Predator...no netřeba rozebírat...Sečteno, podtrženo, Waters zaválel, všechna čest. 95%. ()
Parádní show! Koncert symbolický k svržení berlínské zdi... :) ()
Typicky Watersovski mohutné, možno až príliš, no na to sme u Watersa zvyknutí. Nepasovali nasilu vložení domáci Scorpions, naopak zaujal kontroverzný, vraj neautorizovaný vstup Sinnead O' Connor. ()
Jako fanoušek Pink Floyd, jako fanoušek Waterse i jako fanoušek i aktivní návštěvník velkých a povedených koncertů se na tento projekt mohu zpětně dívat snad trochu kriticky (kriticky snad i na dnes ne zcela pochopitelný, leč v té době snad i logický a ideální výběrů interpretů), ale na druhou stranu musím ocenit, že zeď padla tam kde skutečně pevně stála a padla. Zajímavostí jistě je, že se až dlouho po skončení koncertu mluvilo o tom, že Potsdamerské náměstí bylo z východní strany poddolované tunely a že se díky tíze téměř půl milionu diváků mohlo o koncertu psát i v jiných souvislostech. ()