Pád Berlína I.

Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. (27.02.2011)

Pěkný stalinistický žrádlo. Propagandistický arcikýč, jemuž není rovno. Míra překrucování historických reálií je zde skutečně pozoruhodná - o paktu Ribbentrop-Molotov zde nepadne ani zmínka a Spojenci jsou líčeni jako banda neschopných idiotů, zatímco Stalin je vykreslen jako rozšafný chlapík, geniální válečný stratég, mírotvorce a moudrý státník, kterého jedna z hlavních postav, slévač Aljoša, zastihne při okopávání stromků. Film se topí v záplavě patosu, obrazového klíče, schematismu, historických lží a manipulací a jeho sledování vyvolává u dnešního diváka bezděčně smích, protože se člověk zdráhá věřit, že tohle mohl někdy někdo brát vážně. Pro Čechy jsou oba filmy pikantní v tom, že roli říšského maršála Hermanna Göringa ztvárnil milovaný klaun Jan Werich - no, tuto roli si jistě za rámeček nedal. Film je nadto neuvěřitelně špatný i z technického hlediska, scénář nevypráví žádný příběh a celý film je jen slepencem volně pospojovaných epizod, jejichž hlavním úkolem je v první řadě vykreslit Stalina v co nejpříznivějším světle; o nějakou filmovou zábavu v moderním slova smyslu zde vůbec nejde, ten film není "epický" ani omylem. Ve způsobu, jímž je natočen, připomíná důvěrně povědomá vyprávěcí schemata, která známe z pozdějších filmů: film v jedné linii sleduje osudy prostého slévače a učitelky, z nichž válka udělá vojáka a německou zajatkyni, a v druhé linii film ukazuje vysokou politiku: excentrického pošuka Hitlera (s jeho nohsledy), s jehož stupňující se nepříčetností kontrastuje stoický klid a rozvážnost Stalina (herečtí představitelé obou diktátorů jsou mimochodem svým předlohám neuvěřitelně podobní). Válečné scény jsou nudné a statické, ty politické jsou pro změnu trapné k zalknutí, celý film je nesnesitelně debilní. Ve výsledku koukáte 70 minut na neuvěřitelnou filmovou sračku, u které nevíte, jestli si rvát hrůzou vlasy z vlasy, smát se šíleným smíchem, nebo zvracet hnusem - pro vystihnutí pokleslosti tohoto filmu nejsou slova. (10.06.2015)

Ako už uvádza titulok v názve filmu: SLÁVNA PROPAGANDISTICKÁ DRÁMA (vo svojom výsledku však skôr komédia či fraška) O KONCI DRUHEJ SVETOVEJ VOJNY. Film má silne vybudovaný kontrast (vlastne celý je vybudovaný na kontrastoch) medzi dobrými Rusmi a zlými Nemcami, no vinou propagandy a až prílišne okatej idealizácie Stalina a jeho mierumilovného a pracovitého národa sa môžu veľmi ľahko tieto úlohy vymeniť a s môjho pohľadu sa mi nakoniec omnoho sympatickejší javili Nemci. Tak isto sa dá povedať, že postava Hitlera (V. Savelyev), zo všetkými jeho šialenými a neurotickými vlastnosťami je omnoho lepšia ako pokojný a rozvážny Stalin (M. Gelovani), ktorý najviac zo všetkého miluje svoj ľud a ľud jeho, pričom hneď v prvom zábere je priam v komickej situácii okopávania záhradky. Čo sa týka technického spracovanie, i keď sa jedná o starý film, myslím, že beztak mohlo byť lepšie odvedené a nemá čím nadchnúť, o niečo lepšie je potom na tom hudba slávneho Dmitrija Šostakoviča. Cez všetky ohlasy je nie je ohodnotenie tohoto filmu ľahkou záležitosťou a moje hodnotenie je akýmsi kompromisom. (24.05.2008)

Komsomolská pravda a loutkové politbyro. Krásné, jak spolu s těmito gumákovými opusy člověk lépe chápe celý průser čs. kina, do kterého jsme se tak lehce dostali Benešovým podpisem. Nevidět Zítra se bude tančit všude 15x, nevěřila bych, že Stalin může fungovat jako seznamovací kancelář. Ocelář a učitelka by sice k sobě měli i tak blízko, protože ocelář to nebyl ledajaký, ale jedině radou Stalinovou překlenuli tito i kulturní rozdíly. Jak prosté, milý Watsone. Elixír zapůsobil opravdu mocně, když se i Ева Браун stala fanynkou Claretty Petacci a kontrolovala svému Vůdci nehty. A co na to Y. Verikh? Vystřídal dva mocné kostýmy, jednu sváteční uniformu s řády v barvě námořnické modři ve velikosti menšího stanu, a druhou v domácím stylu, bohužel s hořlavou koženkovou vestičkou v barvě říšského dřeva. A Stalin? Však víme, jak to s takovými bývá. Sadař - sadista. (15.12.2010)

Propaganda jako řemen, ale od sovětského válečného filmu z roku 1949 se ani nedá nic jiného očekávat. A stejně tak se dá předjímat, že tu bude plno historických faulů, které budou působit směšně a zároveň i hrozivě, když si člověk uvědomí, že podobné filmy brali lidé z tehdejšího východního bloku za bernou minci. Každopádně tohle všechno už tu bylo napsáno a zkritizováno. Já bych se spíš zastavil u herců. Gelovaní coby Stalin moc náročnou roli neměl a nic zvláštního nemusela předvádět ani ústřední milenecká dvojice, ale Hitler, to byla jiná káva. Byť je tu ústřední nácek víc než cokoliv jiného karikován, Savelev se na něm s gustem vyřádil a místy předváděl úchvatné skoro až divadelní kreace. Jestli tu byl někdo za hvězdu, tak je to právě on. No a Werich byl asi ten nejlepší Göring, jakého jsem kdy ve filmu viděl. Jak vizuálně, tak ve výrazu i pohybově. Jinak filmařina je sotva průměrná a to i vzhledem k době. Hodnotím oba díly jako celek. 35% (06.04.2024)