Padenije Berlina, časť 1
The Fall of Berlin
Obsahy(1)
Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Už vím, od koho Američané okoukali ten nechutně přehnaný patos a nutnost patriotizace i toho nejuniverzálnějšího příběhu. Paradoxně tak v oblasti kinematografie stojí na stejné straně barikády se svým odvěkým politickým nepřítelem. Hollywood je ve své universální propagaci „úžasného amerického života“ přeci jen výrazně snesitelnější a shovívavější, neboť cílí i na neamerické publikum. Oproti tomu tehdejší SSSR jakožto komunistická země uzavřená před vnějšími vlivy (především kapitalismu) cílila svou tvorbu na národní publikum za účelem politického usměrňování a výchovy. To, co bylo ve vrcholném období studené války (50. léta) v Hollywoodu mile úsměvné a zábavné (marťané z rudého Marsu jako alegorie na atomovkami ověšené „komouše“), se nedá se snahami SSSR vůbec srovnávat. Sověti si nebrali servítky a jejich propagandismus a patriotismus patří k tomu nejotravnějšímu, co kinematografie nabízí, čehož je důkazem právě dvojdílný Pád Berlína, v němž je Stalin vyobrazen jako mýtický ochránce míru, pravý otec všech Sovětů a milý strýček všech politických sympatizantů. Scéna, ve které je Stalin vyobrazen jako dělník tím způsobem, že okopává stromky, mě opravdu srazila na kolena a být součástí cílového publika, cítil bych se nanejvýš uražen. Všechny ty ódy na „rudou“ zemi a „rudé“ obyvatelstvo jsou prosté, kýčovité a ve své podstatě naprosto debilní, což platí i pro celou romantickou linku soudruhů Aljoši a Nataši, která vyniká v přehnané teatrálnosti herců a roubování dělnických ideálů. V tomto ohledu se pak z Pádu Berlína stává nechtěně úsměvná podívaná, která občas neplánovaně pobaví a spolu s opulentní výpravou a celkovou vizualizací (ač navýsost kýčovitou…) mi přeci jen brání v udělení nejnižšího hodnocení. Uzpívaný a donekonečna natahovaný závěr je pak ryzím filmovým peklem. ()
To není válečný film, ale parodie na válečný film... většina komedií, které jsem v poslední době viděl, není tak vtipná jako tohle... obvzláště kreace s Adolfem Hitlerem nebo Werichovo ztvátnění Goringa... fanatická komunistka učitelka je nářez. Válečné scény vypadají asi jako když sem si s kamarády jako malej hrál na vojáky :o) "Ja nebyt syčak, ja oficir!" "Až se dostanu do Berlína na tu tvou Friedrichstrasse, tak ti taky zničím dům." Prostě nářez! ()
Tohle je maso. Už chápu proč má tolik lidí k tomuhle filmu výhrady. Hitler zobrazenej jako totální vocas (ne, že by nebyl, ale tohle je extrém) Stalin byl vlastně fajn týpek a SSSR ráj na zemi, kde vůbec nebyli masové popravy, koncentráky na Sibiři a hladomory! Ps : Nevědět to, tak Wericha jako Göringa bych fakt nepoznal.60% ()
Lány, závody, láska - ukázkový příklad ikonografie socialistického realismu, naznačující temné spojenectví Německa a Británie. Dnes slušná zábavička na úkor doby za 3-4*. Obraz si vypomáhá soudobými ukázkami vojenské techniky, autentickými válečnými záběry i modely leteckých formací a mírně mě rozhodila scénáristická zkratka od Moskvy ke Stalingradu. Hitler vyšiluje hřímavou ruštinou, Werich (i podřízená role v tvůrčím týmu mu sluší) si kolébavě užívá dočasnou roli světovládné dvojky a Aljoša pod vedením moudrého Hospodáře bojuje za vlast až k Jaltské konferenci. Kostrbatá, ale poučená režie, kamera a střih plus adaptace Šostakovičovy hudby (budovatelské z donucení) povinně vydělaly v Karlových Varech 1950 Křištálový globus. ()
Propaganda jako řemen, ale od sovětského válečného filmu z roku 1949 se ani nedá nic jiného očekávat. A stejně tak se dá předjímat, že tu bude plno historických faulů, které budou působit směšně a zároveň i hrozivě, když si člověk uvědomí, že podobné filmy brali lidé z tehdejšího východního bloku za bernou minci. Každopádně tohle všechno už tu bylo napsáno a zkritizováno. Já bych se spíš zastavil u herců. Gelovaní coby Stalin moc náročnou roli neměl a nic zvláštního nemusela předvádět ani ústřední milenecká dvojice, ale Hitler, to byla jiná káva. Byť je tu ústřední nácek víc než cokoliv jiného karikován, Savelev se na něm s gustem vyřádil a místy předváděl úchvatné skoro až divadelní kreace. Jestli tu byl někdo za hvězdu, tak je to právě on. No a Werich byl asi ten nejlepší Göring, jakého jsem kdy ve filmu viděl. Jak vizuálně, tak ve výrazu i pohybově. Jinak filmařina je sotva průměrná a to i vzhledem k době. Hodnotím oba díly jako celek. 35% ()
Zajímavosti (5)
- Dabování filmu bylo provedeno ve zvláštních ateliérech jazykové úpravy státního filmu a trvalo při celkem 116 hodin. Poněvadž mnozí z vybraných dabérů byli zaměstnáni exteriérovým natáčením mimo Prahu, nebo byli zaměstnáni v divadle, kde právě začínala nová divadelní sezóna, muselo se pracovat na dabingu i v noci, aby bylo možno toto sovětské dílo uvést k oslavám 33. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a II. Sjezdu Svazu československo - sovětského přátelství. (AGAMENON)
- Ve scéně na začátku, kdy se dobývají Selowské výšiny, je v zákopu německý voják, který střílí na ruského vojáka. Zbraň však neměla náboje a zvuk byl dodán v postprodukci. (ČSFD)
- Stalin se na premiéře snímku při závěrečné slavné scéně rozplakal. Později řekl režisérovi, jak lituje toho, že do Berlína skutečně neletěl. (Spinosaurus)
Reklama