Jean od Floretty

Dalsi kvalitny film z europskej kinematografie, kam bez debaty patri aj Cinema Francaise. Sice u mna je este vyssie British Cinema, Cinema Espagna a Cinema Italiano spolu so Skandinaviou, ale Francuzi tiez natocili par kultov /v hororoch su Francuzi uplni zabari, no ale to tuna nepatri/. A Jean od Floretty od rezisera Claude Berriho /Uranus 1990, Germinal 1993/ je toho krasnym dokazom. Filmu vladne krasna preslnena Provence, ktora ma ale tvrde podmienky na zivot. Ludia su tu neuprosni, nielen xebe, ale aj k susedom. Uvod filmu divaka navnadi, nuda nehrozi a bola pekne stlacena na minimum. Skoda potom, ze uprostred snimku sa nuda preca len dostavila a rezia az sklzla do priemernosti. Depresivne je vykreslena tema "clovek cloveku vlkom" - teda o nejakej harmonii, klude a vyrovnanosti sa tuna moze tak akurat snivat. Gerard Depardieu /Dva Muzi ve meste, Preparez Vos Mouchoirs/ sa predstavil v roli hrbaca, ktory sa snazi zveladit podu po predkoch a dobyva jej bohatstvo aj za cenu osobneho nasadenia. Namiesto uznania a pochvaly vsak zozne len posmech susedov a okolia. Okrem Depardieu-a sa tu predstavil aj Daniel Auteuil /Nenapravitelni 1980/ a Yves Montand /Brany Noci, Mzda strachu/. Zaver filmu je neskutocne depresivny : namiesto spravodlivosti zvitazila nespravodlivost, depresia a smutok. Claude Berri ako reziser natocil podla mna svoj najlepsi film : 100 % (11.08.2015)

Kam až dokáže zájsť lachvatosť niektorých ľudí. V tomto prípade nejde o žiadne zvláštne majetky ani cennosti, len o obyčajnú pôdu na pestovanie ešte obyčajnejších karafiátov a prepotrebnú vodu. Dvaja napohľad nevinní farmári spôsobujú tragédie a to je všetko, čo sa deje v tomto filme. Hlboké prehlboké psychologické vykreslenie postáv predchádza všetkým udalostiam a tak až na úplný koniec filmu nastane nejaký posun a to už unudeného diváka neprebudí. A to má prísť ešte druhé pokračovanie, pokiaľ náhodou unudený divák precitne. (30.04.2013)

Na jedné straně venkovská tradice, strach, lhostejnost, touha po poli karafiátů a rozmnožení rodinného majetku, na druhé straně králíci, tykve a hrbatý idealista z města, jenž věří v pokrok a Boží Prozřetelnost. A z toho všeho je namíchán výtečný snímek, který končí jaksi velkopátečně, tragédií, vítězstvím lidské malosti a lakomství, bez otevřených vrátek pro lepší zítřky. Bude teprve na Manoně od pramene, aby se věci později daly do pořádku. Film by bez svého pokračování zůstal nedopovězený, přeci však stojí od kousek (kousíček) nad ním, neboť je syrovější, nezneskutečněný romantikou. O Dépardieuovu hereckém výkonu ani nemluvě... vím, že to je srovnávání hrušek s jablky, ale ani půvab Emmanuelle Béartové jako lepé Manony se mu nevyrovná. (07.07.2008)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

Zatím mám za sebou první část, a smekám nad vším, co Claude Berri dokázal. Atmosféra, prostředí, kamera, herci, a samozřejmě Pagnolův silný příběh, to vše na výbornou. Pochvala míří i do dabingového studia České televize, protože pánové Munzar, Donutil a Novotný rozhodně nezklamali. Kdo z nás by nechtěl žít v Provence a chovat králíky! Gerard asi nikdy nezažil víc fandění. (27.07.2014)