Všechna jitra světa

tak neviem, kto si milá Kleopatra,(zrejme máš hudobné nadanie asi ako moja mačka s rovnomenným názvom) prípadne často bodovaný komerčáčik Matty, (viď vzorku brilantných hodnotičov - mozkovna ČSFD) ale táhni ty někam,nerieš, čomu zatiaľ nerozumieš..tento film nie je ani náhodou táááhlýýý. to len ty nie si ,priznávam, vo veľmi úzkej skupinke ľudíz masy, ktorá hudbe a kompozícii doby 15.,16,17, storočia a jej vývoju cez pocitové stvárnenie rozumie. Je to zvláštny film, ktorý by už dnes zrejme nenašiel producenta, ale to sa musí Francúzom nechať, bez ohľadu na čas za kamerou , je v ňom vyjadrené presne, to, čo tam malo byť, pocta jeanovi de saint colombo a jeho dodnes hranému koncertu pre dve violy. (24.06.2015)

Moc dobrý film, třebaže velmi smutný a depresivní. Bohužel ke konci je již na můj vkus až příliš natahovaný a zbytečně patetický. Taky je mi těžko uvěřit, že by Depardieu mohl tak skvostně hrát na violoncello. Sorry, ale jeho mírně přitroublý, kožený výraz a k tomu takováhle božská hudba – to opravdu nepasuje Naštěstí je po většinu filmu pouze vypravěčem v pozadí. Pro violoncellisty povinnost :-). (24.09.2005)

Citlivě podaný příběh, hudba super, zahrané skvěle, ale rádoby duchaplné popisy významu hudby jsou trochu přespříliš. Tvůrčí proces sice má blízko k trápení, ale nemyslím, že by se dalo mezi tvorbu a utrpení zapsat rovnítko. Naštěstí. To je jen jedna rovina barokní estetiky. Ne nadarmo je dnes mnohem oblíbenější a známější například Händel. Filmu se však dá věřit, že byl Colombe uzavřený podivín. Skutečné umění je někde uvnitř nás. Těžko ho předáme, jde vlastně jen a jen o naše vlastní osobité estetické cítění. Proto je pochopitelné Colombeovo promlouvání k mrtvé manželce i závěrečné odkazování žáka k jeho mistrovi. Nejde to chápat, jen přijmout a vlastně obdivovat. Colombe spřízněnou duši nemohl jen tak najít, musel ji pracně a v bolestech vychovat. To je hlavní a krásné poselství filmu. Co se týče formálních věcí, nejsem hudebník, ale bylo očividné, že většina herců neuměla na hudební nástroj hrát, proto dlouhé záběry na nešikovné interprety trochu vadily. Zato se mi moc líbil kontrast "obyčejného" ustrojení Colombea a jeho dcer i jejich neokázalého domu v porovnání s přezdobeností oparukovaných, přešminkovaných panáků ode dvora. I to je příznak baroka, zdobná povrchnost a filozofická zádumčivost, ornament a skutečnost, velké kontrasty mezi životem a smrtí. Zapadá do toho i Depardieu, bouřlivák s poživačným přístupem k životu a zároveň nadšený milovník křehké krásy (ostatně i jeho již zesnulý syn). Škoda tedy, že se film soustředil jen na malinký výsek nesmírně zajímavé etapy vývoje evropského umění a nevsadil ho do širšího kontextu, který by ho učinil zajímavějším, poutavějším, srozumitelnějším a hlavně významově plastičtějším. (18.04.2014)

Nádherný film pro ty, kteří hudbě rozumí nebo ji mají rádi. Genialita Saint Colomba je po vzoru Amadea akcentována vyprávěním a vzpomínkami žáka méně talentovaného a proti Colombovi V hudbě i v životě nicotného. Bohužel, k pochopení myšlenek ve filmu je potřeba znát hudbu a umět ji vnímat. Citově velmi barevná, úžasně hudbně náladová historie jednoho mezníku vážné hudby a navíc maximálně přesvědčivě zahrána (zkomponována). (18.12.2004)

Tak tento typ umění ironizuje Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí. Postavy mluví vždy vznešeně, obraz barevně vyvážený, tráva je super zelená, víno je super červené, city jsou vystupňované na maximum... Jen tu chybí SKUTEČNÝ život, protože Všechna jitra světa jsou kýč (viz třeba noční procházka Colombea se svou mrtvou ženou) přesně podle Kunderovy definice. (27.11.2011)