Balada o sedmi oběšených

Silný film. Výtvarně úderný (černobílá strohost je zde ideální), s působivou hudbou (Liškův chorál s motivem "Gospodi pomiluj" je snad "autentičtější" než by byl originální chorál) a skvělými hereckými výkony. Jedinou chybičkou jsou snad některé trochu zdlouhavé flashbacky, které sevřenost a údernost filmu trošku rozvolňují. S takovou adaptací své povídky by byl jistě spokojen i Leonid Andrejev. S motivem čekání na popravu též pracuje zde tak ceněná Zelená míle, která však v tomto srovnání odhaluje své popcornové ledví. (03.10.2010)

Každým coulem umělecký film ideální ke strukturalistickému rozboru. Balada o siedmich obesených je díky tomu lehce odosobněná a zdánlivě silné téma formalistickým zpracováním tak trochu rozmělňuje, nicméně jedná se o snímek, v němž každý záběr, pohyb kamery, slovo a střih je nositelem významu na rovině denotační, konotační a narativní. Hollého dílo předběhlo dobu a je ostuda, že až na pár fajnšmekrů zůstává divácky opomíjeno. (15.04.2011)

Velice zajímavý počin slovenského režiséra Martina Hollého nabízí psychologický náhled do sedmi hlav, které se co nevidět budou houpat na provaze. Co se honí v myslích lidí odsouzeným k smrti, co je motivovalo k jejich činům, za které teď ponesou následky, utržky z jejich zatýkání, to vše naleznete v této hodinové adaptaci povídky Leonida Andrejeva, kterou rozhodně můžu doporučit ke zhlédnutí! A jen taková malá poznámka závěrem – Emília Vášáryová byla kus! :-) (05.02.2013)

Film natočený na motívy slávnej poviedky Leonida Andrejeva prinášajúcej pohľad na posledné hodiny siedmych odsúdencov čakajúcich na smrť, bol po roku 1968 pre svoje protestné posolstvo zakázaný. Martin Hollý využíva pôsobivé čiernobiele zábery, vnútorný monológ, retrospektívne pasáže a mohutné pravoslávne chorály, ktoré umocňujú celkovú desivú a bezperspektívnu atmosféru väzenia, z ktorého jediným únikom je smrť. (03.10.2006)

Výborně uchopená předloha ve všech složkách - opulentní kamera, velmi sofistikovaná střihová práce přinášející několik velmi působivých momentů, mrazivá hudba využívající dětský sbor, oproštěné dekorace. I přes řadu formálních impulsů dílko působí neefektně a zcela přirozeně. Paradoxně pro mě byla jediným problémem sama předloha, různé přístupy ke smrti působily zajímavě, avšak snaha dodat jim psychologické pozadí byla poněkud zkratkovitá. Děj tak na mě působil rozklíženě až do poslední rozsáhlé scény popravy, jež byla doslova útokem na emoce umocněným jedinečným hereckým vkladem zúčastněných. Zde skutečné dílo dostálo své pověsti a nabídlo jeden z nej okamžiků československé tvorby let šedesátých. Zde už poněkud abstraktní charakter předchozích monologů a vizí dochází skutečného naplnění, stává se ryze citovou záležitostí, pochopitelnou jen v hlubinách prožitku. Oslavou lidství navzdory všem překážkám. Toto dílo muselo navzdory své drásavosti v době prvního (a na dlouhou dobu i posledního) uvedení působit velmi povzbudivým dojmem. (17.08.2011)