Sluneční jas

Szabó opatřil svoje postavy výraznými gender charakteristikami – morálně pevný, politicky naivní muž drcený dějinami a citově plápolající, mnohem obezřetnější partnerka. To vše ve třech variantách, které se sice odehrávají v rozdílných kulisách, ale drží si stejnou emociální sílu a trojjediným Ralphem Fiennesem, který beze zbytku využil mimořádnou hereckou příležitost. (19.03.2004)

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity. (20.01.2014)

Historické fresky mapující osudy několika generací jedné rodiny asi nejsou divácky moc vstřícné a obzvlášt ne, když se jedná o takouvou zastrčenou zemi jako je Maďarsko (a leží ono vlastně v Evropě???, nebo je to stát v Asii, každopádně je malý). Právě proto ho natočil režisér s výrazně zahraniční obsazením, aby ukázal osud své země i za mořem, aby vykřičel, že takto to tehdy bylo (ale stejně zasáhne jen evropany a možná Americkou židovskou obec). Nemusel to dělat (s vyjímkou Ralpha Fiennese a Williama Hurta), mě by film nadchnul i s domovským hereckým ansámblem. Nicméně to vůbec nesnižuje jeho kvality, jeho výtečnou dějovost a realističnost, jeho poselství. (23.04.2005)

Zmapovat ve filmu sto let, aniž by to bylo zkratkovité, je prostě nemožné. Tudíž film působí hodně nevýrazně, utahaně a tak nějak ploše. Szabó se sice snažil, ale o moc lepší to logicky být nemohlo. Navíc jsem se příliš nemohl do příběhu vcítit a sžít se s některou z postav, protože skoro všichni byli docela nesympatičtí kariéristi. (16.11.2010)

Hrozně dlouhé, ze začátku (první hodina) jen vyprávění rodinné historie, nic záživného. Dvojrole jsou obecně debilita, trojrole se ale už popsat snad ani nedá. Takže hrát otce a syna a potom jeho syna jeden herec mi přijde hodně... tfujky, ne-li pitomé. Pak se postupně začalo teprve něco KONEČNĚ dít. V každém případě 180 minut je přestřelené. První hodina si zaslouží pořádné sestříhat, ve zbytku by se také něco našlo. (08.09.2012)