Million Dollar Hotel

Silně atmosferické, city nabité, kouzelné scény se tu střídají s hluchými místy, které ve filmu bohužel převažují. Skvělá kamera, krásný hudební doprovod - dvě věci kterým se podařilo vytvořit solidní depresívní atmosféru...ale to nestačí. I tak jde ale o zvláštní film, který za shlédnutí určitě stojí. (10.03.2007)

Začátek slabej, ale po určité chvíli se snímek vyvine v zajímavou "wendersovinu". Příběh pro mě celkem podivný, Gibson v roli detektiva mi neseděl. Naproti tomu Jovovich a Davies podávají kvalitní výkony. Díky tradiční Wimově atmosféře, množství psychedelicko-surrealistických scén a soundtracku od fenomenálních U2 se tento "úlet" vidět určitě vyplatí, 70%. (22.03.2014)

hotel do ktereho se nejezdi na rekreaci. osazenstvo jako vystrizene z pronasledovani a zavrazdeni jeana paula marata predvedene divadelnim souborem blazince v charentonu za rizeni markyze de sade. skvely soundtrack od u2, bonovo cameo trvajici 1s a prijemne prekvapeni v podani mela gibsona. to je the million dollar hotel - dalsi stylovy film wima wenderse, ktery ale kazdemu nemusi sednout. idealni kandidat na pulnocni filmove pokoukani z postele, pokud 2. den nemusite vstavat v 7 rano. (07.02.2006)

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006] (25.12.2006)

Hodně zvláštní film. Na jedné straně se mu daří tvořit depresivně sebevražednou atmosféru (ale rozhodně ne díky U2, jejichž hudba je tady až nezvykle nenápadná a nevýrazná), nabízí naprosto jedinečný a zvláštní vztah mezi napůl zmateně, napůl sebejistě působící šlapkou a retardem, a představuje nám ne zrovna sympatickou sebranku exotů, kteří nechutně využívají každé situace, která by zlepšila jejich katastrofální život (který jim ale pravděpodobně naprosto vyhovuje). O tom, jestli je hlavní hrdina Tom Tom fakt úplně blbý nebo to jen hraje, jsem celý film uvažovala, abych nakonec došla k závěru, že není, o čemž svědčí nejen jeho voiceover, procházející celý dějem, ale i samotné finále filmu. To mimochodem skvěle zakončuje celkem rozporuplný film, aby ve vás po titulcím zbyl falešný pocit, že to byl vlastně výborný film. Problémem tohoto je, že se snímek honí za spoustou témat a myšlenek, aby nic nedokončil do konce - na začátku to vypadalo, že se bude pomalu odkrývat povaha mrtvého Izzyho, abychom se o něm nakonec vlastně nic smysluplného nedozvěděli. Postava Mela Gibsona se sice mezi místní podivné existence docela hodí, ale zároveň je tam tak nějak navíc - jeho úkolem je jen rozehrávat situace. Místní podivíni mají podobnou roli, navíc tvoří kolorit celého hotelu. Ve výsledku se ve filmu ale nic neděje, úvod do světa Milion Dollar Hotelu je až moc roztahaný, a to nejpodstatnější se začne odkrývat až na konci. Dvě hodiny byla až moc dlouhá stopáž. (04.05.2007)